Každý dárce orgánů je cenný
Každý občan České republiky je podle platných zákonů po smrti dárcem orgánů. Jak informuje web Vitalia, platí totiž takzvaný předpokládaný souhlas, který dává lékařům právo vám po smrti odebrat jakýkoli orgán nebo tkáň, pokud jim v tom nebrání medicínská hlediska nebo váš předem deklarovaný nesouhlas. Ale pozor, za života máte možnost volby. Pokud se totiž dárcem orgánů stát nechcete, můžete se zaevidovat v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Nemusíte uvádět důvod svého rozhodnutí. To znamená, že potenciálním dárcem orgánů a tkání se po prokázané smrti může stát kdokoliv. Tedy kdokoliv, kdo za svého života nevyjádřil nesouhlas s dárcovstvím. Jedinou výjimku tvoří děti a osoby nesvéprávné. Každopádně posmrtné dárcovství odmítá jen zlomek Čechů.
Někdy to bývá pro pozůstalé zemřelého těžké, že část jeho těla bude darována. K tomu se vyjadřuje vedoucí lékařka oddělení odběru orgánů a transplantačních databází IKEM Eva Pokorná. „Často se skloňuje, co je více či méně etické, co není. Ti pozůstalí jsou v momentě, kdy se dozvídají o úmrtí svého blízkého člověka v naprostém šoku. Zemřelé osoby nejsou obvykle nemocní lidé. Jde o náhlá úmrtí defacto z úplného zdraví. Jeden den plánují dovolenou a najednou je všechno jinak. A dávat osobám blízkým v takové těžké chvíli ještě další rozhodování, si myslím, není fér. Důležité je, aby lékař, který s nimi mluví, mluvil srozumitelně a nevyvolával rozpaky.“
Ještě před dvaceti lety přitom tvořili většinu dárců orgánů pacienti mezi 19-50 lety. Situace se i zde ale dramaticky změnila. Více než polovina orgánů teď pochází od lidí, kterým je 51 a více let. Výjimkou nejsou případy, kdy se fungující orgán odebere i pacientům starším šedesáti let.
Jak je to s darováním těla?
Abyste se stali po smrti dárcem orgánů, výslovný souhlas za života udělovat nemusíte. S darováním celého těla pro výuku a vědu je to ale jiné. Zájemce naopak musí předem uzavřít smlouvu s vybraným anatomickým ústavem. Dárcovství je bezplatné, ústav ale uhradí náklady na zpopelnění.
Anatomické ústavy shánějí dobrovolné dárce těl. Odborníci přitom upozorňují na to, že navzdory nejmodernějším technologiím je lidské tělo při výuce lékařů nenahraditelné. Důležité je také pro vědecké účely. Častěji se na ústavy obrací starší ženy, píše web iDnes.
„Jsou lidé, kteří neváhají být užiteční i po své smrti. Paní, ročník 1946. Přihlásila se a souhlas podepsala tento týden. Osobně jí neznám, ale přál bych si, aby to bylo co nejpozději. Dobré lidi tento svět potřebuje,“ napsal na svém Twitteru epidemiolog a děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity Rastislav Maďar.
Důvody, proč lidé darují své tělo ústavům, se různí. Většina našich dárců chce být prospěšná pro medicínu i po své smrti a mají zájem svým způsobem pomoci vyřešit smrtelné nemoci. Tímto gestem chtějí vyjádřit vděčnost lékařům, že jim nebo jejich blízkým buď život zachránili, nebo jim ho alespoň o několik let prodloužili.
„Já jsem nad tím hodně přemýšlela a řekla jsem si, že vlastně do té hlíny nemusím, že je jiná možnost, že se můžu dát darovat," myslí si paní Margita z Poličky.
To je i případ klinické dětské psycholožky Ingrid, která je v registru zapsaná už několik let. „Já jsem to uvítala jako jednoduchou možnost, jak to své tělo ještě použít k dobrému účelu," říká.
Její tělo by tak po smrti mělo sloužit pro výuku mediků nebo na anatomický výzkum na druhé lékařské fakultě Karlovy univerzity, se kterou má uzavřenou smlouvu.
V Česku je podle zjištění Radiožurnálu kolem dvanácti tisíc Čechů, kteří po smrti chtějí své tělo přenechat lékařským fakultám. Tolik zájemců totiž eviduje v registrech dohromady osm anatomických ústavů při lékařských fakultách. Tato těla jsou klíčovou součástí výuky mladých lékařů. Dárců by ale bylo potřeba víc, a to i kvůli plánu ministerstva zdravotnictví na navyšování počtu studentů lékařských fakult. Bližší informace k darování těla najdete zde.
Zdroj:iRozhlas, iDnes, Zdrave zpravy, Vitalia
