Bláznivé žehlení bavilo Tonyho stále víc. Na účet svého excentrického švagra zásoboval svět snímky, kdy se oháněl žehličkou na vrcholku hory, na surfu, v letištním terminálu, v telefonní budce. Hranice, kde se dá této domácí práci věnovat, posouval dál a dál.
Hlavně rovné puky
O pár let později se jeho krajan Phil Shaw na opačném konci země vracel domů po dlouhém pracovním dnu v továrně na pletené zboží. V kuchyni na něj čekala hromada oblečení, které potřebovalo vyžehlit. Nedokázal se smířit s myšlenkou, že i večer stráví v místnosti „nad hadry“. A tak vzal tu nejdelší prodlužovačku, co našel, protáhl ji oknem a se žehlicím prknem si stoupl co nejdál od domu, aby byl při téhle otravné povinnosti alespoň v přírodě.
Takhle ho zastihl spolubydlící Paul Cartwright. A prý jestli se nezbláznil, proč žehlí na ulici. Shaw mu odpověděl, co ho spontánně napadlo: „To je extrémní žehlení!“ A na světě byl v tu ránu celý prolog nového budoucího sportu, nad nímž někteří nechápavě vrtí hlavou, zatímco jiní mu fanaticky propadají. Teoretici se přou o to, zda je správné považovat za jeho zakladatele Tonyho Hiama, nebo Phila Shawa, praktici si žehlí puky na kalhotách při bungee jumpingu, slaňování ze skal nebo prolézání jeskyněmi.
Od úletu ke sportu
Phil Shaw začal nosit žehlicí prkno všude s sebou. Coby vášnivý horolezec se činil nejčastěji ve výškách, kam vždy poctivě dovláčel veškeré nutné příslušenství. A protože zjistil, že lidé na tuhle vtipnou výstřednost reagují více než pozitivně, pod heslem „Steam“ spustil mezinárodní propagaci „extrémního žehlení“.
S prknem a napařovací žehličkou objel Fidži, Nový Zéland, Jihoafrickou republiku, Austrálii i USA. Byla by přece škoda syslit si takhle dobrý „joke“ jen v rodné Británii. Na jedné ze svých cest potkal německé turisty, se kterými nakonec založil společnost Extreme Ironing International.
Chvíli trvalo, než se nový regulérní sport rozjel. Téhle extrémní outdoorové aktivitě pomohl zejména dokument z roku 2003 s názvem Extreme Ironing: Pressing for Victory na britském kanálu Channel 4. Byl odvysílán chvíli poté, co britský tým získal zlatou a bronzovou medaili na prvním mistrovství v extrémním žehlení v německém Mnichově. O hlavní cenu soutěžilo dvanáct mužstev z různých zemí světa.
Podle stanovených pravidel měli účastníci žehlit v pěti samostatných disciplínách, mj. uprostřed rychle proudící řeky, na stromě, či během zdolávání vysoké zdi. Kuriózní situace nastala, když do celého příběhu zasáhla „podskupina“, která se oddělila od sportovců extrémně žehlících a snažila se prorazit s extrémním vysáváním.
Luxování v krajních podmínkách se však neuchytilo, protože vlna protestujících poukazovala na neekologičnost záměru a možný negativní zásah do přirozené recyklace rozkládající se rostlinné hmoty. Extrémní žehlení naopak stále nabývalo na popularitě.
Jak překonat nenávist k žehlení
Už rok po prvním mistrovství Phil Shaw vydal knihu Extreme Ironing, která obsahovala nesčetné množství záznamů účastníků tohoto nového sportu a jejich zážitků. Nechyběl ani triumf slavného tria Roberts, Gibbons a Jowsey, kteří vyžehlili britskou vlajku pod Mount Everestem.
Propagace se do značné míry ujala i dceřiná společnost francouzského výrobce malých domácích spotřebičů Groupe SEB S.A. známá pod značkou Rowenta. Protože má ve svém arzenálu i žehličky, Phila Shawa kontaktovala už v počátcích, ochotně sponzorovala britský tým na mistrovství světa a vybavila ho také špičkovými spotřebiči. „Většina lidí žehlení nenávidí,“ prohlásil při té příležitosti manažer David Jeanson. „Je skvělé, že někdo dokázal najít na žehlení něco nového a přitažlivého.“
Pravidla jsou pravidla
Extrémní žehlení začalo s několika disciplínami jako horolezectví, jízda na člunu či parkour. Nápadití nadšenci však začali přidávat další bizarní aktivity, které dokázali spojit se žehlením. Jeho regulérní součástí se tak časem staly bungee jumping, parašutismus, speleologie či potápění. A sportovci se zdáli být stále kreativnější.
V současné době vyznávají extrémní žehlení jako oficiální sport i mnohé vysoké školy. Univerzita De Montfort v Leicesteru jako první schválila svůj DMU Extreme Ironing Club. Můžete dohledat obrázky studentů žehlících na kajaku, hřbetu koně či při paraglidingu. Nadějného reprezentanta vychovala i Aucklandská univerzita na Novém Zélandu. Matthew Battley při jednom vrcholném výkonu vyvlekl žehlicí soupravu na nejvyšší novozélandskou aktivní sopku Mount Ruapehu.
Jakožto sport má dnes extrémní žehlení i pevně stanovená pravidla. Žehlicí prkno musí mít nohy o minimální délce jednoho metru a žehličky by měly být ze skutečného železa, mezinárodní „úřad“ Extreme Ironing Bureau totiž ty plastové během oficiálních soutěží zakázal používat. Stejně tak stanovil přísná měření týkající se velikostí oděvů. Můžete žehlit jakýkoli druh, pokud látka není menší než klasická utěrka.
A jak to konkrétně funguje na světových šampionátech? Výkony samozřejmě posuzují rozhodčí a vyhrává ten, kdo získá nejvyšší hodnocení. Je přitom stanoveno pět různých sekcí. První je městská, kdy se výkony odehrávají někde v obydleném prostředí. Následuje vodní, ta zahrnuje surfy, kánoe nebo jakoukoli jinou rychlou aktivitu na vodě. V části lesní sportovci vynášejí žehlicí prkna někam hluboko do lesa, šplhají po strmých skalách nebo vysokých stromech, přičemž žehlí v jejich korunách.
Pro fajnšmekry je vyčleněná tzv. sekce lauda, která je obecně nejznámější výzvou extrémního žehlení. V tomto případě účastníci riskují na opravdu vysokých či nebezpečných místech či při pádech z výšek. A pro jistotu, kdyby náhodou někdo ještě přišel s nápadem vyžehlit si košili na místě, které do žádné sekce nezapadá , a opravdu na něm ještě ani ti nejextrémnější žehlitelé nežehlili, existuje kategorie freestyle. Nechcete si v ní vyžehlit?
A CO BUDE PŘÍŠTĚ?
Když vy extrém, tak my taky!
Extrémní žehlení podnítilo nadšence i v dalších oblastech domácích či zájmových činností. Již jsme zmínili extrémní vysávání, následoval pokus o extrémní wokování či pletení košíků. Slávy žehlení však ani jedna disciplína nedosáhla. V současné době je tak jediným konkurentem extrémní hra na violoncello.
Vzhledem k výrazně menšímu počtu lidí, kteří ovládají hru na tento nástroj, ve srovnání s těmi, co umí žehlit, zůstala však i tato disciplína jen raritním úkazem. Týká se víceméně jen violoncellového tria známého jako Extreme Cellists, amatérské skupiny inspirované právě extrémním žehlením. Nejde v ní však primárně o vlastní výkony jako spíš o získávání peněz na různé charitativní účely.
Zdroje:
Květy 2023-31
