Jaký nejnepravdivější mýtus o kočkách znáte?

Za mě je nejsprostší mýtus ten, že jsou kočky falešné. Kočka je jedno z neupřímnějších zvířat, které znám. Když se o kočku špatně staráte, tak se prostě sebere a najde si nový domov. To není falešnost, to je právě ta upřímnost, znamení, že něco děláte špatně.

Zdroj: Youtube

Jste odbornice na kočičí duši. Stalo se vám, že i tak vám někdy kočka vyrazila dech svým chováním?

Určitě ano, kočky jsou živé bytosti a každá z nich je originální. A tak se někdy stane, že kočka v situaci, kdy bych čekala, že bude samým vynervováním pomalu šplhat po stropě, je v klidu a nic neřeší. Naopak přistihnu často samu sebe, že si v hlavě představuji všemožné tragické scénáře, a kočka je absolutně v klidu.

Zatímco o psech existují stovky výzkumů, o chování koček toho víme stále málo. Prý je to tím, že sice vědci mohou být sebechytřejší, ale „testovací subjekt“ z kočky udělají jen obtížně. Kočka zkrátka nikomu pokusného králíka dělat nebude. Není toto právě jedna z nejdokonalejších charakteristik kočky a důvod, proč máme přečtené psy, ale v kočkách

Naštěstí tohle už není úplnou pravdou. V posledních deseti letech udělal kočičí výzkum veliký boom a je to moc dobře. Spousta vědeckých výzkumů v současné době probíhá i za přispění dobrovolníků z řad běžných majitelů koček. Pravdou však je, že kočky zůstávají opravdu stále v mnoha ohledech tajemné a myslím si, že to jim i přes všechny výzkumy zůstane… Pověst tajemných společnic „čarodějnic“ s magickou mocí…

Psi své majitele vesměs bezmezně milují a uznávají jejich autoritu. Dokonce se někdy říká, že autoritativního pána potřebují, protože se s ním cítí bezpečně. Jaká je podle vás ale ideální představa páníčka podle kočky uznávající především autoritu vlastní?

Majitel firmy na tuňákové konzervy :D. Na toto je těžké odpovědět, protože každá kočka potřebuje něco jiného. Je to kočka od kočky i plemeno od plemene. Některé kočky potřebují aktivního páníčka, který jim bude věnovat hromadu času hraním, jiné kočky potřebují, aby s nimi jejich páníček prostě byl, a další kočky prostě jen chtějí doplnit misku. V tom si myslím, že jsou právě kočky skvělé, že každý si najde tu svou pravou k sobě. U psů to pravděpodobně platí taky. Nejsem u žádných zvířat zastáncem teorií o dominanci. – Podle mého si žádná zvířata, pokud jsou odstavená v řádném termínu od maminky, nehrají na to, že my jsme velké kočky nebo velcí psi. Jde ale jen o to, jak je necháme s námi manipulovat, protože v tom třeba právě kočky velmi excelují.

Jakou největší chybu dělají lidé v přístupu ke svým kočkám?

Právě že je nevychovávají a neumí jim nastavit hranice. Je stále silně zakořeněno, že kočku nelze nic naučit a že kočku nelze vychovat. Kočka vychovat jde, ale člověk musí být důsledný, a ne příliš přísný. Musí prostě do zblbnutí vysvětlovat – na což spousta lidí nemá trpělivost, a tak je pro ně snazší přistoupit k agresi a „násilí“, což ale právě kočky nechápou, a na agresi reagují agresí.

Kočky prý většinou nemají rádi, když je nosíme, objímáme a pusinkujeme. Mazlí se často jen, když chtějí ony samy. Jak vlastně lidé mohou dát nejlépe kočce najevo svoji lásku? Včas ráno reagovat na jejich mléčný krok volající po snídani? Mávat před nimi zvířátkem se šantou?

Já bych to formulovala jinak. Kočky obecně nemají rády omezování. Což právě to naše objímání a pusinkování je. Některé kočky to rády ale mají. Je však pravda, že většina ne, a spíše to jen tak přetrpí. Ono vlastně už jen to, že o ně pečujeme, dělíme se s nimi o naši kořist a naplníme jim mističku, je pro kočku důkaz lásky. I to že jí čistíme záchůdek, aby ho měla čistý a nenašli náš útulný pelíšek cizí predátoři. Určitě každý majitel kočky pozná, jak nejlépe dát najevo své kočce lásku, ať je to kartáčování, podání oblíbeného pamlsku nebo večerní drbaní u televize. Každá kočičí rodina má své rituály.

Podle mnohých je zásadní kočičí vlastností nezávislost a jistý odstup (nejen) od člověka. Domníváte se, že s postupem evoluce a stále bližším soužitím koček s lidmi, se toto může někdy nějak změnit?

Já si to nemyslím, já jsem o tom přesvědčená, že se to změní. Až kočky projdou stejnou dobou a podobnou formou domestikace jako pes, tak budou mnohem oddanějšími parťáky, než jsou. Vezměte si jen, že kočka je cíleně šlechtěná něco málo přes sto let a kolik přitom už máme variabilních plemen, charakterů, jaký skok v rámci oddanosti ke člověku za tak krátkou dobu udělala… Už proto si myslím, že kočky dříve nebo později budou takovou jinou formou psů.

Zdroj: časopis Květy, Klára Nevečeřalová