Neustále kontrolujete mobil, šilháte po displeji, jestli nepřišla nová zpráva, dotykem v kapse se ujišťujete, že je váš nejbližší přítel stále s vámi. Když nemáte přístup k síti (vybila se baterka, došla data, není signál), jste neklidní a později nedočkavě zjišťujete, o co jste mezitím přišli. Na mobilu, tabletu či laptopu denně trávíte hodiny, klidně pozdě do noci, obejdete se bez večeře a třeba ani nedokončíte důležitou práci. Ta přeci počká. Váš virtuální život na internetu ne.

Závislost na digitálních technologiích (na mobilu, internetu) není v Evropě stále uznaná za oficiální diagnózu. Podle výzkumu britských psychiatrů přitom abstinenční příznaky vykazuje skoro čtvrtina teenagerů, kteří se ocitnou bez chytrého telefonu. S digitálními médii tráví skoro 8 hodin denně, zatímco s rodiči mluví průměrně patnáct minut a méně času i prospí.

Známky závislostního chování prokazují už i školkové děti a mezi dětskými pacienty tvoří digitální závisláci celou polovinu. Digitálním technologiím ovšem propadli i důchodci. Na psychiatrické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze léčili i pacienta, kterému bylo šedesát pět let. „Šíří se to doslova epidemicky,“ říká jeden z tamních pracovníků Vladimír Kmoch.

I proto psychiatři po letech zdráhání loni rozšířili seznam psychiatrických diagnóz o tři e-novinky. Nově uznávají jako skutečnou nemoc závislost na počítačových hrách, na online gamblingu a na e-pornu. Závislosti na sociálních sítích a e-shop pingu se zařadily do seznamu jevů hodných dalšího zkoumání.

„Tam ale projevy závislostního chování nejsou tak jednoznačné, například abstinenční příznaky se neprojevují stejně silně, takže zatím spadají do kolonky ‚další impulzivní poruchy‘,“ vysvětluje Lukáš Blinka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a zároveň autor knihy Online závislosti.

Je to závislost?

Jestli váš výrostek tráví ‚na mobilu‘ jen zbytečně moc času nebo jestli se už jedná o patologii a je potřeba zakročit, možná i s pomocí odborníka, vám pomůžou rozčísnout následující body. Pokud si alespoň na pět z nich odpovíte ‚ano‘ a tato situace trvá déle než rok, máte malér:

• ztráta zájmu o jiné aktivity

• abstinenční příznaky (podrážděnost, úzkost, smutek)

• čas strávený ‚na mobilu‘ se stále prodlužuje

• čas strávený ‚na mobilu‘ není pod kontrolou

• mobil jako únik od špatné nálady

• klamání rodičů a okolí

• ohrožení studia/práce/vztahu

• navzdory potížím uživatel pokračuje

Jak odlepit puberťáka od smartphonu, řeší stále více rodičů, kteří zpočátku na moderních technologiích neviděli nic špatného. „Dřív jsem to nijak neomezovala, ale pak se postupně hodiny, které dcera na mobilu trávila, navyšovaly, klidně i přes 6 hodin denně, datlovala na něm i v noci. Během čtvrt roku přišel propad ve známkách z jedniček na trojky, čtverky a poznámky… Chodila pozdě spát, byla protivnější,“ stěžuje si jedna z matek na diskuzním fóru eMimino.cz. Nakonec pomohlo omezit užívání mobilu na hodinu denně, na dvě hodiny o víkendu a do školy dát dceři starší typ telefonu, který neumožňoval přístup na všechny aplikace.

Ukočírovat čas strávený na internetu je oříšek i pro mnohé dospělé. Jednou z ohrožených skupin jsou matky na mateřské, které si virtuálním kontaktem kompenzují určitou sociální izolaci. „Ráno zapnu laptop a vypínám ho večer, když jdu spát. Nezvládám kvůli tomu domácnost. Udělat základní věci, jako uvařit a vyprat, vždycky nějak stihnu. Ale manžel nadává, že je doma nepořádek. Už jsem si říkala, že budu chodit na net jenom na půl hodiny denně, ale nevydržím to. Jakmile jsem venku, už se těším, až budu zpět u laptopu,“ stýská si v diskuzním fóru jedna z matek.

Zdroj: Youtube

Mobil jako droga

V cigaretách to je nikotin, v alkoholu etanol. Co je však návykového na mobilu nebo tabletu? Protože digitální závislosti jsou relativně nový jev, nemají v tom vědci zatím úplně jasno. Může to být interaktivnost a dotykovost obrazovek, ale pravděpodobněji koncept aplikací a her.

Za ‚extrémně návykové‘ označuje psychiatr Kmoch takzvané role playing games (RPG). Jde o hry, v nichž má hráč svoji roli, kterou do určité míry sám podle daného scénáře utváří. Kromě toho, že vás baví hra jako taková, vzbuzuje i pocit odpovědnosti za tým. Když se totiž jeden večer do hry nepřihlásíte, nebudete hrát a celý tým ztratí body. „Takže tam je i určitý společenský tlak hrát každý den. A někteří lidé hrou stráví i 12–14 hodin denně,“ podotýká psychiatr.

Na klinice se setkal s případem, kdy narkoman závislý na heroinu během léčby začal hrát RPG a dnes se potýká se závislostí na hře.

Ostatně v mozku závisláka vyvolávají signály, které si spojuje s internetem, obdobné reakce jako v narkomanově mozku dávka drogy. „Díky magnetické rezonanci dnes víme, že část mozku zvaná striatum, centrum odměny, reaguje u člověka závislého na sociálních sítích při zahlédnutí písmene F, znaku Facebooku, stejně jako když narkoman pomyslí na drogu,“ říká psychiatr.

Nejnávykovější hra ze všech je prý World of Warcraft. Je zdánlivě zdarma, ale drobnými platbami v průběhu hry si zlepšujete schopnosti a tím i přiživujete touhu postoupit dál. Své ‚oběti‘ má i hra Fortnite. Ve Velké Británii kvůli závislosti na hře před dvěma lety hospitalizovali na psychiatrii teprve devítileté děvče.

„Hrála tajně celou noc a raději se počůrala, než aby na chvíli dala hru z ruky,“ popsala tehdy zoufalá matka deníku Daily Mirror dceřinu obsesi. Když se jí otec snažil tablet vzít, vrazila mu facku. A probdělé noci dospávala ve škole. „Tomu se říká digitální nespavost,“ komentuje Kmoch častý příznak patologického užívání internetu. „Někteří pak ani nejsou schopni vstát do školy.“

Sběrači lajků

Za závislost na sociálních účtech může do značné míry metrifikace – sbírání lajků. Teenageři zmítáni pubertální revoltou vůči rodičům a pochybnostmi o sobě samých se o to víc upínají k mínění ostatních a můžou se přetrhnout, aby ho získali. Dokonce i za cenu života, jak kaž doročně ukazují desítky úmrtí při pořizování té nej fotky nebo videa na Instagram, YouTube či TikTok.

V této smutné statistice má svůj záznam už i Česko. Před třemi lety pořizovaly dvě dívky z Mostu live video během bláznivé jízdy autem. Havarovaly, jedna z nich zemřela, druhá skončila s vážnými poraněními. Podobných případů jsou dnes celosvětově stovky. IT korporace si (nejen) proto snaží vylepšit image a pohrávají si s ‚demetrifikací‘, skrytím počtu lajků, sharování a followerů (třeba kanadský Instagram).

Strach z odpojení

Vedle digitální nespavosti je pro lidi trávící nezdravě času online typická také porucha soustředění, neklid (někdy i ADHD), obezita, cukrovka nebo krátkozrakost. „Je to provázané: sedíte u počítače, nehýbete se, tloustnete, málo a špatně spíte, takže se nedokážete koncentrovat, jste podráždění. A oko, zvyklé hodiny ostřit jen na krátkou vzdálenost obrazovky, ztratí schopnost ostřit do dálky,“ vysvětluje logické následky psychiatr Vladimír Kmoch s tím, že krátkozrakých je o třicet procent více než dřív.

A to není zdaleka všechno. S patologickým užíváním internetu se pojí i nové nezdravé fenomény jako nomofomie (no-mobile fobia, strach z toho, že přijdete o mobil či skrze něj o přístup na net), FoMo (fear of missing-out, strach, že vám na síti něco uteče), fantomové vibrace (pocit, že vám ustavičně vibruje či pípá telefon, a ono nic), technoference (nutkání neustále přerušovat činnost – práci, jídlo, sport, sex – kontrolováním displeje), závislost na informacích a s ní související kyberchondrie nebo také Morbus Google, kdy si lidé pomocí informací na netu falešně diagnostikují závažnou nemoc.

„Jsou známy i případy, kdy se u pacienta projevovaly banální příznaky jako třes. Na internetu si našel, že to bývá projev Parkinsona nebo infarktu, a tak dlouho se tím stresoval, až z toho skutečně infarkt dostal,“ upozorňuje lékař.

Jak z toho ven

Na psychiatrické klinice VFN zkoušejí na online závisláky většinou různé metody psychoterapie včetně takzvaných motivačních rozhovorů, arterapie nebo zahradní terapie. „V případě deprese můžeme na čas předepsat antidepresiva, při cravings, nezvladatelné chuti po droze zase dopamin,“ říká lékař. Pacienti jsou většinou v ambulanční léčbě, do ordinace docházejí jednou za týden dva. „Sdílecí skupinu pro tyto pacienty zatím nemáme, ale obávám se, že to je jen otázka času,“ domnívá se lékař.

Psycholog Lukas Blinka takový pesimista není. Podle něj se negativní dopad digitálních technologií na naši psychickou pohodu přeceňuje. Vyplývá to ostatně i z oxfordské studie uveřejněné v prestižním vědeckém časopise Nature. Její autorka doktorka psychologie Amy Orbenová vliv užívání digitechnologií na celkový wellbeing dospívajících připouští, ale prý je natolik malý, že je zanedbatelný a nevyžaduje, abychom přístup k digi technologiím měnili.

„Studie změřila, že mnohem zásadnější vliv má na psychické rozpoložení dospívajících dostatečný spánek nebo kvalitní snídaně, a to mnohonásobně. A mnohem hůře než příliš internetu se na něm podepíše kouření nebo šikana,“ přibližuje zjištění studie Blinka.

A tak spíše než vyšilovat kvůli nekonečnému vysedávání u obrazovky se vyplatí pro pohodu všech zúčastněných poslat puberťáka včas spát a ráno dohlédnout, aby se nasnídal. ‚Adolescentní mozek‘ vyhledávající slastné požitky podle Blinky navíc časem ‚uzraje‘ a spolu se změnou životních návyků (například studium na vysoké škole) online závislost většinou vymizí. „Zkrátka dříve adolescenti uspokojovali své potřeby pomocí cigaret a alkoholu, které dnešní generaci už tolik nezajímají, zato holduje energetickým drinkům, kávě a internetu,“ všímá si psycholog, který v chytrých telefonech novou metlu lidstva rozhodně nevidí.■

Jak jsou na tom Češi se vztahem k digitálním zařízením?

90 procent Čechů vlastní dotykový telefon, vyplývá z rozsáhlé ankety, kterou uskutečnil Deník. 80 procent dotázaných po užívá telefon nejen na telefonování, více jak čtyři hodiny denně ho v ruce drží 14 procent Čechů. Nejčastějšími aktivitami jsou kromě telefonování sledování sociálních sítí, chatování a vyhledávání informací. Polovina lidí navíc přiznává, že s mobilem tráví více času, než by chtěli, a 60 procent ho zkusilo na víkend odložit a nedělalo jim to problémy. 54 procent lidí omezuje svým dětem čas strávený na mobilu ( jedná se o průběžná čísla týden před uzavřením ankety). Výsledky najdete na www.zavislosticechu.cz.

Radost z odpojení

„Nahraďte fobii FoMo (Fear of missing out) radostí JoMo (Joy of missing out). Zpomalte, vyhýbejte se nedůležitým zprávám i plytkým chatům – získáte tak více času pro sebe,“ radí kouč Matěj Krejčí. Ve své knize DigiDetox doporučuje začít s digitálním půstem pozvolna – stanovit si hodinu denně mezi 9. a 17. hodinou, kdy budete offline. Pomůže i zrušit si automatické přihlašování, protože když budete muset pokaždé zas a znovu vyťukat e-mail a heslo, hned si rozmyslíte, jestli na danou appku potřebujete lézt co deset minut.

Digitální desatero pro rodiče

inspirováno knihou Dítě v síti od Daniela Dočekala, Jana Mullera a kol.

1) Nenechte své děti mobilům a internetu napospas, staňte se jejich průvodci po digitální džungli.

2) Zákaz nic neřeší, raději se snažte pochopit, co děti na sociálních sítích baví a proč.

3) Čím méně času stráví děti na mobilech, tím lépe.

4) Napojte se více na své dítě, pak se ono bude méně napojovat na síť. Věnujte se mu.

5) Naučte děti trávit čas venku, offline.

6) Občas buďte na síti společně s dětmi, zajímejte se o influencery, které sledují, staňte se jejich followery.

7) Snažte se iniciovat ‚digitální debatu‘ i u vás ve škole.

8) Na noc dětem mobil nemilosrdně berte.

9) Vypínejte na noc wifi, naučte děti používat režim letadlo.

10) Vysvětlete dětem rizika internetu a zásady bezpečného online chování.

Zdroje: