Že císařský řez nebolí, že je za každou cenu bezpečnější, že jednou císař znamená vždycky císař nebo že když se jizva hezky zhojí na kůži, není třeba se jí věnovat. Tyto a mnohé další mýty mezi ženami běžně kolují. Rodičky navíc v porodnicích nedostávají adekvátní informace o tom, jak doma pečovat o svoji jizvu. Přitom raná péče o jizvu je zásadní pro její správné hojení a zároveň je tou nejlepší prevencí přidružených zdravotních obtíží – od bolestí hlavy či zad až po obtíže v dalším těhotenství.
„Císařovny“ nemají informace
„Největší mezerou v péči o ‚císařovny‘ je nedostatečná informovanost o skutečných rizicích a následcích této velké břišní operace,“ vysvětluje porodní asistentka a psycholožka Mgr. et Bc. Kristina Zemánková, která se stala součástí projektu Císařovnám. „Stále je u nás málo porodnic, které umějí z císařského řezu udělat pro ženu, její dítě a partnera hezký zážitek,“ dodává.
Říkáte si, že porod přece není hezký zážitek? Ale může být. „Soubor principů, který se snaží císařský řez co nejvíce přiblížit přirozenému porodu, se do obecného povědomí zapsal jako takzvaný laskavý císařský řez. Jeho součástí je například jemné vybavení miminka z dělohy, podpora raného kontaktu novorozence s matkou (tzv. skin to skin bonding) nebo dotepání pupečníku,“ vysvětluje porodní asistentka.
Poporodní péči? Nevedeme
Ženy po císařském řezu standardně zůstávají v porodnici o den déle než ženy, které porodí fyziologicky. Během hospitalizace je péče o jejich zdravotní stav intenzivní, jenže v den propuštění z porodnice to tím všechno končí. „Zatímco po operaci kolene vám lékař předepíše sérii rehabilitací, druhý den po císaři dostanete do ruky miminko a staráte se. Jizva nejizva,“ říká o poporodní péči zakladatelka projektu Císařovnám Eva Zubec. Jak by to tedy mělo vypadat v ideálním světě? „Pár hodin po porodu by za ženou měla přijít fyzioterapeutka a vysvětlit jí zásady péče o jizvu a nové pohybové návyky. Péče fyzioterapeuta a případně i komunitní porodní asistentky by měla pokračovat i v šestinedělí a měla by být součástí systému veřejného zdravotního pojištění. To je v současnosti prakticky utopie,“ doplňuje.
Právě dostatečná informovanost a včasná péče o jizvu je přitom naprosto zásadní pro hojení a také má pozitivní vliv na psychický stav ženy. Novopečenou maminku čeká už tak dost zatěžkávací období, které je náročné nejen fyzicky, ale i po psychické stránce. Po náročném porodu, kterým císařský řez bezesporu je, bývá šestinedělí navíc ztíženo bolestivou rekonvalescencí a často i pocity vlastního selhání – zejména tehdy, pokud došlo k císařskému řezu během porodu neplánovaně. „V každodenní praxi zjišťuji, že ženy s císařským řezem nepočítají, a pokud k němu dojde, jsou z něj často velmi zklamané,“ dodává doc. MUDr. Ondřej Šimetka, Ph.D., MBA, z Fakultní nemocnice Ostrava, který projekt Císařovnám od jeho počátku podporuje.
Ať se jizva na těle i na duši hezky hojí
„Pro ženy je obzvlášť důležité, aby věděly, na koho se v šestinedělí a kdykoli později obrátit. Mohou vyhledat pomoc duly, porodní asistentky, laktační poradkyně, fyzioterapeutky, lékaře či lékařky,“ popisuje dula a spoluzakladatelka projektu Císařovnám Ivona Remundová. Tento nedostatek by měl vyřešit vznik databáze odborníků, kteří se péči o ženy po císařském řezu prokazatelně věnují.
Otázky pro porodní asistentku a psycholožku
Odpovídá Mgr. et Bc. Kristina Zemánková
Můj gynekolog mi řekl, že v Americe volí v některých státech cíleně císařský řez až 70 % rodiček. Jaká je podle vás motivace žen, které nechtějí vaginální porod?
Motivace může být různá, často je to veliký strach z bolesti nebo potřeba mít celý proces pod kontrolou. Na rozdíl od přirozeného porodu se jedná o plánovaný zákrok, to znamená, že se na něj mohu připravit, je předem dáno, jak bude probíhat. Ale může za tím být například i špatná zkušenost s předešlým vaginálním porodem. Další velkou skupinou plánovaných císařských řezů jsou zdravotní indikace ženy.
Je porod sekcí z lékařského hlediska pro ženu bezpečnější? Přece jenom při vaginálním porodu hrozí různá poranění i trvalé následky v podobě oslabeného pánevního dna, inkontinence a dalších potíží.
To rozhodně není. I císařský řez má velké množství vedlejších účinků a možných komplikací a rizik, je tedy otázkou, co srovnáváme. Když vezmeme fyziologický spontánní vaginální porod, který je veden šetrným způsobem (netlačí se na rychlost, nevyvolává se uměle), tak ten je jednoznačně bezpečnější pro matku i dítě. Rizik je při něm ve skutečnosti velmi málo. Oproti tomu císařský řez je operace a u ní jsou rizika vždy velká. Řez vedou lékaři hluboko přes několik vrstev, a často se mohou tvořit srůsty, které pak dělají problémy.
Jak u nás vypadá poporodní péče u žen po o císařském řezu?
Následná péče bohužel není úplně optimální, ženy často nedostanou informaci, že by měly mít rehabilitaci. Na to se jich vždy ptám, ale maminkám to skutečně nikdo neříká. Přitom když jdete na operaci slepého střeva, předepíšou vám doktoři lázně. Ale i ženy po takovém porodu mají nárok na lázně, vždyť je to velká gynekologická operace. Jenže je o tom nikdo neinformuje.
Může si žena v českých porodnicích sama zvolit, že chce rodit plánovaně císařským řezem?
Ne, v Česku to není oficiální ani legální cesta, takže to nelze. I když samozřejmě existuje velká šedá zóna, kde se to děje. Stačí mít dobré známé v porodnicích a samozřejmě finanční prostředky.
Setkala jsem se se ženami, které měly po císařském řezu špatnou psychiku. Trápil je mimo jiné pocit, že nejsou dobré matky, protože nedokázaly normálně porodit dítě. Dá se jim nějak pomoct?
Je několik způsobů, jedním z nich je obrátit se na psycholožku, která se na tuhle problematiku specializuje, někdy pomůže i jednorázové setkání na utřídění myšlenek v souvislosti s touto prodělanou krizí a zážitkem – ženě to může skutečně ulevit. Když se ale pocity rozvinou do deprese, panických atak a závažnějších stavů, pomáhá psychoterapie nebo oslovení nezávislé porodní asistentky, se kterou se dá porod probrat detailně. Velkou mezeru vidím v tom, že ženám zdravotníci dostatečně nevysvětlí, co se s jejím tělem při porodu děje, proč je nutné udělat nějaký zásah.
Jak by tedy měla vypadat správná péče?
Za mě je optimální péče taková, že žena odcházející z porodnice je vybavena jednak tištěnými informacemi o tom, jak má o svou jizvu pečovat (po porodu jsou ženy běžně zapomnětlivé), jednak dostane porodní asistentku, která za ní dochází a kontroluje její tělo, jizvu, ale také kojení a psychiku. Žena s ní může leccos prokonzultovat, dostat kontakt na fyzioterapeutku, aby věděla, že je opravdu potřeba rehabilitovat. Žena by neměla zůstávat sama, což se ale v šestinedělí běžně děje. Měsíc a půl od porodu trvá, než se dostane na první prohlídku u gynekologa, což je děsivé a také nebezpečné.
Zdroje:
