Skvělá Švábíková ve finále posunula český rekord a zatím skončila ve skoku o tyči na olympijských hrách pátá. Paříž se tak stala jejím životním závodem, životním výsledkem a zároveň životním skokem. Hned po něm se uchopila nevěřícně za hlavu, pak nadšeně bušila do doskočiště a posílala polibky divákům. O takovém úspěchu snila čtyřiadvacetiletá vrcholová sportovkyně a juniorská světová šampionka v této disciplíně z roku 2018 mnoho let. Kondici se s ní podařilo mluvit jen pár týdnů před olympiádou, kdy její přípravy vrcholily. Rozhovor si teď můžete přečíst a zároveň držet palce, aby atletka vybojovala i medaili.
Letos jste se na světovém šampionátu ve skoku o tyči umístila na 6.místě. Jak jste byla s výsledky spokojená?
Byla jsem velmi spokojená se svým výsledkem, jelikož startovka byla hodně nabitá. Navíc do té doby byla má halová sezona spíše průměrná, co se týče výkonnosti. Na halovém mistrovství světa jsem však zabojovala a vyskákala si 6.místo a posunula sezóní maximum (SB) na 465 cm. Je potřeba ale zmínit, že jsem na druhou stranu měla i štěstí, jelikož většina favoritek, během soutěže kvůli zraněním musela odstoupit.
Když vyhrajete Mistrovství Evropy nebo jiný důležitý závod, slavíte to pokaždé doma? A jak? Dáte si ráda skleničku vína?
Ano, když vyhraju nějaký veliký závod, tak ho vždy slavím s celou rodinou po závodech doma, s dobrým jídlem a dobrým vínem nebo pivem, to k tomu patří.
Máte před závody nějaký rituál, nebo vozíte si sebou talisman pro štěstí?
Přímo nějaký rituál nemám, ale snažím si před každým závodem projet svoje dobré skoky a promítnou si je v hlavě.
Amálie Švábíková
Vaše disciplína vyžaduje nejenom rychlost, ale i sílu – jak vypadá váš běžný denní trénink?
V přípravném období se zaměřujeme hodně na rozvoj síly celého těla, především paží, břišního svalstva a nohou v oblasti zadních stehen. Pro skok o tyči je velmi podstatná síla paží a ramen, proto ji zařazujeme do tréninku klidně i 5x týdně, alespoň v rámci kompenzačních cvičení, či speciálních tyčkařských cvičení na hrazdě/laně. Další velmi podstatnou silovou složkou je gymnastická síla a obecně gymnastika, kterou máme v přípravě alespoň 2x týdně.
A jak se příprava liší, když máte pár dnů před závody?
V závodním období už se sílu snažíme hlavně jen udržovat, a to na hranici maximální síly s nízkým počtem opakovaní. Takzvaně pouze tonizovat. Do tréninku ji zařazujeme maximálně dvakrát týdně, podle závodů. Před závody můj týden obsahuje trénink techniky, síly a rychlosti a dále rozcvičovací tréninky.
Dodržujete speciální jídelníček? Musíte se kvůli vrcholové atletice v jídle hodně omezovat?
Vůbec nedodržuji nějaký speciální jídelníček. Jsem ten typ sportovce, který jí prostě to, na co má chuť. Samozřejmě se snažím vyhýbat hodně mastným a nezdravým jídlům, ale občas si dopřeju i klidně nějaký fastfood. V závodním období se snažím omezit různé slané a sladké pochutiny, jinak se ale snažím jíst hlavně vyváženě.
Jak se dá skloubit kariéra profesionální sportovkyně s bakalářským studiem? Vychází vám ve škole vstříc?
Studuji fakultu tělesné výchovy a sportu (FTVS) a musím říct, že se mi naštěstí snažili vždy vyjít vstříc, ale rozhodně mi nic neodpouštěli. Jen to vždy bylo hlavně a o domluvě. Měla jsem zařízený individuální studijní plán a vše zvládla i díky tomu, že jsem studovala dálkově.
Svoji bakalářskou práci jste psala na základě deníku se zápisky z tréninků a závodů. Pokračujete v psaní stále? A vracíte se ke starým zápiskům?
Svoji bakalářskou práci ještě stále nemám dopsanou, ale už je to na dobré cestě. Jelikož čerpám zejména ze svých tréninkových deníků, tak mě zpětně mrzí, že jsem si tréninky nezačala psát už dříve. Tréninkový deník si vedu až tak od roku 2018. Poslední roky se velmi často vracím ke svým starým zápiskům, především proto, abych věděla jak rychle a co jsem chodila, či zvedala roky předtím.
Vaší sestře Apoleně je 18 a pokračuje ve vašich šlépějích, za sebou má už první rekordy. Chodí si k vám často pro rady?
Ano, Apolenka se vydala stejnou cestou jako já, za což jsem samozřejmě moc ráda, protože se navzájem chápeme a můžeme se společně podporovat a pomáhat si. Se ségrou často rozebíráme trénink a závody, chodí se ke mně radit, ale spíše já sama od sebe ji do toho víc kecám. Určitě je to tím, že jsem si tím stejným vývojem prošla taky, snažím se jí co nejvíce pomoct, protože má díky mně o dost těžší vyšlapat si tu cestičku. Přeju jí, aby jednou byla lepší než já.
Podle fotek to vypadá, že máte se sestrou moc pěkný vztah. Jak nejraději spolu trávíte čas?
Svou sestru miluju. Už od mala jsme měly krásný vztah, je to prostě moje malá holčička. Občas si umíme pěkně vjet navzájem do vlasů, ale naštěstí to nikdy netrvá moc dlouho. Hodně si se ségrou rozumíme, obě se navzájem inspirujeme. Nejradši trávíme čas společně s celou rodinou, jsme hodně veselá rodina a máme se všichni moc rádi. Občas si se ségrou uděláme společný sesterský "beauty, eat a movie" večer, což máme hodně rády. A jezdíme spolu občas na společná soustředění, kde máme jedna druhou a děláme vše spolu.
Amálie Švábíková
Díky sportu také hodně cestujete – Španělsko, Portugalsko, Afrika. Máte někdy čas prohlédnout si místa i jako turista?
Ano, díky atletice hodně cestuju, ale bohužel prostoru na prozkoumávání nikdy moc není. Když máme na soustředění den volna, tak se většinou jdeme projít do města anebo zajedeme na nějaký krátký výlet, ale není to žádné objevování nových míst. Vždy je to spíš o cestách na stadion, zpět na ubytování a nebo na pláž chladit a regenerovat.
Kde se vám líbilo nejvíce?
Určitě v Africe a jednou bych se tam chtěla podívat hlavně jako turista a co nejvíce si to tam procestovat. Jedno z míst, které mám na wishlistu, je určitě Kapské město.
Prý jste vyloženě závodní typ. Kolik závodů do roka zvládnete?
Ano, považuji se spíše za závodní typ. Mám velmi ráda tu atmosféru, hecování a adrenalin, který během závodu pociťuji. Navíc mám dobrou hlavu, takže většinou dokážu udržet nervy na uzdě. Na druhou stranu, nejsem ta tyčkařka, která by objížděla každý závod. Radši si vybírám podle toho, aby se to co nejvíc hodilo do plánu a podle toho, jak to cítím. Dříve to bylo hodně závodů za rok, teď je to maximálně 12-15 závodů.
Jak se těšíte na olympiádu v Paříži, kde budete Česko reprezentovat?
Od malička je to můj největší sen. Olympiáda je to nejvíc, co během své sportovní kariéry mohu zažít, takže se na to těším nesmírně. Hlavně na tu atmosféru a na to, co mi to přinese.
Zdroje:
Autorský text
