Jestliže se o Češích odedávna traduje, že jsou národem houbařů, v poslední době se o Zanzibarcích, přesněji řečeno Zanzibarkách, mluví a píše jako o národu pěstitelů mořských hub. Tento druh podmořského farmaření se totiž v posledních deseti letech stal záchranou zejména pro nejslabší sociální skupinu žijící na ostrovech při východoafrickém pobřeží – rozvedené ženy a matky samoživitelky. Většina z nich se dosud živila pěstováním mořských řas, jenomže to se právě kvůli klimatickým změnám přestalo vyplácet. Příčinou je extrémně vysoká teplota vody, častější a silnější větry, bouře a nepředvídatelné průtrže mračen. Zatímco mořské řasy začaly ve velkém hnít a rozkládat se, houbám se v teplejší vodě naopak daří jako nikdy předtím.
Plantáže? Spíše farmy
Je krátce po rozbřesku a písčité pláže exotického ostrovního státu Zanzibar příjemně ovívá svěží vánek. Hindu Simai Rajabu, jedenatřicetiletá matka dvou dětí a jedna z tisíců vesnických žen, jimž pěstování mořských hub přineslo nečekanou možnost vymanit se z chudoby a začít vést důstojný život, se brodí po kolena v průzračné vodě v zálivu v oblasti Jambiani. Tak jako každé ráno touto dobou se vydala zkontrolovat a vyčistit mořské houby na své podmořské farmě jen pár desítek metrů od břehu. Na oči si nasadí blyštivé sportovní potápěčské brýle, na barevném šátku na hlavě má upevněný šnorchl a míří k červené bóji, která ukotvuje její plovoucí farmu na jednom místě. Její každodenní povinností je zkontrolovat kolonie hub rostoucích na speciálních lanech a jednu po druhé důkladně zbavit zahnívajících částí a nečistot.
„Mořské houby ve skutečnosti nejsou houby, ale nesmírně citliví podmořští živočichové. Kdybych se o ně pravidelně nestarala a nečistila je, během pár týdnů by uhynuly,“ říká v rozhovoru pro britský časopis The Guardian, který nedávno přinesl o prudce rostoucím podmořském „průmyslu“ a jeho nejrůznějších souvislostech a výhodách obsáhlou reportáž.
Hindu musela odejít ze školy už v sedmnácti letech, protože její rozvedená matka nebyla dál schopná platit školné. Otec před lety zmizel neznámo kam. Její sen o kariéře dětské lékařky se tak sice rozplynul, možnost živit se podmořským farmařením ale stejně označuje za „malý zázrak seslaný z nebes, nebo vlastně z hlubin moře“. Hindu se čištěním a sběrem zralých hub společně s dalšími dvanácti ženami zabývá vždycky čtyři hodiny, odpoledne potom tráví jejich tříděním a prodejem nebo přípravou k distribuci do celého světa.
„Je to těžká a fyzicky náročná práce, ale platí se za ni asi pětkrát víc, než kolik jsem si vydělala sběrem mořských řas, takže se můžu důstojně postarat o sebe, starou matku i dvě děti,“ vysvětluje a dodává, že naučit se s houbami správně zacházet nebylo vůbec jednoduché. Během ročního kurzu organizovaného švýcarskou neziskovou organizací Marine Cultures (v překladu Kultivace moří) se musela kromě farmaření samotného nejdřív naučit plavat a potápět. Místní obyvatelé totiž navzdory tomu, že jsou obklopení mořem ze všech stran, většinou plavat neumějí a z oceánu mají posvátnou hrůzu.
Tři mouchy jednou ranou
Tajemné houby, které podle vědců tiše a nehybně žijí v tropických oceánech a mořích už více než 600 milionů let, prokázaly tváří v tvář globálnímu oteplování neuvěřitelnou schopnost přizpůsobit se novým podmínkám. Nepůsobí ovšem invazivně vůči dalším druhům, jejich existence naopak kvalitě vody a zpomalování klimatických změn prospívá. Tanzanští vědci nedávno zveřejnili výsledky studie, podle nichž mořské houby o hmotnosti pouhý kilogram mají schopnost vyčistit bezmála 24 000 litrů mořské vody za 24 hodin.
„Je to skvělá kombinace; nejenže pomůžete ženám zajistit živobytí pro ně a jejich rodiny, ale navíc tato činnost významně pomáhá kultivaci mořských ekosystémů. Jsem přesvědčený, že je dobré držet se rčení, že když si odněkud něco bereme, měli bychom zase něco vrátit,“ říká zakladatel neziskové organizace Christian Vaterlaus.
Souhlasí s ním i mořská bioložka Aziza Saidová z tanzanské University of Dodoma. Tím, že mají obyvatelé a obyvatelky Zanzibaru možnost slušně si vydělat na farmách podmořských hub, získávají lukrativní alternativu k rybolovu, což podle ní významně snižuje tlak na přírodní zdroje a v důsledku přispívá k ochraně pestrosti mořské flóry a fauny. „Mořské houby mají kromě čištění vody schopnost ji obohacovat o takové tuky a aminokyseliny, které slouží jako potrava pro plankton. Výzkumy dokázaly, že globálně produkují až pětinu biologického křemíku, který v mořské vodě kontroluje uhlíkový cyklus a zpomaluje tím skleníkový efekt,“ zdůrazňuje a zmiňuje ještě jeden důležitý aspekt expandujícího farmářství mořských hub. „Skutečnost, že místní ženy našly samostatnou práci s pravidelným výdělkem, výrazně prospěla ke znovunastolení genderové rovnováhy v mnohých částech země. Ve společnosti, kde jsou výrazně dominantní muži, umožňuje ženám získat nezávislost a posiluje jejich emancipaci,“ uzavírá Aziza Saidová.
Jediní nepohybliví živočichové
Mořské houby nejsou rostliny, ale živočiši. Jejich tělo tvoří dvě vrstvy buněk, mezi nimiž je dutina, ve které dochází ke zpracování potravy. Uvnitř ní jsou límečkové buňky, které pohybem bičíků víří vodu v otvoru a pomocí límečku zachytávají organické částice nebo plankton. Houby dýchají celým povrchem těla. To, co z nich po vylovení a vysušení zbude, je pórovitý skelet, síť vláken nebo jehliček tvořených oxidem křemičitým nebo uhličitanem vápenatým. Mořské houby jsou jediní živočichové, kteří se nemohou pohybovat z místa na místo. V době expanze umělých hmot, kdy byly přírodní materiály nahrazovány syntetickými, se houby začaly vyrábět z náhražkového materiálu. V současnosti ovšem přírodní mořské houby zažívají renesanci.
MÁTE JI DOMA?
Suvenýr i obchodní artikl
Mořské houby jsou vyhledávaným suvenýrem z dovolené, za který jsou turisté ochotní zaplatit na domorodé poměry slušné peníze. Každá z nich je jedinečným úkazem rozmanitosti podmořského života. V poslední době se ovšem staly globálně vyhledávaným obchodním artiklem přírodní hygieny a kosmetiky – k mytí byly ostatně používány už před mnoha staletími.
V souvislosti s rostoucími obavami z nezvratných klimatických změn hraje roli i skutečnost, že nejsou nijak chemicky upravovány a jejich používání nezatěžuje přírodu. Díky přírodnímu původu jsou zcela bez syntetických vláken, bělidel, barviv a škodlivých dioxinů. Navíc obsahují velké množství minerálních sloučenin, které jsou tělu prospěšné, například anorganické soli sodíku, jodu, bromu a křemíku. Obliba mořských hub vzrůstá i v souvislosti s jejich využitím v intimní ženské hygieně. Díky mimořádné savosti a dezinfekčním vlastnostem jsou po navlhčení využívány při menstruaci jako alternativa tamponů.
Zdroje:
- Květy 11/2023
- https://www.marinecultures.org/en