Cévní mozková příhoda (CMP) neboli mrtvice nejvíce postihuje seniory nad 70 let, nevyhýbá se ale ani mladším ročníkům. To potvrzuje i příběh osmačtyřicetileté Bibi Marešové, která se živí jako herečka. Celý život byla velmi aktivní, kromě hraní v divadlech a natáčení seriálů si založila i vlastní divadlo pro děti, vystupovala s kapelou, zpívala a hrála na saxofon. K tomu se pravidelně věnovala sportu.

Zdroj: Youtube

Přepínala své síly

„Protože jsem se živila tím, co umím a jak vypadám, pravidelně jsem cvičila, běhala, neustále si hlídala svou váhu, takže jsem zdravě jedla a pila dostatek tekutin. Je pravda, že jsem dlouhodobě přepínala své fyzické i duševní síly. Často se stávalo, že jsme v jeden den odehráli dvě až tři představení a večer jsme ještě přejížděli na ples. Tam jsme skončili kolem druhé ráno, takže jsem bývala unavená a vyčerpaná. Mám velmi pozitivní a optimistickou povahu, a proto jsem veškeré obtíže vnímala jako výzvy, které překonám. A tak se mi občas stávalo, že jsem neposlouchala své tělo,“ vzpomíná žena.

Najednou nebyla schopná zvednout košili

Protože měla v plánu ujít také 270 kilometrů dlouhou pouť v Portugalsku, rozhodla se trénovat na ni pochodem na jihočeské pouti. Bylo to uprostřed léta, kdy zrovna panovala velká vedra. Devátý den pochodu Bibi zavolala svému manželovi, aby ji na zbytku cesty doprovodil, což jí prý zachránilo život. Co se tehdy stalo?

„Muž přijel a já mu během jednoho dne ukázala krásy města Tábora, farnost Klokoty a stezku podél Lužnice až do Bechyně. Večer jsme popili a ráno se rozhodli vrátit domů. Jenže jsem nebyla schopná zvednout ani košili ze země. Pravou rukou jsem ji vždy sebrala, ale ona mi zase vyklouzla, jako bych se jí ani nedotkla. Stejné rozčarování jsem zažila v koupelně. V ten okamžik jsem pochopila, že se mi děje něco hrozného, ale nevěděla jsem co. Šla jsem to vyděšená říct muži, ale nedokázala jsem to. Vycházely ze mě jen zvuky, ale přitom mi hlava fungovala na plné obrátky! Pocítila jsem obrovský strach, který mě začal požírat od hlavy až k patě. Sanitka přijela do půl hodiny. Nakonec jsem tedy do Českých Budějovic nedošla, ale dojela sanitkou,“ popisuje herečka den, kdy ji postihla mrtvice. Bylo jí 42 let.

Závratě a motání hlavy

V nemocnici ji „nahazoval“ doktor, který se prý stále ptal na banální otázky. Jenže místo odpovědi z úst Bibi vycházely jen prazvláštní zvuky. Následoval zákrok na srdci a po třech dnech i propuštění do domácí péče. Následujících šest měsíců prý bylo krušných, mladá žena vlivem poškození mozku trpěla závratěmi, motala se jí hlava, nebyla schopná číst si nebo sledovat televizi. „Půl roku jsem se jen dívala na zahradě do ohně a třikrát denně prováděla cviky, které mi doporučili na neurologii,“ vzpomíná pacientka. Docházet začala také do Centra závraťových stavů, kde lékař zkoumal, jak moc se jí motá hlava a doporučil zase jiné cviky. Schopnost mluvit se jí postupně vrátila a dnes už se Bibi opět živí moderováním, hraním a vystupováním v kapele. Kromě toho také vyučuje na umělecké škole.

Tím, že její manžel před 7 lety včas přivolal sanitku a ona se do půl hodiny dostala do odborné lékařské péče, nebyly následky mrtvice tak markantní. Bohužel tomu tak nebývá vždycky.

Jak poznat příznaky mrtvice?

„Lidé často neumějí rozpoznat příznaky mrtvice, dlouho váhají se zavoláním sanitky, a pacient tak často přijede do nemocnice ve fázi, ve které už neexistuje účinná pomoc. Nadační fond Čas je mozek proto dlouhodobě učí veřejnost rozeznat její hlavní i vedlejší příznaky a v případě podezření okamžitě volat záchrannou službu,“ říká MUDr. Aleš Tomek, Ph.D., primář neurologie ve FN Motol. Současně také varuje před tím, aby se lidé pokoušeli dojet do nemocnice sami: „Až 10 % pacientů s mrtvicí se snaží dostat do nemocnice svépomocí. Není to dobrý nápad. Přestože máme v republice dostatek specializovaných center, v mnoha nemocnicích podmínky pro léčbu mrtvice nejsou. Pak musí pacient podstoupit další převoz a zbytečně ztrácí to nejcennější: čas, který rozhoduje o jeho dalším životě i postižení. Máte-li podezření na mrtvici, volejte 155. Záchranáři budou přesně vědět, kam pacienta odvézt a předem mu tam předjednají místo i okamžité zahájení léčby.“ Jak mrtvici poznáte? Mezi nejčastější příznaky patří povislý koutek úst, ochrnutí končetiny (Požádejte dotyčného, aby natáhl paže před sebe a otočil dlaněmi dolů - ochrnutá paže obvykle rychle klesá) nebo náhlá porucha řeči (Člověk s cévní mozkovou příhodou dá stěží dohromady souvislou větu, komolí slova či nepochopí, co po něm chcete).

Čas hraje v léčbě mrtvice opravdu zásadní roli. Pokud se pacient dostane do nemocnice do 90 minut, má 50% šanci na úplné vyléčení. Do tří hodin se zcela vyléčí jeden ze sedmi pacientů, nad 4,5 hodiny je to jen jeden ze čtrnácti. Ostatní se budou dlouhodobě potýkat s většími či menšími následky, někteří budou doživotně odkázaní na pomoc ostatních.

Zdroje: