Podcast Lucie je o závislostech, poruchách příjmu potravy a duševních nemocech jako jsou deprese či úzkosti. „Prostě o všem, čím jsem si sama prošla. Chtěla bych svým příběhem, kdy jsem si několikrát v životě zažila opravdové peklo, ukázat lidem cestu, a dokázat, že to světlo na konci tunelu opravdu existuje,“ uvedla Lucie Šaléová v našem podcastu Kondice,který si můžete pustit TADY:

Přestala jíst, otec jí prosil, ať mu neumírá

Možná i kvůli komplikovanému vztahu se svou matkou Lucii kromě alkoholismu a depresí potkala ještě jedna nepříjemná věc – a to porucha příjmu potravy, kterou začala trpět na střední škole. Fakt, že se její tělo začalo měnit z dívčí na ženské, jí prý vůbec nevadilo. Přemýšlet o tom začala ve chvíli, kdy jí modelingová agentura v 16 letech upozornila, že by měla něco zhubnout. „Moje první reakce byla ta, že jsem si šla hned dát hranolky a smála jsem se tomu. Jenže pak mi to začalo vrtat v hlavě a řekla jsem si, že bych s tím měla něco udělat. Začala jsem cvičit, ale také ubírat na jídle. Nejdřív jsem se ho snažila zvracet, ale moc mi to nešlo, takže jsem sklouzla k hladovění. To mi šlo lépe,“ popisuje svoje problémy s jídlem. Tady přichází na řadu i smutný okamžik, kdy prý svého tátu viděla poprvé v životě plakat. Tehdy vážila pouhých 40 kilo. Na kolenou jí prý prosil, aby mu neumřela, abych začala jíst. „Já ale ten problém neviděla. O tom, že bych měla jít na dětskou psychiatrii jsem neměla ani tušení až do chvíle, kdy jsme se k té budově blížili. Najednou jsem zjistila, že nejde jen o obyčejný pobyt na pozorování, ale že jdu mezi "blázny", jak jsem jim říkala. Začala jsem na rodiče hystericky řvát, že je za to nenávidím, že já nejsem nemocná, že se zabiju nebo uteču. To samé jsem řvala i na doktory, takže to přijetí nebylo zrovna bez emocí,“ líčí začátky své léčby na Dětské psychiatrické klinice Fakultní nemocnice v Motole, kde celkem strávila 7 měsíců.

Bulimičky jídlo zvracely do igelitek

Poprvé prý léčbu bojkotovala, tajně cvičila, schovávala jídlo a snažila všechny přesvědčit, že není nemocná. Při terapiích a také během povídání s ostaními pacientkami jí ale došlo, že má problém. „Našla jsem si tam kamarádky, se kterými jsem v kontaktu dodnes. Ale zažila jsem i dost divných věcí, třeba když bulimičky zvracely do igelitek, protože po jídle se zavíraly záchody. Nebo když se dvě desetiletá dvojčata rozhodla utéct, tak se jim to fakt povedlo a několik dní je hledala policie. Když jsem poprvé odcházela, vážila jsem 54 kg s tím, že mám doma přibrat na 57 kg.“ Léčba, i když až napodruhé, nakonec proběhla úspěšně, Lucie se znovu naučila mít ráda svoje tělo a přestala hladovět. Dnes má jídlo pod kontrolou, i když občas se ten strašák v hlavě objeví, když jí není zrovna dobře. „To mě pak napadá, že za všechny mé problémy může má postava a jídlo. Ale už jsem schopná to peklo zahnat a jít to třeba vycvičit. Jsem vegetariánka, ale jinak se jídlu vůbec nevyhýbám, naopak,“ uzavírá jednu svoji životní kapitolu. Zajímá vás, jestli má někdy i po letech chuť napít se? Dát si třeba skleničku vína na oslavě nebo večírku? Prý nikoliv. „Střízlivý život je pro mě vysvobozením z neustálých poalkoholových depresích a nenávistí sama k sobě. Teď jsem na sebe pyšná, a když jdu na večírek, prostě řeknu, že nepiji a chci jen vodu,“ směje se.

Dnes motivuje další

Tahle novinářka a autorka vlastního podcastu Ne-závislá, která šla ven s kůží na trh, je propagátorkou odborné péče, jak psychiatrů, tak i psychologů a terapií. I proto pořádá besedy na půdě motolské dětské psychiatrie, kde se sama léčila. Vodí tam známé osobnosti, které mají za sebou také psychiatrické diagnózy či psychické problémy, ale zvládly to. Společně chtějí motivovat děti k léčbě, aby věděly, že světlo na konci tunelu skutečně existuje, jen je třeba přijmout pomoc. A ještě jeden projekt si vzala Lucie Šáleová pod svá křídla. „ Zapojila jsem se do boje o zvelebení dětské psychiatrie v Lounech, protože ty podmínky, ve kterých se mají děti léčit, jsou naprosto tristní, a nechápu, že to stát nechal zajít tak daleko,“ říká.

Zdroje:

Autorský článek

Podcast Kondice