Trénink můžu bohužel vyloučit. Máme tři relativně malé děti, fungl nového psa a, jak správně poznamenal můj muž, cyklistika teď prostě není mojí prioritou. Upřímně, abych se dostala na úroveň svého manžela, musela bych trénovat skutečně hodně. Což zatím ani nemůžu. Diskusi o tom, jaké mám časové možnosti já a jaké můj muž, rozvíjet raději nebudu, to je téma celospolečenských rozměrů. Druhou možností je elektrokolo. Může to fungovat?

Odpovídám rovnou, že může, ale má to svá specifika. Zaprvé dobré kolo. Nad jeho výběrem rozhodně má smysl se zamyslet a investovat do něj. Jiné kolo si vyberete, pokud jím chcete nahradit auto, jiné pokud občas hodláte podniknout nějaký cyklovýlet a jiné, pokud máte sportovní ambice. A ty já mám, takže jsem s radostí sáhla po eGravelu. Popularita gravelů stále roste a zatímco dříve každý toužil vlastnit pořádného „horáka“, dnes cyklisté střádají na gravel. Kolo, které v sobě pojí výhody silničky i kola do terénu. Pokud můžete do kola investovat více, dopřejte si karbonový rám a motor pro sportovní kola, čímž se dostanete na velmi příjemnou váhu běžného kola. Výhodou pak je, že i když vám „dojde šťáva“ kolo ušlapete. Nebo si přípomoc můžete vypnout úplně záměrně.

To se nám hodí hned na úvod vyjížďky – i se slabou přípomocí šlapu po rovině a na asfaltu jako obvykle, ale jedu výrazně rychleji a manželovi rozhazuji tempo. Ukazuje se, že jsem schopná s ním držet na rovině krok i sama za sebe a přípomoc vypínám. Když mi začne mizet v prvním kopci za zatáčkou, opět motor zapnu. Nahoru nevyfuním na pokraji sil, ale kopec zdolám s úsměvem. Postupně si troufám i zastavovat a fotit, kochat se výhledy, smrkat nebo odkládat nepotřebné svršky, aniž bych narušovala plán a manžel na mě musel čekat.

Rozum versus ego

Naším cílem je rozhledna Studený vrch – z domu je to asi 25 km zvlněným terénem. V prudším sjezdu u Haloun přicházím na první limity nové strategie nedržet se manžela jako klíště a užívat si své tempo s vědomím, že za chvíli ho mám. Z kopce se stírá rozdíl mezi elektrokolem a běžným bicyklem a rychlost ovlivňuje zejména váha jezdce a ochota „pustit to“. V obou disciplínách jsem značně v nevýhodě. Musím si přece jen držet rozumnou vzdálenost po celou dobu jízdy.

V dlouhém kopci před rozhlednou nás čeká ještě jeden zádrhel. Poprat se s vlastním sebevědomím. Míjí nás dvě slečny na gravelech. Bez baterie. Okamžitě na mě padá krize středního věku a pocit, že jsem tak trochu za zenitem. Že bych přece neměla jezdit na elektrokole a tenhle kopeček bych si měla vyšlápnout „za své“, nahoře se celá rudá otočit a říct si, že to bylo teda „vostrý“ a na hodinkách sledovat, jak mi tepovka atakuje maximální hodnoty.

Když se trochu uklidním, dojde mi, že tahle úvaha nedává moc smysl. Určitě je fajn občas pokoušet svoje limity, ale je potřeba v tom mít nějaký systém. V současné době nemám prostor na pravidelný cyklistický trénink a asi každý trenér jakéhokoliv sportu mi potvrdí, že jednou za čas se bez přípravy totálně zničit, není nejlepší nápad. Tohle je letos můj první pořádný výšlap a nestojí mi za to si tu ublížit. Před pár lety jsem takhle bez přípravy jela na kole 80 km z Poděbrad domů. Na 60. kilometru mě začalo nepříjemně bolet koleno a před 80. kilometrem už jsem doslova trpěla. Byla jsem si jistá, že mi praskl meniskus. Víte, co to bylo? Natažené vazy. Lékař mi na měsíc naordinoval striktní klid, dokud se vazy nedají dohromady. Takové výsledky sportovních výkonů nechci.

Druhým argumentem pak můžou být i ony extrémní hodnoty tepu. Člověk si sáhne na dno, ale celková kondice se mu nezlepší a nedá se počítat ani s hubnutím. Tělo se dostává do obrovského stresu a pálí to, co má k dispozici nejrychleji – cukr. Tuky si dál sedí ve špecích a vy jen nutně potřebujete doplnit glukózu v krvi tím prvním, co najdete. Naopak je výhodnější držet se v rozumnějších středních hodnotách, kde tělo nebojuje jen o přežití. Přesně takovou tepovou frekvenci mi ukazují hodinky na vrcholu kopce. Představa, že mě kolo nahoru vyveze samo, je totiž zcestná. Můžu si sice nastavit nejvyšší možnou přípomoc, ale jako sportovkyně využívám novou technologii motoru, která pracuje na principu čím víc šlapete, tím víc kolo pomáhá. Strmou cestu pak zdolám mnohem profesionálněji.

Zdroj: Youtube

Elektrický trenér

Častým problémem cyklistů je, že málo řadí a jezdí na příliš těžké převody. Přitom bychom správně měli držet určitou frekvenci šlapání, a pokud nezvládáme, ihned řadit, dokud zbývají nějaké převody. Až pak přijde na řadu těžká dřina. Na běžném kole s tím mám problém a v kopci se často seknu, protože jsem zapomněla řadit a teď už je pozdě. Na elektrokole cítím, že pokud šlapu, kolo jede lehce, pokud šlapat nestíhám, kolo jako by bylo stále těžší a těžší. Proto ihned řadím a šlapu, řadím a šlapu, až je tu konec kopce.

Vzhledem k tomu, že jsme si pro vyjížďku vybrali nepříjemně studený víkend, má elektrokolo ještě jednu výhodu – do kopců se nezpotím tak, abych cestou dolů prochladla. Navíc s přípomocí nemusím tolik odpočívat, nemusím se vyhýbat nepříjemným kopcům, i po rovině si držím frekvenci šlapání a ve výsledku zdolám trasu výrazně rychleji. Hurá do tepla.
Na 40. kilometru ovšem cítím, že mi docházejí síly. Ačkoliv jsem zatím na rovinách baterii vypínala a šetřila, teď cítím, jak mi tuhnou nohy a manžel mi opět ujíždí. Teď přípomoc ráda zapnu, abychom dofrčeli co nejrychleji k nejbližší restauraci. Po 45 kilometrech nutně potřebuju něco sníst – není to důkaz, že jsem se neflákala? Že elektrokolo není motorka a že rozhodně není jen pro důchodce? Doma mi indikátor baterie ukazoval, že jsem na vyjížďku spotřebovala čtvrtinu kapacity. Teoreticky bych tak v tomhle módu zvládla na jedno nabití téměř 200 km. S takovým číslem se už dají dělat velké věci.

PS: Pokud čekáte, že si manžel liboval, jak nám to krásně jelo a že jsme konečně na stejné úrovni, mýlíte se. Večer dostanu opět přednášku o tom, že byla hloupost přípomoc vypínat, protože tím pádem mám přece těžší kolo než on, zbytečně se dřu a nezbývají mi síly na roviny, kde šlapu nízkou frekvencí. A taky se pořád kochám, takže se nemůžu přece tréninkově nikam posunout. Ovšem když potom večer studuje své výsledky v populární aplikaci Strava, ukáže se, že si na vyjížďce se mnou zlepšil fitness skóre o šest bodů – co to znamená, vám neřeknu. Vím jen, že obvykle se mu zvedá o jeden bod. Řekla bych, že jsme skutečně našli cestu, jak spolu jezdit na kole.

Zdroj: autorská reportáž