Pokud budete mít možnost zhlédnout jeden z nejsilnějších filmů polistopadové doby, určitě to udělejte. Až po roce 1989 se českoslovenští filmaři mohli svobodně vyjadřovat k tragickým osudům příslušníků takzvaných pomocných technických praporů (PTP). Vedle divácky úspěšné tragikomedie režiséra Zdenka Sirového Černí baroni se do vojenských táborů nucených prací padesátých let ve své tvorbě ponořil i režisér Martin Hollý v dramatu Tichá bolest.

Zdroj: Youtube

Excelentní výkon Hrušínského

Jen málo českých filmů si mezi uživateli na portálu Československé filmové databáze získal tak dobré hodnocení jako právě Tichá bolest. Fanoušci ho doporučují z 85 %, což je opravdu vysoké číslo. Co z něj dělá poklad naší kinematografie? Především dvě dramatické dějové linky, excelentní výkon pana Hrušínského, smutné scény a lidskost. „Je to opravdu silný baladický film o jednom z nejsmutnějších období našich moderních dějin – 50. letech minulého století. Volně rozvíjí téma spřízněných Všech dobrých rodáků Vojtěcha Jasného a ukazuje, jak komunismus nakládal s českým venkovem i s osudy tzv. třídních nepřátel, tedy našich západních letců, vojáků, jakož i všech „nepřátel socialismu“, popisuje například jeden z uživatelů filmového portálu.

Vzpomínky na dětství i vojna

Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“ – právě tahle rodinná tragédie scénáristu postihla, když byl ještě kluk.

Ve filmu pak i matka hlavního hrdiny zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách: retrospektivně zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u „pétépáků“, kde má Janek tu čest pečovat o tank věčně opilého nadporučíka Kopřivy. A dále hlavní hrdina vzpomíná na svoje dětství plné šikany a posměchu ze strany spolužáků i dospělých. Tehdy byl jeho jedinou oporou děda, moudrý a poctivý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval.

Právě Rudolf Hrušínský v roli dědečka se zasloužil o to, že je film tak jedinečný. Takto jeho výkon popisuje například filmová kritička Jana Machalická: „Hraje s velkou autenticitou člověka, který by nesklonil hlavu, ani kdyby mu o ni mělo jít. Hrušínský postavě propůjčil sugestivní vnitřní odhodlání a divák s ním jde od první minuty, prožívá jeho marný vzdor a sklání se před neokázalou moudrostí starého muže, který se už tolikrát setkal se smrtí druhých, že už se jí nebojí.“

Plejáda úžasných herců

Kromě mistra Rudolfa Hrušínského, který zemřel jen čtyři roky po premiéře filmu v roce1994 ve věku nedožitých čtyřiasedmdesáti let, se ve snímku objevuje celá řada úspěšných českých herců, jako Jiří Langmajer, Miroslav Táborský, Pavel Zedníček nebo Martin Dejdar. Roli tu ztvárnil i kontroverzní zpěvák a skladatel Daniel Landa. Část děje se odehrává na hřbitově v obci Nový Hrozenkov a díky ponuré atmosféře je to ideální film v období Dušiček.

Tragický osud jedné rodiny

Scénář k filmu Tichá bolest byl napsán na základě novely Stín ze 60. let 20. století, což byla první a zároveň poslední próza scenáristy Jiřího Křižana, který se v ní vrací do dětství. Vypráví autobiografický příběh jednoho ze tří bratrů, kterým za totalitního režimu popravili otce, valašskomeziříčského podnikatele s parní pilou, který chtěl kvůli tehdejšímu režimu emigrovat do zahraničí, jenže ho chytili na hraničním přechodu. Na svého popraveného otce zavzpomínal i další z bratrů, Ondřej Křižan-Hasilík: „Všechno bylo zničeno různými vykonstruovanými dluhy berního úřadu, kontingenty, které nemohl splnit, a tak musel kupovat zemědělské výrobky, aby je mohl odevzdávat, navíc byl sledován StB a obviňován se styku se zahraničím, protože měl kontakt s jedním americkým novinářem. Tak měl prostě za to, že musí odejít a vybudovat novou existenci. A věřil, že se snad časem podaří, aby jeho rodina byla puštěna za ním do zahraničí,“ popsal letos v červnu pro irozhlas. Osud rodiny byl poté velmi krutý. Ondřejova matka byla nucena k manuálním, těžkým pracím, dětem bylo znemožněno studovat. Podle tohoto pamětníka je důležité se konečně vypořádat s tím, co v České republice komunismus napáchal. „Ve srovnání s Německem a nacismem máme ještě co dohánět. Problémy, které komunismus přinesl a které zhovadily národ po jedné generaci, tak některé z nich přetrvávají dodnes,“ řekl muž, který dnes působí jako vedoucí biochemické katedry na Lékařské fakultě v Münsteru.

Zdroje:

https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/pametova-stopa-jan-krizan-poprava-komunisticky-rezim_2306191622_ara

https://www.ceskatelevize.cz/porady/28391-ticha-bolest/ https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397680/ticha-bolest

https://www.lidovky.cz/orientace/kultura/machalicka-neprijemna-pravda-nikoho-nevzrusuje-ticha-bolest-by-dnes-nevznikla.A180222_110825_ln_kultura_jto