Chrápete? Navštivte speciální spánkové centrum

V malém podkrovním pokoji rezonuje řezavý a nesmírně intenzivní zvuk s překvapivou silou. Z osmi nocležníků spí jen polovina. Včetně zdroje chrápání. „Měla jsem chuť použít noční stolek jako zbraň!“ shrnuje noční zážitek jedna z žen aktuálně velmi litujících, že se na oslavě rozhodla přenocovat ve společné ložnici. „V každém pokoji jsem si nejdřív změřil, jestli z postele dosáhnu smetákem na tu druhou,“ vzpomíná zase Jan na cestování po Austrálii s chrápajícím spolužákem. Aby nemusel celou noc mlaskat a pokoušet se obracet parťáka na bok, šťouchal do něj násadou od smetáku. „Nikdy nezapomenu na to zoufalství, když jsem si ve čtyři hodiny ráno raději vzala učebnici a šla se zavřít do minikoupelny svého studentského pokoje, protože šance usnout byla minimální! Když v sedm ze spacáku vyskočila dorůžova vyspaná kamarádka s rýmou, měla jsem chuť ji zabít!“ směje se zase Kateřina při vzpomínce na to, jak ji kdysi přijely navštívit kamarádky během zahraničního studijního pobytu.

Na problémy s chrápáním si více stěžují ženy, protože jsou to právě ony, kdo obvykle bdí kvůli intenzivní zvukové kulise. Podle přednosty plicního oddělení FN Brno Milana Sovy opravdu nejde o předsudek: „Častěji chrápou muži – je to dáno odlišnou anatomickou stavbou krku, který je u nich masivnější, ale i tím, že zejména dříve měli muži častěji problém s obezitou. Ta je s chrápáním úzce spojená tak, že čím více hmoty v oblasti krku je, tím větší tlak vyvíjí na dýchací cesty, zužuje jejich průsvit a vzniká typický zvuk chrápání.“ Zjednodušeně lze říci, že krátký silný krk je k chrápání náchylnější, zatímco ženy s labutí šíjí budou pravděpodobně spát neslyšně. U některých chrápajících spáčů může nepříjemný problém skutečně vymizet, jakmile zhubnou.

Chrápání ovšem sužuje i atletické typy, dokonce i jedince velmi štíhlé. U nich může jít opět o problém s překážkou v dýchacích cestách. „Chrápání může ukazovat na onemocnění nosohltanu, typicky třeba při rýmě, kdy v dýchacích cestách vzniká obstrukce. U malé části pacientů může jít o anatomickou zvláštnost, kterou lze odstranit operací,“ vysvětluje Sova.

U další velké skupiny chrápajících jsou problémy spojené s alkoholem. Své spolunocležníky tedy neruší vždy, jen když se napijí. Jak je možné, že i dvě piva způsobí takový humbuk? „Alkohol uvolňuje svaly v krku, tkáně jednak tlačí na dýchací trubici, jednak se ty v dýchacích cestách uvolní a začnou vibrovat. A opět vzniká onen charakteristický zvuk,“ rozkrývá záhadu Milan Sova. Podobný vliv má i stárnutí – s postupným ochabováním tkání celého těla roste i počet chrápajících. Mužů i žen. Nejvýrazněji se to projevuje při spaní na zádech. Pokud se chrápající otočí na bok, zvuk připomínající cirkulárku často ustane.

NECHRÁPEJ! BUĎ TOLERANTNÍ!

V mnoha případech se s chrápáním nedá nic dělat. Nemá tedy smysl tlačit partnera do operace, vyčítat mu, že to dělá naschvál, nebo ho nutit třeba k výplachům nosu. „Chrápání je často jen estetická záležitost. Problém nastává, pokud ve spánku dochází k zástavám dechu – odborně apnoickým pauzám. Podle jejich počtu se určuje závažnost syndromu spánkové apnoe,“ říká Milan Sova a na vysvětlení dodává: „U nejtěžších stavů je prokázaná souvislost s vyšším výskytem kardiovaskulárních onemocnění nebo infarktu.“

Problémem je nedostatečné okysličování krve i snížená kvalita spánku. Pacient sám to posoudí jen těžko. Jeho spolunocležník ale může – pokud slyší, že partner přestává dýchat, jde o apnoe. Jsou to typické pauzy, ve kterých se zdá, že chrápání s nádechem ustalo, než se opět ozve výdech. V takových případech by se chrápání mělo řešit. Nejčastěji pacientovi pomůže přetlaková maska. „To je přístroj, který váží dvě až tři kila, je snadno přenosný, podobá se třeba starému radiobudíku. Můžete si ho vzít i na dovolenou. Do pacienta pumpuje vzduch a zabrání zástavám dechu. Ve vzácných případech může jít o dočasné řešení, dokud pacient třeba nezhubne. Většinou je ale užívaný doživotně,“ popisuje řešení často podceňovaného problému se zástavami dechu ve spánku odborník Milan Sova.

Poslední záhadou spojenou s chrápáním je skutečnost, že zatímco nikdo v místnosti nemůže zamhouřit oka, chrápající nerušeně spí. Přitom na zamlaskání reaguje často podrážděně, proč ho budíte. „To je dáno nutností,“ směje se lékař. „Mozek je naučený naše vlastní ‚zvuky‘ vypnout, abychom se vyspali. Proto vlastním chrápáním sami sebe nebudíme, ale cizí chrápání nám nedá spát.“

Na zvuky doprovázející spánek si často zvykne i partnerka či partner. Nelze ale počítat s tím, že je to samozřejmé a ‚spoluspící‘ se dost nesnaží. Schopnost odbourat zvuk chrápání není u všech jedinců stejná. „Na vnější zvuky je možné si do určité míry zvyknout, ale spánek každého z nás má jinou hloubku a kvalitu. To je dáno řadou faktorů, například genetikou nebo tím, jak vypadal náš spánek v dětském věku či s jakými dalšími nemocemi se potýkáme. Je jich celá řada. Někomu potom mohou zvuky vadit opravdu minimálně a ruší ho ticho, jiný pro svůj spánek naopak potřebuje naprostý klid,“ vysvětluje spletitou situaci neuroložka a vedoucí lékařka Oddělení spánkové medicíny Národního ústavu duševního zdraví Jitka Bušková.

Problémem chrápání je pak i fakt, že zatímco někteří lidé jsou hlasití v REM fázích spánku (tedy v těch s nejslabším svalovým napětím), jiní jsou slyšet po celou noc. Podmínky tedy nemusí být rovné ani na jedné straně postele. Vždy ale platí, že pokud se ráno budíte unavení a nevyspalí, něco není v pořádku a stálo by za to se poradit s odborníkem.

PRAVIDLA, KTERÁ VŠICHNI ZNAJÍ, ALE NEDODRŽUJÍ

Obor spánkové medicíny patří mezi ty, které se etablovaly poměrně nedávno, ačkoli spánek je jednou ze základních lidských potřeb a problémy s ním trápí lidstvo od nepaměti. Nemalé pozornosti se už věky těší somnambulie, tedy náměsíčnost, nebo noční můry a sny jako takové. Problémů se spánkem ale přibývá. „Setká se s nimi asi každý z nás, v ideálním případě jde o krátkodobou záležitost. Nejčastější poruchou spánku je insomnie, chronická nespavost trápí 10 až 15 procent populace. Velmi častá je rovněž spánková apnoe, která postihuje více než tři muže z 10 a přibližně každou pátou ženu. Ostatní spánkové poruchy jsou méně časté, ale také to nejsou zanedbatelná čísla,“ cituje několik statistik Jitka Bušková.

Aktuálně v Česku vznikají i spánková centra a v některých případech je doporučené vyšetření ve spánkové laboratoři. „Do spánkových center přicházejí pacienti kvůli potížím s nespavostí nebo naopak s nadměrnou denní spavostí, s narkolepsií, ale také s nočními můrami, nočními děsy, somnambulismem a dalšími takzvanými parasomniemi. Každé spánkové centrum je nějak diagnosticky zaměřeno, u nás řešíme především hypersomnie nebo parasomnie,“ vyjmenovává široký rozptyl problémů odbornice na spánek. Dodává, že ani ve spánkovém centru nedokážou vyřešit každý problém a musí pacienta odkázat jinam. „Například řada pacientů s insomnií přichází v naději, že vyšetření ve spánkové laboratoři odhalí příčinu toho, proč nespí. V naprosté většině případů tomu tak ale není, mnohem prospěšnější by pro ně byla psychoterapie zaměřená na nespavost a ta na spánková centra nemusí být vůbec vázána. V dnešní době lze na internetu najít psychoterapii, takzvané KBT insomnie (kognitivně-behaviorální terapie insomnie) v místě bydliště.“

Na vině mohou být vedle často zmiňovaného stresu i nevhodné návyky. Lékaři poměrně marně varují před devastujícími dopady spánkové deprivace – stavu, kdy lidé (i dobrovolně) spí méně, než by skutečně potřebovali, v zájmu časové úspory, dohnání povinností či zábavy. Mluví se o vlivu modrého světla, nepravidelném denním režimu, nevhodném prostředí pro spánek (přetopené místnosti, nezastíněná okna, zvuky zvenčí) i o užívání alkoholu na dobrou noc. „Pokud bychom se ptali, jaký je celosvětově nejrozšířenější prostředek, který se používá na podporu usínání nebo spánku, byl by to právě alkohol. Alkohol může napomoci relaxaci, ale kvalitu spánku spíše narušuje, vede k častým probuzením a nočním můrám, zhoršuje chrápání i pocení ve spánku a tak dále,“ upozorňuje na odvrácenou stránku ‚skleničky na dobré spaní‘ lékařka. Dodává, že o základech spánkové hygieny lidé obecně vědí hodně, ale v reálu zásady nedodržují. „Obecným problémem je například nedostatečná délka spánku, a to už od velmi útlého věku. Když se během přednášek pro studenty gymnázií zeptám, kdo z nich spí méně než sedm hodin, zvednou ruce téměř všichni. Je pravděpodobné, že ani v dospělosti svoje spánkové návyky nezmění. Kromě dostatečné délky spánku je z hlediska jeho kvality důležité také pravidelné vstávání a ranní působení přirozeného světla. Naše vnitřní hodiny jsou na světlo v ranní době nejcitlivější. Ideální je proto chodit ráno do práce pěšky nebo jezdit na kole,“ doporučuje rituál na ranní probuzení a správný start dne neuroložka.

JE TO NOČNÍ MŮRA!

Vliv na kvalitu spánku mají i sny, zejména noční můry, které zdaleka netrápí jen děti a příznivce hororů. „Jsou to velmi živé, děsivé sny, ve kterých často pociťujeme strach o život, a to buď vlastní, nebo svých blízkých. Tento strach může vést až k těžké nespavosti a nemusíme se ho zbavit ani během dne,“ popisuje Jitka Bušková situace, kdy si lidé nesou nepříjemný pocit ze snu po celý den. Varuje, že zlé sny mohou být spojené i s některými neurologickými a psychickými poruchami. „Pokud se objevují často a jsou například spojené s motorickým doprovodem, tedy ‚přehráváním‘ toho, co se mi zdá, doporučuji vyšetření ve specializovaném spánkovém centru.“

Zdroje:

• Kondice 9/2022
• https://sleepeducation.org/sleep-disorders/snoring/
• https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4389504/