Postupně jsem se s životem v minimalistickém stylu skamarádila a víte co? Dýchá se mi tak nějak lépe. Lehce. Jaké jsou tedy moje tipy na život, který se nese v udržitelném duchu? Tady jsou. A myslete na to, že i malý krok pro vás může znamenat velkou změnu pro životní prostředí.
Neplýtvám jídlem
Přiznám se, že mi srdce krvácí, když na rodinné oslavě nebo třeba při grilování s přáteli vidím, kolik zbytků se vyhazuje. Trochu okoralá zelenina, studené maso, změklý sýr, rozpatlaný dort – aby si hostitelka ulehčila práci, prostě to všechno vyklopí do koše a hotovo! „A není ti to líto? Vždyť děti v Africe by z toho jedly týden!“ vyhrkla jsem takhle jednou na sousedku, která jako zběsilá likvidovala zbytky jídla po dětské party. „Tak jim to pošli,“ mrkla na mě. Jasně, posílat nedojedené jídlo přes půl světa je hloupost, ale zbavovat se ho? To je pro mě hřích! Raději si se zbytky poradím tak, že si připravím papírové krabičky (ty plastové vám už nikdo nevrátí) a jídlo po večírku rozdělím mezi odcházející návštěvu. Věřte tomu, že hosté vaši výslužku ve většině případů neodmítnou. A pokud ano, přichází na řadu improvizace a kouzlení s recepty v kuchyni. Důležité je taky kontrolovat pravidelně ledničku a vařit přednostně z těch potravin, které už nejsou v nejlepší kondici nebo se jim blíží datum spotřeby.
Oblečení vybírám s rozvahou
Pokud se alespoň trochu zajímáte o ekologii, nejspíš vám neunikl termín fast fashion, takzvaná rychlá móda, která je pro životní prostředí katastrofou. Sice uleví peněžence, ale uškodí přírodě. Obchodníci reagují na trendy, proto se sortiment v obchodech rychle mění. A stejně tak reaguje i zákazník, který je „nucen“ neustále nakupovat nejnovější kousky. Levná móda se ale úplně běžně šije v otřesných podmínkách v Asii, kde jsou k mravenčí práci pro evropský trh často využívané i malé děti. Jestli vám tohle téma není lhostejné, zkuste začít tím, že přestanete chodit do obchodů jen tak „ze zvědavosti“. Pro případ, že byste tam objevili další lacinou blůzu z polyesteru. Raději si jednou za čas pořiďte třeba kvalitní lněné kalhoty nebo svetr z kašmíru. Takový, který je nadčasový, z přírodního materiálu a vydrží vám roky. Mně osobně už nepřináší radost to, co jsem si koupila, ale naopak kousek, který jsem v obchodě nechala. Protože ho ve skutečnosti nepotřebuju. V případě oblečení pro děti, které rostou jako z vody, se pak často uchyluju k nákupu z druhé ruky, buď přímo v second handech, nebo pomocí aplikace Vinted. A skvělé kousky si vždycky ulovím i na bazaru, který pravidelně pořádáme s kamarádkami. Během roku vytřídíme do pytlů oblečení, které nám je malé nebo už ho zkrátka nechceme, a při společné „hrabárně“ si jej vyměňujeme. Ten pocit, když si domů odnáším parádní džíny, které ještě nějaký čas budou v oběhu, a navíc úplně zadarmo, je k nezaplacení!
Nekupuju každou zbytečnost
Krém na oči, krém pod oči, noční maska na vlasy a taky na chodidla, pěnové tužidlo, sprchový gel na tělo a jeden i na intimní hygienu. Dřív se mi polička v koupelně doslova prohýbala pod nánosem plastových lahviček s výrobky, bez kterých podle reklamních tvůrců „žádná žena nemůže žít“. Vadilo mi ale vyhazovat kila obalů, které se budou rozkládat celé roky, a navíc jsem zjistila, že polovinu těch přípravků nestihnu ani „vyplácat“ před datem expirace. Začala jsem přemýšlet, jestli opravdu potřebuju všechnu tu kosmetiku, která navíc stojí nemalé peníze, a došlo mi, že nikoli. Dnes používám na obličej obyčejnou modrou Indulonu, která je na moji přesušenou pleť ideální. Sprchuju se jen vodou – a světe, div se – nesmrdím! Když mám pocit, že si pokožka zaslouží trochu obrousit, připravím si rychlý domácí peeling z lógru po kafi, olivového oleje a lžíce cukru. A ono to funguje! Podobně smýšlím i při nákupu kuchyňského nádobí a různých spotřebičů. Člověk totiž zjistí, že nepotřebuje deset hrnců a pět pánviček, když stejně používá dokola tu jednu. To samé platí o nákupu nejrůznějších čisticích prostředků. S nečistotami doma si beztak nejlépe poradí ocet, citrón a soda! A abych nezapomněla - členství v knihovně je úžasná věc, díky které jednak nezchudnete, jednak vám doma na hromadu knih nebude sedat prach.
Nejezdím autem
Bydlím ve vesnici, která je od nejbližšího maloměsta vzdálená 12 kilometrů. Zatímco většina mých sousedů vyráží na nákup potravin autem, já si letos pořídila elektrokolo a do Lidlu si to pěkně šlapu. Prostě vezmu batoh a spojím příjemné s užitečným. Pokud se potřebuju dostat do Prahy, zjistím si, kdy mi jede autobus a jdu pěšky na zastávku. Během dvacetiminutové cesty si pouštím do sluchátek hudbu či podcasty, nebo si čtu, případně vyřizuju maily. Jednak se nemusím stresovat z řízení (se kterým si moc nerozumím), jednak používáním sdílené dopravy zanechávám menší uhlíkovou stopu. Na kole či na bruslích pořádáme i většinu rodinných výletů a má to úplně jiný rozměr, než když v bodu A usednete do auta a vystoupíte v bodu B.
Snažím se být soběstačná
Přiznám se, že nepatřím mezi nadšené zahrádkáře, přesto jsem se letos konečně odhodlala a vysázela záhony s rajčaty, cuketou, jarní cibulkou a ředkví. Pěstovat si vlastní zeleninu, ale i některé ovoce, zvládnete i na balkóně. Ušetříte peníze a taky vás vlastní produkce přinutí jíst více zeleniny a méně masa. A to je eco-friendly! Obchody jsou sice nabité potravinami nejrůznějšího druhu, věřte ale, že spoustu z nich si dokážete připravit i v domácích podmínkách. Ušetříte a hlavně víte, co se v jídle skutečně skrývá. Já osobně už dětem vůbec nekupuju sladké pečivo, raději jim upeču vlastní muffiny, do kterých přidám to, co je potřeba zrovna spotřebovat. Banán, čerstvé maliny nebo třeba kousek otevřené čokolády. Upéct si domácí chleba taky není nic složitého. Nebo si vyrobit domácí pribinák. A co se týče kávy, snažím se tu z hliníkových kapslí připravovat minimálně, protože si uvědomuju, že je to ekologický průšvih. Místo toho používám moka konvičku. Když začne bublat, krásně po ní voní celý dům, a ta chuť!
Zdroje:
Autorský článek
