Na nápad napsat tento článek mě přivedla nedávná situace v obchodě. Na pokladní pás jsem jednou rukou skládala nákup a druhou se snažila zadržet neposedné batole, které se mi snažilo utéct (ten den už asi po milionté). Paní pokladní si mě s podivem prohlížela a zeptala se: „Asi jste se někde polila?“

Koukla jsem si na rameno. Kus trička tam byl skutečně promáčený skrz naskrz, nikoli však vodou. „Ne, to mě jen syn oslintal,“ odpověděla jsem jakoby nic.

Cestou z nákupu jsem přemýšlela nad tím, co všechno nám, mámám, vlastně připadá normální, ale nemělo by. Tady je výčet věcí, se kterými v mateřství musíte počítat a na které vás nikdo předem nepřipraví.

S partnerem už jen o „hovínkách“

První věc, která mě po narození prvního dítěte zaskočila, byla, jak moc se ze dne na den změnil způsob komunikace s partnerem. Zatímco dříve jsme spolu řešili všechno možné, po narození dítěte jednak nezbývá na nějaké hlubší povídání čas (ani energie), jednak se tématem číslo jedna stávají dětská hovínka a jejich četnost a konzistence, přebalování nebo kojení. Místo toho, abych večer vítala svého muže se slovy: „Jaký si měl, lásko, den?“, štěkám na něj už z předsíně: „To je dost, že jsi doma, dnešek byl zase příšerný! Malá se mi pětkrát pokadila.“ Ani pokec s protějškem po telefonu už nepřipadá v úvahu. Pokud mi manžel během dne zkouší volat, většinou se nedovolá. Člověk buď krmí dítě, hraje si s ním, případně mu otírá zadeček, mixuje přesnídávku, po stopadesáté mu vyměňuje poblinkané bodýčko nebo ho rovnou koupe a přitom uklízí tu paseku, kterou batole všude po bytě zanechalo.

Začnete závidět

Nikdy jsem nepatřila k lidem, kteří druhým závidí. Bylo mi ukradené, jaký má kdo dům nebo auto, či kam jezdí na dovolenou. Něco chceš? Tak si na to vydělej a našetři, blikalo mi hlavou a byla jsem s tím v pohodě. Po narození dětí jsem se ale přistihla, že dost často závidím. Komu? Všem lidem, kteří mají ten luxus a v noci můžou nerušeně spát sedm i více hodin v kuse! Bezdětným kamarádkám, že se můžou kdykoli sbalit a vyrazit na holčičí víkend do hor nebo jen neplánovaně na víno. Rodičům bezproblémových dětí, že jejich ratolesti pořád nekřičí a jedí i něco jiného než jen suché těstoviny. Ženám, které potkávám na ulici a které mají čas namalovat si oči a vyfoukat vlasy. A nejvíc ze všeho závidím hlídací babičky a dědečky. Takové, kteří chápou, jak náročné je starat se o dvě malé děti a sami se nabízejí, že je pohlídají. Než si totiž člověk pořídí dítě, počítá tak nějak automaticky s tím, že mu jeho rodiče budou (alespoň občas) hlídat. Vždyť už se přece těší na vnoučátka! Jenže skutečnost bývá někdy úplně jiná. A my se na ně za jejich laxní přístup k hlídání ani nemůžeme zlobit. Jednak už chtějí mít v pokročilejším věku klid, jednak jsou to přece naše děti. My jsme si je udělali a my se o ně musíme starat. Dvacet čtyři hodin, den za dnem. I když nás zrovna bolí hlava, padáme na pusu únavou nebo bychom si prostě jen chtěli pustit film.

Počítejte s kritikou

Veledůležité pravidlo, kterým by se měly řídit všechny mámy, zní: Neber si osobně kritiku, týkající se tvého rodičovství! Jinak tě to semele. Nikdy dříve jsem nepociťovala tolik „dobře míněných rad“ od tchýně, pediatričky, sousedky nebo matek na dětském hřišti. Všude kolem vás pořád někdo hodnotí a kritizuje vaši výchovu. Za pět let, co jsem matkou, jsem si na to už zvykla, ale začátky byly krušné.

„Prosím tě, dej jí ponožky, vždyť má to dítě úplně ledové nohy!“

„A jak to, že ti pořád brečí, že ty málo jíš a máš hladový mlíko?“

„Koupat mimino musíš každý den, i když ti usne. Tak ho musíš vzbudit, jinak bude opruzené.“

„Nemusíš koupat dítě každý den, jinak bude mít suchou kůži.“

To je jen minimální výčet vět, které budete dnes a denně v různých obměnách slýchat. Vrcholem kritiky pak je, když k vám přijde návštěva a strašně se diví, jak je možné, že máte doma takový binec, když jste přece na mateřské a měly byste mít moře času. Na to vždycky odpovídám, že nelze zařídit, aby bylo čisté dítě, dům a ještě hostitelka. Buď jedno, nebo druhé, tak to zkrátka je. A fajn je znát tohle rčení: „Bordel v bytě – šťastné dítě.“ Tím můžete argumentovat třeba tchyni, která vás prudí za neumytá okna nebo nevyluxovaný koberec.

Začnete si vážit času

S příchodem dítěte na svět se vám totálně změní denní režim. Najednou přestanete mít pevně daný řád – vše se podřizuje potřebám dítěte. Spát chodíte při ukládání se slepicemi – tedy v době, kdy jste se dřív teprve chystali na večerní párty. A vstáváte ve chvíli, kdy hrál DJ poslední song a vy si dávali „šláftruňk“ na zakončení. Zatímco dřív vám volal několikrát za den šéf, kolegové a klienti z práce nebo kamarádi, na mateřské vám telefon zadrnčí jen v případě, že vám banka nabízí úvěr. Stejně na telefonování nemáte čas. Když už se poštěstí ukrást si hodinu času jen pro sebe (třeba když dítě během dne usne a vy ho zrovna nevozíte v kočárku), nastává panika! Najednou nevíte, co udělat dřív. Potřebujete si dát sprchu, zároveň ale vyklidit myčku, dodělat oběd, postěžovat si kamarádce, pověsit prádlo, objednat dort pro muže k narozeninám, nebo si konečně zacvičit jógu, zaplatit všechny účty či si odlakovat nehty.

Mateřská vás sakra dobře naučí promyslet si priority. Občas jste ale rády, že si vůbec zvládnete dojít v klidu na záchod. Absurdní? Jenže tak to prostě je.

Ztratíte soukromí

S narozením dítěte přichází i pocit, že už snad nikdy v životě nebudete samy. Při čištění zubů, na toaletě, když jste ve vaně, když připravujete jídlo, když potřebujete v klidu telefonovat – malé dítě se vám pokaždé bude věšet na nohy a sápat se po vás. Vaše bradavky už taky nejsou jen vaše – dítě si na ně dělá kdykoli nárok.

Stanete se závislou na kávě

Vidím to všude kolem a je mi jich upřímně líto. Unavených, ztrhaných maminek s drdolem, který skrývá nemyté vlasy, s opuchlým obličejem od pláče a tmavými kruhy pod očima. Před sebou vláčejí kočár, zívají a klopí u toho do sebe kafe z litrového kelímku. Znám to taky. Obě moje děti coby mimina nespaly a vydržely ponocovat celou noc. Po nočním maratonu mě pak čekal ráno ten delší, celodenní. Abych ho zvládla, kombinovala jsem hrnky kafe se sklenicemi zeleného čaje a zajídala je čokoládovými tyčinkami, které mi dodaly tolik nezdravé rychlé cukry. Jenže šlo o otázku přežití. Když se mě tehdy partner zeptal, co bych si přála k Vánocům, se slzami v očích jsem řekla, že toužím po batohu, v němž by byl ukrytý galon kafe a pumpička, kterou bych to kafe mohla rovnou ucucávat co každou minutu. S dětmi člověk zjistí, co znamená únava a kde až je hranice, na které dokáže bez spánku lidské tělo fungovat. Bohužel rada: „Tak se naspi do zásoby,“ nefunguje. Věřte mi.

Plány se mění z minuty na minutu

Celý týden se těšíte na sobotní rodinný výlet. Jenže co čert nechtěl – dítě večer předtím tajně spořádá celý pytlík bonbonů a po zbytek dne ho bolí bříško. Takže se nejede nikam. Místo procházky je na programu utírání zadečku od průjmu a podávání černého uhlí (které je už rozpatlané po gauči i na koberci). Nebo se chystáte do obchodu, protože už nemáte z čeho vařit. Sotva ale vyjdete z domu, batole se s nadšením rozeběhne a pak žuchne a rozplácne se na chodník. Následuje pláč kvůli odřenému kolínku, který se stupňuje do hysterického ryku. Jdete zase domů, najít náplast. Z nákupu nic nebude. Nejvíc to bolí, když přijde Den D a vy máte jako máma večer volno. Hlídání je domluvené, vlasy jsou umyté a dokonce i natočené, konečně si připadáte jako kočka a ne jako chodící zombie. Dneska budete královnou baru, říkáte si v euforii a už už se chystáte na tramvaj. I když máte v plánu být do půlnoci doma, vaše dítě si myslí, že ho opouštíte na věky věků a spustí neúnavný brekot. Sice vám nestihl zaschnout lak na nehtech, i tak ale berete dítě do náručí a zkoušíte jej utišit. Marně. Nervozita stoupá, za pět minut začíná sraz s kamarádkami, ten už stejně nestihnete. Konejšíte dítě dalších dvacet minut a v tu chvíli se následkem ustavičného řevu pozvrací. Přímo na vaše šaty a vlasy. Kašlete na to, jdete se převléknout do pyžama, zůstáváte opět doma a chcete se zabít. I to je mateřství.

Zdroje:

Autorský článek