Když spojení s ní odřízneme, ztrácíme jiskru, svoji ženskou sílu a zářivost. Uvadáme na všech frontách. Naštěstí existuje vždy možnost znovu se s kundičkou spojit a naslouchat jejímu hlasu. Zavede nás daleko za hranice tušených možností. K zářivému ženství.
Vnitřní muž a žena
Bez ohledu na sexuální orientaci nebo genderovou identitu v sobě všichni máme mužský a ženský element. Ženská síla je spojená s emocemi a je primárně zodpovědná za touhu. Mužská síla je spojená s rozumem a je primárně zodpovědná za vytvoření této touhy. Mužský element je skála, ženský element je vlna tříštící se o tuto skálu. Jako ženy jsme se naučily potlačovat a vypínat naši vnitřní ženu, naši touhu a divokost. Výchovou a společností jsme byly naučeny distancovat se od silných emocí – myslet si o nich, že jsou trapné, nebo dokonce směšné. Naučily jsme se držet pod pokličkou vše, co by mohlo být šokující, a být rozumné. Prostě se vypnout.
Vlády se ujal náš vnitřní muž – a tak přednost dáváme rozumu, soutěžení, obětování se pro druhé, výkonu… Jenže tím vypínáme svoji životní sílu, svoje pocity a smyslnost, ztrácíme svůj vnitřní kompas. V důsledku toho se mnoho žen dnes cítí ztracené, frustrované, prázdné, v depresi, nespokojené. Naše běžné nastavení je stres, nedostatek sebedůvěry, nenávist k sobě samé a neustálé stěžování si a nespokojenost.
Věčné porovnávání se s ostatními, ze kterého vždy vyjdeme hůř než druzí, a pocit vlastní nedostatečnosti nás nutně vedou do role oběti. Bezmocné oběti, které čekají, že o jejich touhy a přání se postará někdo z venku. Čekat na prince ale můžete až do smrti. Mezi tím vám proteče život mezi prsty.
Návrat k ženství
Naštěstí existuje cesta, jak se znovu vrátit do své ženské síly a zářivosti. Podle zakladatelky newyorské Školy ženských umění Regeny Thomashauer, autorky knihy Kundička: návrat k sobě, vede přes opětovné spojení se svým lůnem, přes znovunavázání dialogu se svojí kundičkou. Základem je obnovit svoji zvídavost a trochu hlouběji se ponořit pod povrch každodenní rutiny.
Krok č. 1: Sebezkoumání
Prvním krokem je ustat s popíráním toho, kým skutečně jste, a přestat zametat svoje démony (stinné stránky a nepříjemné emoce) pod koberec. Přestat ukazovat na ostatní a začít zkoumat samu sebe. O tom, že to čas od času děláme všechny, není pochyb. Jen se zamyslete nad tím, co jste se naučila o ženství od své matky, ostatních členů rodiny, společnosti. Bylo vzrušující přemýšlet o tom, že jste ženou? Odrazující? Co pro vás znamená ženskost? Kdy a kde v životě se cítíte nejvíc sexy? Co pro vás znamená být ženou? Jaký vztah máte ke svým genitáliím – cítíte při pohledu na ně odpor, nebo k ní přistupujete s úctou jako ke zdroji vašeho potěšení a života? Znáte základní anatomii svých ženských orgánů a víte, jak si dopřát potěšení? Respektujete svoji cyklickou povahu a dopřáváte si pravidelný odpočinek? Nebo jdete často přes sebe a svoje přirozené potřeby? Případně jste tak odpojené od těla, že svoje potřeby ani necítíte? Pokud jste na některou z otázek – nebo většinu – odpověděli neuspokojivě, nezoufejte. Podle Regeny není nikdy pozdě na „kundičkifikaci“ – znovuspojení se svým lůnem a oslavu krásy ženství.
Krok č. 2: Kundičkifikace
Jak dnes budete kundičkifikovat svůj život? Jak obnovíte svoji krásu a oslavíte ženu, kterou jste a kterou se máte stát?
Vyberte si jeden z oblíbených rituálů:
- uklidit si doma
- zrušit plány, abyste získala čas na péči o sebe
- strávit neplánovaný čas s milovaným člověkem
- dělat ruční práce
- zařadit do programu pohybové aktivity (jóga, tanec…)
- jíst zdravé a dobré jídlo
- dostatečně spát
- pod pracovní oblečení si obléknout sexy prádlo
- nechat si udělat manikúru nebo pedikúru
- strávit nějaký čas v pyžamu
- denně meditovat
- jít pomalu po chodníku tak, jako by to bylo přehlídkové molo
- dopřát si sebepotěšení (masturbaci)
- psát si deník vděčnosti („Dnes jsem vděčná za…“)
- číst pozitivně laděné knihy a články
- naplnit domov vůněmi a materiály, které máte ráda
- používat třpytky
- koupat se ve vaně
- stanovit si každý den ráno před odchodem z domu záměr pro daný den
- dělat cokoli, po čem se cítíte dobře
Inspirujte se těmito rituály kundičkifikace, ale klidně si vytvořte vlastní. Zapisujte si do deníku, jak se při těchto krocích cítíte.
Krok č. 3: Svatá trojice
Na poslední krok budete potřebovat kus papíru a tužku nebo si rovnou založte deník. V pravidelnosti tohoto cvičení – každodenním opakování – spočívá úspěch, a to i když se vám zrovna nechce. „Sáhnout po vzrušení, když cítíme, že je náš život naruby, není obvyklé, ale to neznamená, že je to složité,“ říká Regena Thomashauer. Nalezení a zpětvzetí zářivosti je podle ní volba, kterou musíme dělat denně. Doporučuje proto praktikovat techniku svaté trojice na každodenní bázi. Vezměte si k ruce deník a postupujte po třech krocích:
1. Chlubení
Pochlubte se třemi věcmi, na které jste hrdá – může to být něco o vás, vašem životě, vašem světě, tři příklady úspěchu, na které jste hrdá. Smyslem je najít něco (cokoli), co je na vás správně, což je pravý opak toho, na co většinu času ženy upozorňují. „Dnes se musím pochlubit, že…“
2. Vděčnost
Teď je načase poděkovat Bohyni za požehnání, kterým vás zahrnuje. Protože zářivá žena i uprostřed pádu, nemoci či bolesti ví, jak ocenit svůj prožitek. Vděčnost má mnoho tvarů a podob. Například: „Jsem vděčná, že když jsem dnes nabourala, nic vážného se nestalo mně ani mým dětem. Jsem vděčná, že dnes přítel donesl večeři z restaurace a nemusela jsem vařit. Jsem vděčná za déšť, který přivedl moji zahradu zpět k životu.“
3. Touhy
Poslední fází svaté trojice je požádat o to, co chcete. Touha je způsob, kterým skrze nás promlouvá Bohyně. Pojmenování svých tužeb je první krok na cestě k jejich zhmotnění. Nevěřte tomu, že touha je sobecká. Touha je mapa, které vzrušená žena důvěřuje nejvíce. Vzít si to, po čem toužíte, není jen zábavné cvičení, jde o zodpovědnost každé zářivé bytosti. Buďte velmi konkrétní – čím více detailů, tím lépe. „Chtěla bych…“
Další tipy návratu k ženství se dočtete v knize Kundička: návrat k sobě, Regena Thomashauer (Knihy pro ženy, 490 Kč).