Kde se vzalo vánoční cukroví?

Historie křesťanského vánočního cukroví sahá do dávných dob pohanů, kteří období zimního slunovratu slavili různými rituály. V rámci pohanských oslav se připravovalo i pečivo, kterému byla přisuzována magická moc. Pečivo ve tvaru slunce, hvězdice či zvířecích postav se věšelo do světnice, chlévu či na ovocné stromy a mělo ochránit stavení, zvířata i úrodu před temnými silami. Tehdejší zvyk pečení tedy nesouvisel s Vánocemi, ale se zimním slunovratem.

Místo cukru med

Vánoční cukroví v podobě, jakou známe dnes, se začalo péct až v 19. století. Jeho předchůdcem byly nejrůznější figurky ze sušeného ovoce a ořechů, které sloužily dětem na hraní i k snědku. Na vesnicích připravovali cukroví z dostupných domácích surovin – jablíček, švestek, medu a ořechů. Do cukroví se dokonce přidával česnek či pepř, který byl v minulosti základem pro oblíbený perník. V bohatých měšťanských rodinách si hospodyňky mohly dovolit používat i exotické koření a nejrůznější zdobení z bílků a čokolády. Oblíbené byly například řezy nazývané „domácí přítel“. Připravovaly se z hrubé mouky, cukru, anýzu, vajíček, kandovaného ovoce a ořechů. Neodmyslitelnou součást sváteční tabule představovaly karamely balené v barevných papírcích.

Na trhu se objevila první vykrajovátka a formičky pro domácnost. Protože byl cukr velmi drahým zbožím, sladily hospodyňky až do konce 19. století zejména medem. Pekly třeba oblíbené medáky ze směsi medu, vajec, másla, mléka a hladké mouky. Objevovalo se i škvarkové cukroví.

Vánočky a štóly

Nejstarším dochovaným cukrovím, které se peklo už ve 13. století, jsou bezesporu medové perníčky. Křehké linecké cukroví plněné marmeládou se do tuzemska zase dostalo z rakouského Lince, kde se pekly takzvané „linecké oči“. Sladké linecké oči (nebo také kočičí oči) se v době Rakouska-Uherska rozšířily po celé monarchii, a naši předkové si recept postupně uzpůsobili podle svého gusta.

Vedle tradičního cukroví patří k Vánocům také adventní štóly a vánočky, jejichž tvar symbolizuje Ježíška zabaleného v peřince. Adventní štóly údajně pocházejí ze středověkých klášterů, ze kterých vzešel také zvyk podávat cukroví a vánoční pečivo k uctění památky narození Ježíše Krista. Podle tradice se mělo péct cukroví z vlastní úrody, aby i v příštím roce byla zachována její hojnost.

Vánoce u sousedů

Velikou tradici má vánoční štóla v německých a rakouských domácnostech, kde se připravuje přes tři sta let. Kromě bohatě pocukrované štóly plněné kandovaným ovocem pečou v Německu také voňavé perníčky nebo typické sušenky s názvem spekulatius. Na Slovensku se peče cukroví podobné jako u nás, typické jsou třeba slovenské rohlíčky s mletými vlašskými ořechy nebo šuhajdy, což jsou nepečené košíčky plněné pudinkem, rumem a drcenými piškoty.

Jak se peče v severských zemích

V Dánsku se v předvánočním čase line ulicemi vůně vanilky, což mají na svědomí vanilkové věnečky vaniljekranse. Dánové je milují už od 19. století a Vánoce si bez nich nedokážou představit. Ve Švédsku totéž platí o pepparkakor – perníčkách, do kterých se přidává výrazné koření, jako je zázvor, kardamom nebo hřebíček. A také jsou mnohem tenčí a křupavější než naše perníčky, takže připomínají spíš zázvorové sušenky.

Finské rodiny podávají návštěvám v období adventu k čaji joulutortut, což jsou hvězdicové koláčky se švestkovými povidly, vyráběné z listového nebo máslového těsta.
Jižní Evropa: sušenky i bábovky

A jak je na tom s pečením cukroví jižní Evropa? Tak třeba španělské Vánoce nemohou být bez tradičního turrónu. Jde o lámaný nugát, který milují nejenom děti. K dostání je tvrdý nugát (turrón duro), měkký nugát (turrón blando), nugát s celými ořechy, nugát v tenké oplatce, nugát v čokoládě, nugát s kandovaným ovocem nebo marcipánové „nugátové“ tyčinky.

Řecké vánoční sušenky kourambiedes se připravují podle různých receptů, obvykle mají tvar zploštělé kuličky a na povrchu je do nich zapíchnutý celý hřebíček. Pečou se z lahodného mandlového těsta, které obsahuje i trochu koňaku, brandy či likérů pocházejících z řeckých ostrovů.

Ocitli jste se někdy během Vánoc v Portugalsku? Pak jste si jistě všimli plněných kapsiček z těsta ze světlé mouky, kterým se říká azevias. Plní se mandlemi, sušeným ovocem, ale i fazolkami či jinými přísadami podle rodinné tradice. Po usmažení se sypou moučkovým cukrem.

Italové zbožňují nadýchané a měkké vánoční bábovky, které nesmějí chybět na žádné štědrovečerní tabuli. S kapučínem si je Italové dávají k snídani, zabalené v pěkných krabicích je nosí jako dárky. Zatímco na bábovce pandoro si pochutnají ti, kteří si potrpí na minimalismus a čistou chuť těsta bez dalších tuhých přísad; panettone obsahuje navíc kandované ovoce a někdy kousky čokolády či ořechů. Panettone pochází z Milána, pandoro z oblasti kolem Verony.

A co kdybyste zavítali do čokoládového ráje – Švýcarska? Nikoho z nás zřejmě nepřekvapí, že i při pečení vánočních laskominek zde hraje hlavní roli čokoláda. Švýcaři zbožňují basilejské sušenky, které nazývají basler brunsli, a kromě kvalitní hořké čokolády se do nich přidává mletá skořice a hřebíček. Protože se jejich pečení obejde mouky a másla, jsou skvělým cukrovím i pro lidi alergické na lepek i laktózu. A na jakých vánočních lahůdkách si nejvíc pochutnáte vy?

Zdroje:

• https://www.pekarske-technologie.cz/historie-vanocniho-peciva-a-cukrovi/
• https://www.scandishop.cz/blog/5-1-rychle-recepty-na-vanocni-skandinavske-cukrovi/
• https://living.iprima.cz/bydleni/kuchyne/linecke-vanocni-cukrovi-recepty-stesti-tradice
• https://www.radynacestu.cz/magazin/vanocni-sladkosti-v-evrope/