Na první pohled to vypadá divně – jak by mohl fakt, že někomu podržím dveře, starší sousedce pomůžu s nákupem, pošlu peníze na charitu nebo se usměju na unavenou prodavačku u kasy, prodlužovat život? Když si ale uvědomíme pocity, které v nás všechny tyto drobné skutky automaticky vyvolají, je už spojení s delším pozemským bytím zřejmější.

Podle metaanalýzy z roku 2018, kterou uveřejnil Journal of Experimental Social Psychology, je dělání pěkných věcí pro ostatní účinným způsobem, jak vytvořit pohodu, jak si vylepšit pohled na svět i na nás samé. Studie z roku 2017 dokonce uvádí, že lidé, kteří dobrovolně příležitostně pečovali o druhé, žili déle než jedinci, kteří tak nečinili.

„Na laskavosti je krásné to, že vás dostane mimo vlastní škatulku vnímání a pomůže vám zbavit se sebe sama, zaměřit se na jiné věci na světě, které vám pomáhají dávat smysl,“ říká americký odborník na pozitivní psychologii a trenér štěstí Robert Mack.

Lékař Kien Vuu, MD, zabývající se dlouhověkostí, dokonce tvrdí, že mezi laskavostí a dlouhověkostí existuje biochemická souvislost. „Hněv, strach, nenávist, zášť, úzkost, starosti…, všechny tyto stavy zvyšují hladinu stresového hormonu kortizolu, což může vést ke zvýšení zánětlivých markerů a snížení obranyschopnosti. Naopak vděčnost, láska a laskavost zánětlivé markery snižují a imunitu posilují,“ vysvětluje muž, jenž razí heslo: „Vy sami jste ta nejlepší medicína.“

Co ta laskavost vlastně je?

Podle výzkumu agentury STEM realizovaného před více než třemi lety si většina z nás pod pojmem laskavost představí ochotu pomáhat okolí a milého, hodného a dobrého člověka.

„Věřím tomu, že každý z nás se s laskavostí v životě setkal. Ať tomu říkal tímto slovem, nebo ji pouze zažíval. Zažíval, že někdo byl k němu pozorný či velmi slušný, nebo ho objal v těžké chvíli, naslouchal mu, když něco důležitého potřeboval sdělit, nebo podal pomocnou ruku, když člověk sám neměl síly něco změnit. Tak v souvislosti s laskavostí zřejmě zažíváme soucit, empatii, porozumění, podporu, slušnost, pochopení, přijetí, respekt a úctu. Snad i bezpečí, sounáležitost nebo radost,“ zamýšlí se nad otázkou, co to vlastně je laskavost, psycholožka, psychoterapeutka a koučka Katarína Bradáč.

Dodává, že se bohužel všichni setkáváme i s jejím opakem, takže naše zkušenosti s krutostí, nevšímavostí, nezájmem, arogancí až násilím dobře definuje, co laskavost není.

„Každá lidská zkušenost je unikátní, protože jsme každý neopakovatelný. Jazyk nám však umožňuje přiřadit naší zkušenosti slova. Těm na první poslech i rozumíme, když třeba někdo řekne, že soused je laskavý. V podstatě je to hodnocení, i když pozitivní, tak nepopisuje, co konkrétně soused udělal, že si o něm myslíme, že je laskavý. Když se na to zeptáme, dozvíme se víc, třeba že nabídl ruku malému klukovi, který upadl na trávníku před jeho domem, nebo že pomohl stařičké sousedce do schodů. Jiný člověk, který by ho při tom sledoval, by o něm mohl říct, že je hodný nebo soucitný,“ formuluje dál svůj pohled na slovo laskavost. Pro každého z nás má konkrétní význam a skočí nám na jazyk v určitých situacích, zatímco někdo jiný tehdy použije odlišné slovíčko.

„Pro mě je důležité naslouchat slovům a významům lidí, se kterými mluvím, ať jsou to pracovní hovory na terapeutických sezeních, nebo v privátním životě. Když někdo řekne ‚laskavost‘, nespokojím se s tím, že rozumím, protože to slovo znám, ale zeptám se, co tím myslí. Pokaždé se dovím něco jiného, unikátního, vždy zajímavého,“ pokračuje Katarína Bradáč, pro niž osobně je laskavost vyjádřením nějaké formy lásky.

„I kořen mají tato slova shodný. A když zmiňuji lásku, myslím takovou, která neklade podmínky, nehodnotí, ale přijímá lidi v jejich různosti, nesnaží se je měnit k obrazu svému nebo vlastnit,“ líčí s tím, že je samozřejmě jednodušší být laskavý k jedinci, který sdílí stejné hodnoty jako já, který vede podobný život. Být laskavý a respektující k těm, kteří mají výrazně odlišné postoje a názory, je mnohdy výzva. „Pokud miluji zvířata a setkám se s člověkem, který nechce ani slyšet, že by v jeho bytě žil pejsek, říká, že pes patří na dvůr a na řetěz, co se ve mně odehraje?“ dává námět k zamyšlení každému z nás.

Pozor, hlavně nezapomínejme na sebe!

Na to, co je to laskavost, se ptám i Zuzany Zeidlerové, ikigai koučky a průvodkyně sebepoznáním, protože mne zaujal článek o laskavosti. Vybízí v něm k tomu pustit do svého života více laskavosti, neboť podle ní může být mnohem účinnější, než si uvědomujeme.

„Pro mě osobně znamená vlídnost, vstřícnost a ohleduplnost k ostatním. Projevování upřímného zájmu o lidi v našem okolí, vědomé vnímání jejich hodnoty a naslouchání jejich potřebám,“ odpovídá a jedním dechem dodává, že je to také o laskavosti k sobě. „Nezapomínat na sebe a chovat se sám/sama k sobě s laskavostí, jako ke svému nejlepšímu příteli, nesrovnávat se s ostatními a nikoho, včetně sebe nesoudit. Mohli bychom se taky bavit o laskavosti k přírodě nebo zvířatům,“ zdůrazňuje.

O tom, že nejdůležitější osoba, ke které bychom se měli chovat laskavě, jsme my sami, hovoří i Katarína Bradáč. „Má to dalekosáhlé důsledky, je to nejlepší příklad i pro naše děti, protože to, co děláme, je daleko důležitější než to, co potomkům říkáme. Laskavost a úcta k sobě je podle mě jedna z nejzásadnějších odpovědností, kterou máme příležitost žít a umocňovat nebo zabít. Laskavost k tomu, kdo jsem, kým se cítím být, jaké mám potřeby, hodnoty, jakým způsobem potřebuji žít, s kým, kde a co vytvářet, být respektující k tomu, kdo jsem, a ne k tomu, kým bych měl být dle názoru druhých. Protože jedna z nejsmutnějších věcí v životě je opustit vlastní vize a žít vize někoho jiného. Nebýt sám sebou je maření životního času,“ říká vzletně odbornice na lidskou duši.

Neměl by to být obchod

Pokud teď přemýšlíte, že na té laskavosti něco je, a tedy příště pomůžete sousedce s nákupem, dětem odvedle upečete štrúdl atd., abyste se měli lépe a byli déle živi, vězte, že to není zase tak jednoduché. Laskavost by neměla být spojená s očekáváním reciprocity.

Jak tvrdí již zmiňovaný Robert Mack, většina z nás ale takto uvažuje, byť onou reciprocitou třeba myslíme slova uznání. Nazývá ji transakční a popisuje, jak vypadá laskavost vztahová, která v nás vyvolá pohodu: „Je trochu angažovanější a není spojena s očekáváním jakékoli odměny.“

Podobně hovoří i Katarína Bradáč, když se jí ptám, proč bychom se měli snažit být laskaví. „Otázka je pro mě lidsky srozumitelná a současně podle mě nepatří k laskavosti. Ani k lásce. Protože si myslím, že člověk může a možná by i měl být laskavý i tehdy, když mu to na první pohled nic nepřinese. Dokonce, i když mu to něco odnese. Člověk je třeba k někomu laskavý a ten mu to neopětuje, nebo to dokonce zneužije v neprospěch laskavé osoby. Je to důvod rezignovat na laskavost? Je, pokud ji beru obchodně, tedy co mi přinese, pokud ji budu ‚dělat‘. Jestliže jde o moje vnitřní přesvědčení, že je podle mě správné se laskavě chovat, můžu to udělat kdykoliv, i když je to pro mě nevýhodné,“ vysvětluje, že to je podle ní známka bezpodmínečné lásky či laskavosti.

Každý může změnit svět

Je přesvědčena, že laskavostí doslova měníme svět. „I když udělám něco maličko laskavého pro druhou osobu, ten střípek má sílu dál růst, obdarovaný má třeba maličko lepší náladu, v té přijde domů, všimne si toho jeho blízká osoba, usměje se první a najednou se roztočí maličko jiná atmosféra, maličko klidnější energie, která zas způsobí něco přínosného. Takže se laskavost ‚vyplatí‘,“ dodává Katarína Bradáč, která věří, že je velmi nakažlivá, proto i úzké okolí, ve kterém se chováme laskavě, je důležitým hřištěm pro rozšíření laskavosti dál, za obzory, o kterých možná nemáme ani ponětí.

Zuzana Zeidlerová se domnívá, že laskavost je naše přirozená vlastnost, ale každý ji má jinak rozvinutou. „Někdo je laskavý už ze své přirozenosti, jiný se to musí více učit a vědomě se na laskavost soustředit. S jejím rozvíjením je dobré začít třeba doma, v rámci rodiny a postupovat klidně po malých krůčcích,“ vybízí.

Pro začátek je podle ní dobré vybrat si takové věci, které nám budou příjemné a budou nám připadat přirozené: například začít se více usmívat, používat slova prosím a děkuji nebo udělat partnerovi/partnerce jen tak kafe/čaj, poděkovat za výbornou večeři, za vyprané/vyžehlené prádlo, zavolat jen tak rodičům a zeptat se jich, jak se mají, vyjadřovat slova podpory a povzbuzení, nezištně pomáhat, umět se omluvit, neskákat druhým do řeči atd.

„Laskavosti se můžeme učit také od ostatních. Všímat si více jejích projevů a pozorovat, jak to dělají druzí. Určitě stojí za to si laskavost osvojit, protože být laskavý je velmi dobrý způsob, jak dodat svému životu větší smysl i naplnění a zvýšit svůj pocit štěstí a radosti,“ shrnuje.

KDYŽ SOCIÁLNÍ SÍTĚ POMÁHAJÍ

Letos jsme se fakt vytáhli!

Co se týká příspěvků na nejrůznější sbírky, jsou Češi štědří. Když v červnu 2021 postihlo obce na pomezí Břeclavska a Hodonínska ničivé tornádo, vybralo se během pár dní 1,1 miliardy Kč. Za prvního půl roku od ruské invaze se na pomoc Ukrajině vybraly dokonce přes 4 miliardy Kč. Letos se ale podařilo něco až zázračného.

Když byla v srpnu na platformě Donio zveřejněna sbírka na dvouletého Martínka, který trpí vzácným genetickým onemocněním a jehož jediná naděje je léčba v zahraničí za 100 milionů Kč, vypadalo to bláhově. Za první tři týdny se podařilo vybrat osm milionů.

Zlom nastal v momentě, kdy se do záležitosti vložila influencerka Nikol Leitgeb, dívčím jménem Štíbrová. Herečka známá především ze své dětské role v seriálu Pojišťovna štěstí se na svém instagramovém účtu pravidelně věnuje charitě, každou první neděli v měsíci losuje sbírku, kterou podpoří. V září zveřejnila příběh malého klučiny a neustále vybízela své sledující k příspěvku. Její výzvu zveřejnily další známé osobnosti, příběhu se chytla tradiční média a částka začala rychle narůstat.

„Můžete i vy být stejně otravní pro své okolí jako já? Já myslím, že určitě. Ve chvíli, kdy své blízké oslovíte přímo a napíšete jim, že by měli poslat peníze na tuhle sbírku, protože jinak to dopadne hodně špatně, v tu chvíli se už konkrétnímu člověku bude špatně říkat ne,“ neúnavně prosila veřejnost o příspěvek na svém instaúčtu Nikol Leitgeb. Neuvěřitelné se stalo skutkem: během pár dní se na účtu shromáždilo dokonce 151 284 599 Kč.

„Je to úplný rekord. V Česku se až dosud vybralo nejvíce čtrnáct milionů korun, a to na ventilátory v době covidu. Tady je to v tuto chvíli 130 milionů na jeden individuální příběh. Je to sbírka, která přesahuje dokonce celou Evropu,“ řekl pro CzechCrunch David Procházka, zakladatel crowdfundingové platformy Donio. Peníze přicházely dál...

Sbírka je navíc fascinující v tom, že se na Martínka složila široká veřejnost. Nejvyšší příspěvek činil dvě stě tisíc korun, což je podle Davida Procházky u stamilionové částky neuvěřitelné. Za normálních okolností je téměř vždy jeden velký donor, firma, která přispěje milion nebo dva. Tady nikdo takový nebyl. Složilo se 307 079 lidí, v průměru každý přispěl třemi sty korunami.

Podle posledních zpráv se Martínek podrobí zákroku ve specializovaném centru v Montpellier ve Francii na přelomu ledna a února.

Zdroje:

Květy 51/2023

https://www.wellandgood.com/being-kind-helps-you-live-longer/