Všechny vaše aktivity se nějak dotýkají žen a jejich podpory, sdílení informací i zkušeností. Nefunguje to v naší rovnoprávné společnosti samo?

Naše společnost sice aspiruje k tomu, aby byla rovnoprávná, nicméně v praxi tomu tak není. Stačí se podívat na nízký podíl žen v profesích, které jsou vysoce výdělečné, na řídících pozicích, také na gender pay gap a na to, jaké „hejty“ ženy zažívají třeba i v on-line prostředí. Zároveň si myslím, že černobílý pohled v tom smyslu, že pouze muži jsou těmi, kdo ženy omezuje a potlačuje, je velmi omezený. Realita je komplexnější a často to bývávají naopak ženy, které bohužel na jiné ženy útočí, podráží jim nohy a vráží kudly do zad.

To ale samozřejmě neznamená, že to tak musí být, nebo že je to přirozené. Spíš se jedná o to, že právě v pozici nerovných příležitostí jsou ženy často vychovávané s určitým předpokladem nutnosti konkurence, který ale vůbec nemusí být pravdivý. Právě proto je podle mě nesmírně důležité bavit se o tom, jak můžeme stavět vztahy na úplně jiných základech tak, aby byly podporující a mohly bychom z nich všechny profitovat.

Co bychom podle vás mohly udělat všechny samy za sebe pro to, aby se ženám u nás žilo lépe? Trávit víc času společně, bourat tabu, nesoupeřit, být k sobě shovívavější?

Určitě to vše, co jste vyjmenovala, a ještě bych chtěla tady v Česku vypíchnout takzvanou dvojitou směnu, neboli „double burden“. Opravdu výrazně se potkáváme s tím, že ženy na sebe kladou vysoké nároky a i společnost na ně pohlíží tak, že by měly pracovat, jako by neměly děti a starat se o děti, jako by nepracovaly. Tudíž vlastně de facto vykonávat současně dva plné pracovní úvazky. Dlouhodobě toto nelze dělat, aniž by se žena nevyčerpala a třeba i nezačalo chátrat její zdraví. Takže myslím si, že v tomto směru je zcela zásadní větší laskavost k sobě samé, snaha o dosažení větší životní rovnováhy a puštění tlaku na to, že bych měla tyto dvě směny zvládat zároveň.

Obrovskou výživu zde může poskytnout čas strávený s ostatními ženami, pokud tedy máme zdravé, pravdivé a podporující vztahy. Určitě je také potřeba otevírat tabu a v neposlední řadě je zásadní laskavost k sobě i ke druhým, což tvoří základ pro lepší společnost, tedy pro muže, děti a samozřejmě i ženy.

Mimo jiné stojíte i za kurzy pro ceremonialistky – kdo to je a proč je potřeba?

Ceremonialistka je žena, která je vyškolena k tomu, aby vedla obřady. Ty se zpravidla týkají důležitých momentů a proměn v našich životech. Klasické, které známe, jsou události jako například porod, pojmenování a přivítání dítěte, dále svatba nebo i rozvod a samozřejmě také úmrtí. Ono těch okamžiků je víc, nicméně všechny mají společného jmenovatele – velkou změnu, která se v našem životě odehrává. Zdá se, že už v minulosti chtěly mít lidské bytosti smysluplný kontext pro to, jak takovou změnu uchopit, přijmout, pojmenovat a oslavit. Nejlépe za přítomnosti svých blízkých.

O potřebě rituálů se v dnešní době mluví poměrně hodně, ale mám pocit, že v tom trochu tápeme. Hledáme cestu zpět ke kořenům, nebo jde o novinku, která má náš život vylepšit?

Je fajn se inspirovat rituály, které vedli naši předkové. Ostatně nám to dává i pocit opory v tom, že nevaříme takzvaně z vody. Nicméně společnost se mění, stejně tak role v ní a její potřeby. Nemyslím si tedy, že bychom v současnosti měli dělat přesnou rekonstrukci historických rituálů. Spíše je potřebujeme adaptovat tak, aby vyhovovaly potřebám moderní společnosti, včetně všech specifických výzev a problémů, s nimiž se potýkáme. Řekla bych tedy, že se jedná o moderní verzi založenou na historických kořenech.

Zmínila jste předtím tabu a mě v souvislosti s rituály napadl rituál k oslavě první menstruace, který začíná získávat na popularitě. Jenže zkoušela jsem si představit sebe sama v tom věku a vybavila jsem si velký stud, nebylo mi příjemné o tom mluvit a je pro mě těžké představit si při rituálu dnešní puberťačky…

Stud k tomu bezesporu patří, zčásti je ale zároveň výsledkem toho, jak společnost k této události přistupuje. Menstruace je i v dnešní době tabu. Stále ji považujeme za cosi špinavého, za něco, co se musí schovávat. A právě rituál je jedna z cest, jak dát menstruaci nový kontext přirozené součásti zdravé ženské tělesnosti. Zároveň je velice důležité mít na paměti, že rituál první menstruace by měl probíhat pouze a jen ve chvíli, kdy o to sama mladá žena stojí. Velmi často se potkáváme s tím, že pro dívku chtějí rituál zejména starší ženy v rodině, matky i babičky a podvědomě tak touží vykompenzovat si, co samy nedostaly. Tak by to ale nemělo být. Starší ženy si zpětně mohou touto oslavou samy projít, a tím si chybějící zkušenost doplnit. Ale určitě by se to neměly snažit prožívat skrze své potomky. Ne každá dívka chce přímo při první menstruaci oslavu, často to přichází až po nějaké době. A pokud vůbec ne, i to je v pořádku. V každém případě bychom jí tu možnost měli nabídnout a popsat, co ji případně bude čekat. Zároveň respektovat její rozhodnutí.

Ostatně právě úcta k autonomii a našim volbám je nesmírně důležitým aspektem fungování, kterému bychom se měli ve vztazích učit, a obzvlášť tedy učit mladé dívky, že jejich rozhodnutí ohledně jejich těla jsou respektována. Zároveň se domnívám, že ve chvíli, kdy by ve společnosti byly přechodové rituály kolem první menstruace normální a běžné, stálo by o takovou oslavu mnohem víc mladých žen.

Jaké jiné přechodové rituály existují?

Od narození do smrti jsou to všechny důležité body, kdy se náš život výrazně mění. Mohli bychom to popsat jako takovou chronologickou křivku. Začíná to tedy narozením a přivítáním dítěte na svět. Kolem sedmi let může být první rituál osamostatnění se ve smyslu toho, že dítě odchází do školy. Dále kolem deseti až čtrnácti let jsou to rituály první menstruace, případně zkoušky dospělosti u kluka. Potom máme rituály přípravy nevěsty, samozřejmě svatební rituál, potažmo předporodní a poporodní rituál, případně i rituál rozvodu. Můžeme sem zařadit také rituály po potratu, protože i to k naší plodnosti patří. Pak bych zmínila rituál kolem přechodu, neboli rituál královny a pak samozřejmě také rituál loučení se, poslední cesty a pohřbu.

Vybavuji si třeba rituály čajové, které se dodnes drží v Asii. Máte tip na nějaké všednodenní v našich zeměpisných šířkách?

Můžeme dělat malé rituály, například na oslavu zahájení projektu, jeho úspěšného ukončení, dále třeba rituál očisty domova... V knize Novodobé rituály a ceremonie, kterou jsme sestavily s mnoha kolegyněmi z oboru, pak lze najít i spoustu dalších variací. Jsou to věci jako například rituály v tanci nebo při pěstování rostlin. V zásadě se dá téměř každá činnost v určitém okamžiku pojmout rituálně.

Zdroj:

  • autorský rozhovor s Liliou Khousnoutdinovou
  • www.lilia.cz
  • Novodobé ženské rituály - Praktická příručka ceremonialistky, Toplil, 2019