Jako ticho před bouří. Přesně tak to vypadalo v pondělí ráno v Rotterdamu před startem první etapy ženské Tour de France.
K Museum parku se sjíždějí týmové autobusy, mechanici sundávají ze střech aut kola a ladí poslední detaily. Občas je možné zahlédnout některou ze závodnic a pod pódiem, na kterém se budou týmy prezentovat, čekají desítky lidí.
Fanoušci v cíli první etapy v Rotterdamu
Letošní ženská Tour přímo navázala na olympiádu, projíždí přes tři země – z nizozemského Haagu, přes Belgii až na ikonické stoupání ve francouzském Alpe D´Huez.
22 týmů ujede v osmi etapách 949,7 kilometrů, což je zhruba třetina mužské Tour, na závodnice čekají dvě horské etapy.
„To mi připadá tak akorát,“ říká Andy Schleck, ambasador portálu Welovecycling.com, účastník devíti Grand Tour a šampion Tour de France z roku 2010. „Celý koncept ženské Tour se mi moc líbí, není třeba, aby ženy jely dlouhé vyčerpávající trasy, podle mě vždy stejně vyhraje ten samý člověk, ať se jede sto nebo dvě stě kilometrů,“ říká s nadhledem.
Andy a jeho kolegyně Greete Steinburg z Estonska, která závodí na horských kolech, nás doprovázeli na první etapě Tour. Zatímco profesionálky čekala 123kilometrová porce, náš peloton z toho urazil třetinu. Posledních 40 kilometrů do přímořského Haagu. A byl to velký zážitek. Holanďani cyklistikou žijí a pondělní start si nenechali ujít.
Jak to vypadalo? Dorazila spousta lidí, cestu zdobila spousta kytek, kanálem plul vor nazdobený ve tvaru slunečnic. Jinde jim do rytmu galusek prozpěvoval asi padesátičlenný sbor. U trati nechyběly grilovačky, důchodci, ani školní děti…
Andy Schleck se připravuje na vyjížďku
A mezitím se hnal náš peloton na čele s Andy Schleckem, usměvavým Lucemburčanem, který doma vlastní dva cyklistické obchody a povídat si o kolech ho nikdy neomrzí. Probrali jsme například, zda si mám koupit wattmetr, nové kolo, jak si uspořádat kapsy na cyklodresu (jídlo si dává do té pravé), a že závodníci na Tour de France nejsou žádní supermani. „Tři týdny na kole, to je přece normální, ne? Vždyť jsem na to trénoval od dětství,“ rozesmál nás.
Na trase první etapy
Holandskou rovinou podél kanálů i krásnými městečky letíme průměrnou rychlostí 30 km/h. Míjíme ceduli 10 kilometrů do cíle, za chvíli už to jsou jen pět, tři, dva… Lidí přibývá, atmosféra houstne.
Šéfredaktorka Kondice (vpravo) na trase první etapy Tour de Femmes.
Poslední kilometr nasazujeme ostřejší tempo, lidé burácejí, mlátí do bariér, je to úžasný pocit zažít Tour na vlastní kůži… Přeji si, ať to nikdy neskončí, když v euforii projíždím cílem. Profesionální peloton máme v patách, a tak spěchám k obrazovce. Užívám si to, poznávám místa a městečka, kudy jsme před chvílí projížděli i my.
Netrvalo to ani půl hodiny a balík těch nejlepších je tu. A Nizozemci si vysloužili za své fandění tu nejkrásnější odměnu. Jako první totiž cílem projíždí jejich závodnice Charlotte Kool v barvách týmu dsm-firmenich PostNL. „Je to sen, který se mi splnil. Nemohu tomu uvěřit, je to neuvěřitelné,“ opakovala v cíli a to ještě netušila, že druhý den své krásné vítězství zopakuje.
Boom ženské cyklistiky
Ticho před bouří zažívá i celá ženská cyklistika. Platy rostou, na startu a v cíli na ně čekají luxusně vybavené týmové autobusy a profesionální servis, mají špičková kola za stovky tisíc, roste počet fanoušků, přibývá závodnic, které se tím dokážou živit, ženská Tour se vysílá ve 190 zemích světa. „Mám z toho obrovskou radost,“ říká estonská závodnice na horských kolech Greete Steinburg.
Ženy dnes mají špičkové vybavení.
Na rozdíl od mužské Tour de France se tady ke hvězdám pelotonu dostanete mnohem snáze. Týmové autobusy sice hlídá ostraha, ale závodnice pravidelně vycházejí a nemají problém se podepsat, vyfotit se s vámi nebo prohodit pár slov. A koukat pod ruce můžete i mechanikům, kola dolaďují přímo před vámi.
Česká stopa
Na Tour letos startuje v týmu Cofidis i Češka Nikola Nosková, trofeje pro vítěze vyrábí z českého křišťálového skla společnost Lasvit a jedním z hlavních partnerů je Škoda Auto, takže během závodu můžete napočítat 70 škodováckých vozů, včetně červeného ředitelského Enyaqu, ze kterého v cíli před dojezdem prvních závodnic vystupuje ředitel závodu.
Je to krásná křehká blondýnka a bývalá závodnice Marion Rousse. A zdá se, že propagovat ženskou cyklistiku se jí daří.
Zdroj: autorská reportáž z Rotterdamu
