Svatojakubská cesta je síť poutních cest, které jsou zasvěceny apoštolovi Jakubovi. Všechny mají cíl ve španělském Santiagu de Compostela. V místní katedrále, která je zároveň cílem všech poutníků, jsou uchovány apoštolovy relikvie. Symbolem cest je žlutá mušle hřebenatka, jež poutníky společně se žlutými šipkami celým putováním provází. El Camino (španělsky cesta), jak je pouť nazývána, každým rokem láká tisíce lidí z celého světa. Dokonce se říká, že se život dělí na ten před Caminem a ten po něm – tak hlubokou transformaci cesta může přinést. Vše ale záleží na tom, s jakým záměrem na Camino vyrazíte, jaké otázky si kladete či jaké životní hlavolamy chcete rozplést.

Zdroj: Youtube

Trasy a pravidla pro poutníky

Trasy se liší výchozím bodem i vzdáleností, některé začínají ve Francii (v Saint-Jean-Pied-de-Port) a mají kolem 800 km, jiné v Portugalsku (v Lisabonu či v Portu) a některé ve Španělsku (v San Sebastianu či ve městě Ovidea). Je tedy z čeho vybírat. Podmínkou je ujít minimálně 100 km pěšky či ujet 200 km na kole. Dalším úkolem poutníka je každý den nasbírat do tzv. credenciálu (poutnického pasu) alespoň dvě razítka, a to například v kostelech, v kavárnách či na poutnických ubytovnách (hostelech) tzv. albergue, kudy procházíte. Na základě credenciálu následně poutník obdrží v Santiagu tzv. Compostelu certifikát o absolvování poutní cesty.

Motivace a první výzva

Každým rokem se na cestu vydávají tisíce lidí, jejichž motivace je různá. Některé láká překonat další životní výzvu, někteří se touží spojit více sami se sebou a jiní neví, co se svým životem a doufají, že jim Camino přinese odpovědi. Výzva je to již od počátku, sbalit vše potřebné ideálně do 30 až 40 l velkého (malého ☺) batohu není vůbec snadné, zejména pro nás ženy. Každý gram se pronese, je tedy potřeba být pragmatická/ý. Mně se nakonec povedlo do 28 l zabalit necelých 8 kg.

Moje Camino

Jako svou trasu jsem si vybrala Camino Portugés, která začíná v Portu a dělí se na pobřežní a vnitrozemní variantu. Má kolem 260 km a dá se zvládnout za necelé dva týdny. Právě čas byl pro mě rozhodujícím faktorem. Miluju moře i oceán, proto byla pobřežní varianta jasnou volbou. Tato cesta má v sobě mnohem více než jen slanou vodu a písek. Procházela jsem městy, vesnicemi, lesy, přes pláže, kolem oceánů, potůčků, polí, skrze kopce i nížiny. Potkávala jsem pekárny plné místních dobrot. Jejich vůně mě občas svedla z cesty a nejednou jsem si dopřála na doplnění energie milovaný pastel de nata. Výhoda Camina je, že denní spotřeba kalorií je taková, že si klidně můžete dopřát sladké bez výčitek. Potkávala jsem také kostely i malé hospůdky, a hlavně milé Portugalce na každém kroku. Všichni mě nadšeně zdravili a přáli mi „bom caminho“ neboli šťastnou cestu, a někteří se dokonce předháněli, kdo mi ukáže další šipku. Díky tomu jsem se začínala opravdu cítit jako pravý poutník. Portugalsko se neuvěřitelně dotklo mého srdce a začala jsem přemýšlet i o tom, že bych se tam jednou přestěhovala. Nejednou jsem se nachytala, jak pokukuji po domech k pronájmu. Navíc je tam i poměrně levno a slunce cca 350 dní v roce.

Překročení hranic

S překročením španělských hranic portugalské “bom caminho” vystřídalo španělské “buen camino” a mou mysl zaplnily otázky, zda se Španělsko dokáže dostat tak hluboko do mého srdce jako Portugalsko. Rozhodla jsem se zahodit očekávání a otevřít se Španělsku bez předsudků. A zafungovalo to. Vesničky na kopcích s výhledem na lámající se vlny oceánu, zelené lány vinic, zurčící potůčky, malebné kostely, pasoucí se stáda koní a odpolední siesta se staly mojí novou realitou. Tep místního poklidného života se mi dostal rychle do krve a já pokračovala směr Santiago de Compostela.

Život poutníka

Každý den vypadal stejně a zároveň byl jiný. Ráno jsem vstávala vždy kolem půl šesté, abych z albergue vyšla mezi prvními a dorazila na další ubytování kolem druhé až třetí odpolední. V tu dobu se poutnické hostely otvíraly a já měla jistotu střechy nad hlavou. Nikdy nebylo jasné, ve kterém městě budu daný den spát a jestli vůbec seženu ubytování. Státní albergue, které jsou cenově výhodnější než ty soukromé, totiž fungují na principu: „kdo dřív přijde, ten dřív bere“. Bylo opravdu osvobozující nemít jasný plán, o to větší byl pocit vděčnosti, když se mi podařilo ubytování sehnat. Vyprat si propocené věci, dát si sprchu a uvařit si teplou večeři – to byly mé hlavní potřeby. Denně jsem ušla cca 25 až 30 km. Následovala jsem žluté šipky, které byly po většinu času dobře viditelné. Pokud jsem zabloudila nebo nevěděla, kam odbočit, vytáhla jsem aplikaci Buen Camino, která mi pomohla vrátit se zpět na trasu.

Camino jako terapie

Camino nabízelo každý den trošku jiné scenérie, od přírodní aromaterapie v lese provoněném dřevem a usychajícími listy, přes očistu mořským vzduchem v kombinaci s lehkým vánkem až po sluneční lázeň doplňující hladinu vitamínu D. Samotná chůze byla jednou velkou meditací a sebepoznávacím zájezdem. Měla jsem prostor soustředit se opravdu na základní lidské potřeby, nezatěžovat se zbytečným stresem a prostě jen tak přemýšlet, snít a být. Tenhle čas sama se sebou a pro sebe mi dal obrovský vnitřní klid a nadhled.

Cesta je cíl

Cestou jsem potkávala poutníky z různých koutů světa a slyšela mnoho příběhů. Při setkání s poutnicí z Polska, která byla společně s pětiletou dcerou již na čtvrté pouti, jsem si říkala, co jsem vlastně celý život dělala. Ale jak se říká, lepší pozdě nežli později. Nakonec se nemožné přece jen stalo skutečností – za 11 dní se mi povedlo dojít pěšky z Porta do Santiaga de Compostela a zvládnout tak 308,4 km. Celou dobu jsem si říkala, že cesta je cíl, a také, že byla. Všechny důležité aha momenty se odehrály právě během chůze a poslední kroky ke katedrále v Santiagu byly jen třešničkou na poutnickém dortu. Všechny krize, které mě potkaly, puchýře, které se mi udělaly, a negativní emoce, které jsem cítila, se nakonec vždy změnily v pocit vděčnosti, že jsem každý den zvládla dojít na ubytování. Díky této pouti jsem si uvědomila lehkost bytí, kterou nám v běžném životě může komplikovat zahlcenost ať už způsobená sociálními sítěmi či problémy ostatních nebo pracovním stresem. Na tohle všechno ale během cesty člověk velmi rychle zapomene a jako houba nasaje všudypřítomný klid a poklidné tempo místního života.

Jednou poutníkem, vždycky poutníkem

V den D, v den, kdy jsem dorazila do Santiaga, jsem cítila maličko smutek, že to všechno končí, ale hned vedle smutku se začala rodit nová myšlenka – tohle je teprve začátek. Protože jak řekl můj italský camino friend Marco, kterému je 60 let a tohle je jeho čtvrtá pouť: „Santiago is like drug… you cannot stop.“ Pokud vás tento článek oslovil a cítíte volání, neváhejte a pusťte se do průzkumu a začněte plánovat své Camino, protože je to opravdu unikátní dobrodružství, které přináší nesčetné aha momenty a může být tím nejlepším terapeutem či sportovním koučem do které jste kdy investovali.

Užitečné rady pro budoucí poutníky, aneb co pomohlo mě:

  • Aplikace: Mapy.cz, Buen Camino, Booking.cz
  • Knihy: Úlet civilizované holky – Eva Čerešňáková
  • Blogy a videa ostatních poutníků a další internetové zdroje
  • Zkušenosti mých kamarádek poutnic

Vybavení na léto:

  • Kvalitní batoh s pořádnou zádovou konstrukcí a kvalitní boty, které máte prošlápnuté a hůlky.
  • 2x spodní prádlo, 2x ponožky (doporučuji merino), 2x sportovní podprsenka.
  • 2x kraťasy, 2x lehčí top, 1x legíny a lehká bunda, případně mikina –> vše rychleschnoucí.
  • Pyžamo, špunty do uší a spací škraboška, slušnější oblečení např. šaty na večeře do města.
  • Pokrývka hlavy, sluneční brýle, pohodlné pantofle na přezutí případně sandály.
  • Spacák, rychleschnoucí ručník, pláštěnka a ledvinka či jiná menší taštička na mobil a peníze.
  • Základní hygiena v menším balení, vlhké ubrousky (wc venku), opalovací krém.
  • Kolíčky, sichrnajsky (na sušení prádla na batohu), provázek (na prádlo), plastová lžička.
  • Lékárnička: náplasti na puchýře, léky proti bolesti, krém na spáleniny od slunce, rozpustný hořčík. (proti svalovým křečím) a případně hroznový cukr a měsíčkovou mast na bolavé ťapky.
  • Plastová láhev, sluchátka, zápisník a tužku na důležité aha momenty, případně power banku.
  • Mobil, nabíječka, pas/občanka, cestovní pojištění, platební karta a hodí se cash (cca 200 €).
  • Hodila se plátěná taška na přenášení věcí z batohu do koupelny či na nákupy.

Rozpočet:

Vybavení (neměla jsem batoh, hůlky ani spacák) – cca 8000 Kč

Letenky do a z Porta (společnost easyJet, přímý let) 7800 Kč

Na den mi stačilo cca 25 až 30 EUR, celkem jsem utratila za 11 dní cca 10 100 Kč

Cestovní pojištění 500 Kč

Ubytování Porto první a poslední dva dny 3000 Kč

CELKEM (ZAOKROUHLENĚ) 30 000 Kč (věřím, že se člověk může vejít i do 25 000 Kč)