Drobná dívenka se choulí v červeném křesle a palcem u nohy přehazuje peníze, které leží v misce před ní. Má sklopený zrak, nemluví a jen občas rychle zvedne oči, aby si nás prohlédla.
„Namasté,“ spínám ruce k pozdravu a trochu se u toho ukloním. Koukne se mi zpříma do očí a pak rychle sklopí zrak. Je krásná, křehká, božská. Je to totiž Kumárí, živoucí bohyně. Takové můžete zahlédnout jen v Nepálu, nikde jinde na světě bohové neožívají. Štůček bankovek pokládám do mističky u jejích nohou a klesám se sepjatýma rukama na kolena. Zvedne hlavu a na čelo mi vtiskne červené znamení, božské požehnání. Někteří si ho později z čela smyjí, já ne, jsem pověrčivá. Co když má tahle dívenka skutečně velkou moc?
Musím o ní přemýšlet celý týden, kdy cestuji po Nepálu. Mladé dívky jsou uctívány jako zosobnění hinduistické bohyně Taleju. Se všemi poctami a výsadami. Je jich sedm a jejich božská vláda končí ve chvíli, kdy Kumárí (v překladu princezna nebo také dívka, panna) dostane menstruaci anebo pokud by vážně onemocněla nebo jinak silně krvácela. "Je to jedinečný fenomén, který jinde ve světě nenajdete,“ říká Pavel Fellner, náš průvodce po Nepálu. Jak tato tradice vznikla, není jasné. Ale traduje se, že nepálského krále Malla našli v pokoji s mladým děvčetem. Aby se ubránil zlým řečem, řekl, že k němu přišla převtělená bohyně Kumárí. „S obyčejnými smrtelníky si nemůže povídat, a tak je lepší, když při audienci mlčí. Pokud by vykřikla nebo začala plakat, znamenalo by to pro návštěvu utrpení nebo smrt,“ doplňuje Pavel Fellner.
Na nás se neusmála ani jednou, ale naštěstí z jejího hrdla nevyšel ani hlásek.
Temné rituály
Stát se Kumárí není jednoduché. Vážná kandidátka nesměla nikdy ztratit krev, být vážně nemocná, nesmí ztratit ani jediný z prvních zubů. Její vzhled musí splňovat 32 dokonalostí - například „mít řasy jako kráva (v Nepálu posvátné zvíře), hrudník jako lev, hlas jemný a čistý jako kachna… Zkoumá se její horoskop, rodinná historie… A pak dojde během hinduistického festivalu Dashain na zkoušku odvahy, 108 buvolů a hus je obětováno bohyni Kali. Mladou kandidátku vezmou do chrámu, jehož nádvoří je pokryté hlavami a krví mrtvých zvířat, a muži v maskách tančí rituální tance. Budoucí Kumárí nesmí ukázat strach, jinak končí a kněží přivedou další kandidátku.
Její volba je korunovaná tím, že stráví noc v místnosti s hlavami rituálně obětovaných zvířat. Druhý den ji čeká poslední test - vybrat si věci, které patřily minulé Kumárí. Pokud zvolí správně, stává se jedinou živoucí bohyní na světě. „Vybraná dívka - Kumárí - je velmi respektovaná, je to velká pocta pro celou rodinu,“ dodává Pavel Fellner. „Jak se ve skutečnosti jmenuje?“ ptám se po obřadu jejího vychovatele. „Prostě Kumárí,“ odpovídá stroze.
Za závěsem
Zatímco si jdou pro požehnání moji přátelé, opatrně v rohu odhrnu těžký červený závěs, který dělí přijímací místnost napůl. Vidím skromný pokojík, kde Kumárí tráví volný čas. Roztažené dvojlůžko, malá televize, pár plyšáků a velká hromada s papíry a tužkami. Asi ráda maluje...
„Chtěla by ses stát Kumárí,“ ptám se o několik hodin později v královském městě Bhaktapur asi desetileté dívenky, která mě docela dobrou angličtinou přesvědčuje, abych jí v nedalekém knihkupectví koupila učebnice. „Moc moc bych si to přála,“ odpovídá.
Jaké je to ale dětství? V péči vychovatelů, dohlížitelů a daleko od rodiny, která chodí jen na návštěvu. „Nechtěla bych být Kumárí, že bys to po mně nikdy nechtěla,“ brání se o týden později moje dcera, když si prohlížíme fotografie dívky se skloněnou hlavou. V Nepálu uctívají Kumárí jak buddhisté, tak hinduisté. V okolí Káthmándú jich žije sedm, my jsme navštívili tu, která přebývá v blízkosti bývalého královského paláce v Patanu.
Nejuctívanější je ovšem „Royal Kumárí“, jejíž palác Kumari Ghar najdete v centru města. Audience neposkytuje, jen se každý den kolem čtvrté odpoledne na chvíli objeví v okénku svého paláce. Z jeho zdí vychází jen jednou do roka u příležitosti velkého hinduistického svátku. Nádvoří paláce je celý den otevřené, kdokoliv může vejít dovnitř a chvíli si odpočinout ve stínu.
Nepál je od roku 2008 republikou a maoistická vláda chtěla volby Kumárí zrušit. To se ovšem setkalo s velkým odporem a lidovými demonstracemi a tak živoucí bohyně vládnou dál.
Dospělá Kumárí
A co se stane s Kumárí, když začne menstruovat? „Vrátí se domů. Její sláva pohasne. A těžko hledá ženicha. Traduje se totiž, že kdo se ožení s Kumárí, do půl roku zahyne,“ vypráví Pavel Fellner. „Těžko říct, zda je to pravda. Nebo zda jen manžel má těžký život, protože žije s dívčinou, kterou půlku života její vychovatelé rozmazlovali.“
Nevím, jakou má Kumárí skutečně moc, ale všechno zlé se nám v Nepálu klidilo z cesty.
Zdroj:
- autorský článek
- průvodce Pavel Fellner