Zdroj: Youtube

Samota, izolace a opuštěnost – tak popisují nejčastěji lidé pocity spojené s depresí. Podle psychologa Tomáše Kvapilíka mnozí odborníci uchopují depresivní prožitek jako důsledek narušeného procesu truchlení. Ztráta a s ní spojené truchlení se může týkat nenaplněných snů, vystřízlivění z očekávání nebo významného životního přechodu. Depresivní prožitek pak vzniká tehdy, když se člověk truchlení vyhýbá, ztrátu popírá nebo nějak jinak uvízne v tomto procesu. Organismus mu pak dá stopku: „Takhle to dál nepůjde“. Depresi prý můžeme vnímat jako stav, kdy sice žijeme, ale nejsme úplně přítomni, nejsme v kontaktu se sebou a se světem. V podstatě se odpojujeme sami od sebe a jsme odtrženi od svého života. Kvapilík ale dodává, že zdroj deprese je třeba hledat i v biologii a fyziologii člověka. Rozpoznání nastupující deprese podle Kvapilíka komplikuje skutečnost, že má mnoho tváří a podob. Někdo se v depresi přejídá, jiný ztratí chuť k jídlu. Někdo prospí celé dny a nezvládne si ani dát sprchu, jiný chodí s depresí do práce.

Nezametejte problémy pod koberec

Právě uvědomění si, že se s námi něco děje, je podle odborníků prvotním předpokladem pro léčbu deprese. „Udržování falešného obrazu, že je to jen dočasná únava, že má člověk akorát hodně povinností, na jednu stranu neskutečně vyčerpává, na druhou stranu prohlubuje propast mezi člověkem s depresivním prožitkem a jeho okolím. A to je velmi rizikový faktor,“ píše ve své nové knize Mozaika duše Tomáš Kvapilík. Jedním z prvotních signálů deprese je podle něj vyhýbání se lidem a izolace. Začíná to vynecháváním společenských aktivit, trávením večerů o samotě nebo ignorováním telefonátů a přátelských konverzací. Pokračuje to poklesem nálady, ztrátou energie a schopnosti radovat se. K závažným signálům deprese pak patří ztráta pozornosti a soustředění, nechutenství a úbytek váhy, poruchy spánku nebo myšlenky na sebevraždu. Na rozdíl od syndromu vyhoření, kdy se příznaky zmírňují a zhoršují v závislosti na pracovním nasazení, u deprese není problém jedna část života (zaměstnání), ale život sám.

Nebuďte na to sami

Jestliže u sebe pozorujete výše jmenované příznaky, myslete na to, že deprese je vážný zdravotní problém, který vyžaduje okamžitou léčbu. Nesnažte se ji proto přechodit jako rýmu a raději se objednejte k odborníkovi – psychologovi nebo psychiatrovi – který posoudí váš stav na základě širších souvislostí. A pamatujte i na to, že deprese není lenost, selhání ani slabost. Buďte k sobě laskaví, dopřejte si klid a odpočinek na zotavení, zpomalte. Co podle psychologů pomáhá, je přijmout svůj stav, nenutit se do rozveselení a rozptýlení, protože toho teď pravděpodobně nejste schopni. Napojování na ostatní lidi a okolní svět musí přicházet postupně, po malých krůčcích. Pro člověka s depresí je důležitá laskavost a soucit blízkých, pochopení jeho tíhy a beznaděje. Podle psychiatra Jana Roubala, který se depresi věnuje dlouhé roky, je pro trpícího člověka klíčovým momentem, když si přizná, že na to sám nestačí. Že deprese není hra pro jednoho. Zlom tedy přichází, když se rozhodne vyhledat pomoc a otevře se. Právě kontakt s lidmi podle odborníků vyvádí lidi z deprese.

O mužské depresi se moc nemluví

Průzkumy ukazují, že se přibližně 1 z 10 mužů v průběhu svého života setkal s depresí či úzkostí, ale pouze méně než polovina z nich svůj problém aktivně řešila. Muži také páchají dvakrát více sebevražd než ženy. Podle dat ČSÚ spáchalo v roce 2020 sebevraždu 1 224 osob, přičemž 1009 z nich byli muži.

Podle psychologů se pánové více stydí otevřeně mluvit o svých problémech a pod nátlakem společnosti mívají pocit, že na to vlastně ani nemají právo. „U žen je zranitelnost ctností, mužům je naopak vštěpováno, že by neměli projevovat slabost. Jakmile se však k terapii odhodlají, docházejí opakovaně a zpravidla dlouhodobě,“ říká Zuzana Steigerwaldová, terapeutka působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy. Terapeutka poukazuje na to, že odborná pomoc není vhodná jen pro akutní problémy, ale pro cokoli, co člověku dlouhodobě znepříjemňuje každodenní fungování a narušuje tak jeho duševní pohodu.

Když místo radosti z dítěte přichází smutek

S psychickými potížemi bojují také novopečené matky. Až 80 % žen si po porodu projde tzv. baby blues, tedy obdobím střídání nálad, obav a emoční nestability. Samotná deprese pak vzniká důsledkem nevyrovnané hladiny hormonů v kombinaci například s nedostatečnou podporou okolí nebo posttraumatickou stresovou poruchou po náročném porodu. Svou roli hrají i genetické předpoklady. U deprese si pak už matka nedokáže sama pomoci, postupně ztrácí radost ze života, a pokud se její stav dále zhoršuje, onemocnění ji naprosto paralyzuje. „Tehdy se nemůže správně postarat o dítě, špatně čte jeho potřeby a narůstá frustrace na obou stranách. Děti depresivních matek bývají častěji nemocné a hůře spí. Nedostatek spánku pak znova negativně přispívá k psychickému stavu matky. A roztáčí se spirála, ze které se těžko uniká,“ popisuje MUDr. Ludmila Bezdíčková. Proto by se podle lékařů neměl psychický stav po porodu podceňovat – pomoci mohou například praktičtí lékaři, ale i dobrovolnické organizace, které mohou čerstvé maminky propojit s vrstevnicemi, které už mají tuto zkušenost za sebou a dodají tak maminkám potřebnou psychickou podporu.

Zdroje:

Mozaika duše, Tomáš Kvapilík, ALBATROS MEDIA

Zuzana Steigerwaldová, terapeutka působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy

MUDr. Ludmila Bezdíčková