Pozor na dětská chodítka! Odborníci před nimi varují

Z vašeho miminka je najednou batole, které si sedá, leze a začíná se stavět na vlastní nohy. S radostí objevuje svět a směje se všem pádům, kterých je za den požehnaně! Právě v tuto chvíli, kdy dítě zkouší chůzi a přidržuje se nábytku za cílem udělat co nejvíc vlastních kroků, někteří rodiče dítěti přistavují na pomoc chodítko. Odborníci se ale shodují v tom, že chodítka jsou pro děti nevhodná a vysloveně je nedoporučují používat.

Rodiče mají často pocit, že když budou dítěti pomáhat, usnadní mu tím rozvoj nově nabytých dovedností. Jenže to je podle specialistů častý omyl. Ratolesti by v ideálním případě měly do každé vývojové fáze dospět samy. „My k tomu můžeme přispět tím, že jim pro správný rozvoj připravíme podnětné a motivující prostředí a budeme s nimi také pravidelně a správně cvičit. Dobře míněnou pomocí v podobě chodítka můžeme pohybový vývoj u dětí totiž naopak zpomalit. Proto bychom je v začátcích chůze neměli ani často vodit za ruce. Nácviku chůze to nijak nepomáhá – dítě se jen zavěsí za podané ruce a automaticky pohybuje nohama,“ vysvětluje Kristýna Přibylová z profesionálních dětských tělocvičen Monkeyˈs Gym.

Pozor na deformaci kyčlí

A její slova potvrzuje i fyzioterapeutka a matka dvou dětí Eva Prášková. „Prosím rodiče jménem všech dětí, které ještě neumějí mluvit – nepoužívejte chodítka. Nepodporují zdravý pohybový vývoj dětí. Pro batole je nejlepší velký koberec, na kterém může samo chůzi trénovat,“ radí. Upozorňuje i na to, že je nebezpečné stavět dítě na nožičky a dávat ho do podpěrných chodítek, pokud se samo ještě na nožkách neudrží. „Může dojít k nezvratné deformaci kyčlí,“ upozorňuje. Ptáte se, proč se tedy chodítka stále vyrábějí? Odpověď je prostá: protože je lidé stále kupují.

Nic se nemá uspěchat

Důležité je také nesrovnávat vaše batole s ostatními dětmi, k čemuž některé maminky občas mívají sklony. Každé dítě je zkrátka jiné, a zatímco některé děti začínají chodit už před prvními narozeninami, jiným to může trvat o několik měsíců déle. Nemá smysl vývoj záměrně urychlovat – nechte proběhnout jednotlivé fáze tak, jak batole potřebuje. „Nelákejte děti dopředu, nepřitahujte je za ručičky a nedávejte jim chodítka. Naopak jim dopřejte dostatek času a prostoru a kontrolujte spíš kvalitu pohybů,“ radí dětská fyzioterapeutka Michaela Kačírková a dodává: „Vím, že jsou děti, u kterých je vidět, že už chtějí jít kupředu, a vy byste jim to rádi dopřáli, ale právě jejich přirozená motivace je pro ně nejvhodnějším hnacím motorem.“ Jestliže si nejste jistí kvalitou pohybů a pomalý vývoj dítěte vám dělá obavy, navštivte odborníka, který miminko vyšetří a poradí, jak ho případně motivovat.

Jak dítě v chůzi podpořit?

Připravte mu takové prostředí, které ho co nejvíce motivuje k samostatné chůzi s oporou – můžete různě přestavět nábytek v obývacím pokoji, aby se dítě mohlo držet hran, nebo vytvořit místo, kde mu ukážete, že se samo může chůzí přemístit ke své oblíbené hračce nebo plyšákovi. „Když pak s jistotou zvládá tuto fázi, nastane čas, kdy můžeme dítku udělat mezi nábytkem menší mezeru a pobídnout ho, ať ji samo jedním či dvěma kroky překoná. Ta radost v dětských očích, když se to podaří, rozhodně stojí za to,“ vysvětluje Kristýna Přibylová z profesionálních dětských tělocvičen Monkeyˈs Gym, kde pořádají kurzy pro rodiče s dětmi od 6 měsíců. Rodiče se na nich mohou v praxi seznámit s cviky vhodnými pro různá vývojová období dětí a dozvědět se, čím můžou přispět k jejich správnému a zdravému vývoji.

První pády

Když se dítě bez vaší pomoci postaví, například u křesla nebo pohovky, většinou hned neví, jak se dostat zase dolů na zem. V tom případě mu předveďte, jak toho i bez vaší pomoci samo dosáhne. Můžete ho klidným hlasem vybízet, aby se přidržovalo a postupně se pokrčením kolínek a za pomoci rukou spustilo ze stoje zpátky na zem. Osvědčuje se také motivace pomocí hračky, kterou mu položíte k nohám – dítko si ji bude chtít vzít a pochopí, že pro to musí něco udělat. Vhodné je využít přitom nějaký měkčí povrch – koberec nebo hrací podložku.

Samostatnou kapitolou jsou pády a náš postoj k nim. Pokud se jedná o běžný pád, je lepší, když upadnutí nebudete dávat velkou důležitost a třeba jen otočíte hlavu a budete se dívat jinam. Pro dítě jde o signál, že se vlastně tak moc nestalo, a většinou bez pláče samo vstane a jde dál. Když naopak na každý drobný pád budete reagovat přehnaně ochranitelsky, naučíte tím dítko, že pád je spojený s nepříjemnými pocity, a v budoucnu se tak nevyhnete nářku při sebemenším karambolu. „Jakmile však dojde k jakémukoli zranění nebo většímu pádu, nezapomeňte naopak být dítěti oporou, na kterou se může spolehnout,“ dodává na závěr Kristýna Přibylová.

Zdroje: