A o tom to je - zažít na vlastní kůži atmosféru nejprestižnějšího závodu světa.
Předzávodní rozruch ve vesničky L´Etape, tiché ševelení kol po startu, když se obrovský balík dává do pohybu, burácející fanpointy, občerstvovací stanice, kde jako profík odhazuji prázdný bidon a vyměňuji ho během jízdy za plný, trápení v prudkých stoupáních (dvě měla šest kilometrů) a taky dlouhé sjezdy v levém pruhu, kdy mi později aplikace Garmin ukáže, že jsem jela několikrát přes šedesát km/h a dokonce poprvé v životě překročila sedmdesátku.
Jeden z nejlepších fanpointů na Chýňavě.
Miluji souhru v cyklistickém „balíku“, zneužívám toho, že jsem holka a schovávám se uprostřed… Baví mě fakt, že potkám spoustu kamarádů a kamarádek. Některé jsem neviděla celý rok a zdravíme se až během závodu, s jinými týden před startem pomocí SMS a chytrých „keců“ ladíme formu, počet a značku gelů v zadní kapse nebo třeba tlak v pláštích.
Alberto Contador táhne balík závodníků na L´Etape Czech a ještě se u toho usmívá
Každý rok před závodem nervózně rodině a kamarádům přísahám, že jedu naposledy a že už nebudu závodit, abych se zase o rok později s úsměvem na start L´Etape postavila.
Mezi 2816 cyklistů, kteří si mohli vybírat ze tří tras – 130, 105 nebo 60 kilometrů.
Vybrala jsem si střední trasu, na které jsem ujela 105 kilometrů a nastoupala 1400 výškových metrů. A letos nejela sama za sebe, ale v týmu party TLRM cc. Ambice měly velké, stanout na stupních vítězů v týmové soutěži mix.
Ambasadoři
Punc výjimečnosti dodávají závodu hvězdní ambasadoři. V jejich čele stojí Alberto Contador, španělský cyklista a vítěz Tour de France z let 2007 a 2009, Zdeněk Štybar, trojnásobný mistr světa v cyklokrosu, česká legenda Ján Svorada či Tomáš Bábek, dvojnásobný mistr Evropy v dráhové cyklistice či rychlobruslařka Martina Sáblíková.
Zdeněk Štybar a Alberto Contador před závodem
Jsou tu na dosah a večer na sociálních sítích vidím, kdo všechno z mých přátel se s nimi stihl vyfotit.
„Byl jsem překvapený, že lidé fandili po celé trase. Povzbuzovali první závodníky na čele, ale i poslední na konci pelotonu. Neuvěřitelné,“ rozplýval se Alberto Contador.
Musím souhlasit. Většinou se totiž propadnu do druhé půlky účastníků, a tak nějak očekávám snězené jídlo na občerstvovačkách a lidi odcházející domů. Pak jsem překvapená, že tam pořád čekají. A holky mají vždy dvojnásobné ovace.
Stokilometrový závod bolí, bolí i to, když zjistíte, že vám síly ubývají a jedete ho pomaleji, než rok předtím, ale je to přiměřené trápení. A odměna velká – ambice se naplnily a náš tým skončil na druhém místě.
Náš tým skončil na druhém místě.
Je to nepřekonatelný pocit, když si na stupních vítězů Tour de France přebíráte trofej a za zády vám vystřeluje gejzír barevných světýlek.
Atmosféru Staré dámy si znovu zopakuji 17. srpna v Prachaticích, kde se pojede Horská etapa dlouhá 101 kilometrů s převýšením přesahujícím 2100 výškových metrů.
To teprve bude bolest! Už teď začínám kamarádům slibovat, že je to můj poslední závod.
Zdroj: Autorská reportáž
