Plážoví volejbalisté Ondřej Perušič s Davidem Schweinerem zahájili olympijský turnaj v Paříži výhrou 21:17, 21:19 nad kanadským párem Samuel Schachter, Daniel Dearing. Pro Perušiče a Schweinera nebylo snadné vyrovnat se s prvním zápasem v aréně pod Eiffelovou věží. „Chcete si to užít, ale zároveň chcete předvést to nejlepší, co ve vás je. Odstranit emoce je hodně obtížné. Jsem rád, že se nám to jakžtakž povedlo. Kanaďani s tím taky bojovali. Beachvolejbal vyhrál suverénně nejlepší místo napříč sporty. Jsem rád, že máme 2:0 výhru, cenné body a nezbývá než se zlepšit ve věcech, které jsme pokazili. Zítra třeba lehce potrénovat a soustředit se na další zápas,“ řekl novinářům Schweiner.
Jaká u vás panuje atmosféra, už je cítit nervozita?
Nervozita u nás cítit není. Kluci se na tyto důležité turnaje snaží dobře připravovat, a to fyzicky, technicky i statisticky, ale nervózní nebývají. To až při samotném turnaji. Každopádně se Ondřej už na hru pod Eiffelovkou moc těší.
Pojedete s manželem do Paříže taky?
Jasně, Ondřej s Davidem tam budou o týden dříve, my s rodinou tam budeme najíždět až těsně před začátkem olympiády. Vzali jsme si dovču a plánujeme tam s nimi být po celou dobu.
Už jste spolu někdy v Paříži byli?
Spolu ne, ale Paříž už jsem navštívila v minulosti párkrát s rodinou nebo přáteli. Ondřej byl v Paříži dvakrát na Tour Elite, ale myslím, že přímo pod Eiffelovkou nikdy nebyl, takže jsem zvědavá, jak to bude vnímat. Myslím, že ta atmosféra bude naprosto úžasná! Více romantické místo už si v Paříži vybrat nemohli.
Ondřejův dědeček Boris byl mistr světa ve volejbale a také olympionik. Znáte ho osobně?
Ano, mám ho moc ráda, je to strašně fajn člověk. Zároveň toho dokázal hrozně moc jak ve sportovním, tak v osobním životě. Pro Ondru je to velký vzor. Když jsme na společných rodinných akcích, tak se samozřejmě vždy řeší Ondrův sport a dědeček k tomu občas něco přihodí. Hra se ale přece jenom hodně změnila od dob jeho mládí.
Co se řeší nejčastěji?
Asi servisy (podání), protože za dob dědečka prý nebyli zvyklí ty servisy tolik riskovat, a tudíž dělali méně chyb při podání. Myslím, že Ondrovi vyprávěl spoustu příběhů, které během své kariéry profesionálního volejbalisty zažil. V Ondrově rodině nebyl ale nadaný sportovec jenom dědeček, také oba jeho rodiče všestranně sportují. Určitě ho to rodinné prostředí hodně ovlivnilo, všichni jsou tam zapálení sportovci.
Perušič s manželkou Marianou na Vánoce
Poznali jste se vy dva při volejbale?
Ne, my jsme spolu studovali osmileté gymnázium, takže se známe od 12 let. Byli jsme spolu v jedné třídě a hodně jsme se kamarádili, už od primy. Chodit jsme spolu ale začali až po maturitě, to kamarádství tak nějak přirozeně přerostlo ve vztah. Dnes jsme spolu už 8 let.
Jak spolu nejraději trávíte volný čas?
Ondra přijíždí z turnajů hodně unavený, takže se snažíme dostatečně odpočívat. Není to tak, že bychom celý den proleželi na gauči, i když to máme občas taky rádi. Ale spíš se snažíme dohnat společenské resty, vídáme se s našimi rodinami, protože s nimi oba máme hodně blízké vztahy. Když není sezona, nutím Ondru do různých sportů, třeba ho vytáhnu na beachvolejbal, já ho tedy hraju jen amatérsky. Rádi hrajeme tenis a děláme spoustu různorodých aktivit.
Svatební fotka volejbalisty Perušiče
Jak moc si musí profi sportovec hlídat stravu a co mu doma nejčastěji vaříte?
Stravu si poměrně hlídá. Když začínali trénovat s italským týmem, byl manžel v jídle opravdu striktní, kondiční trenér mu napsal, co má kdy jíst včetně gramáží a typů potravin a asi rok to kluci přesně dodržovali. Teď už trochu polevil, nicméně se pořád snažíme jíst zdravě, kupujeme co nejkvalitnější potraviny. Co se týče vaření, tak já jsem bohužel dost špatná kuchařka a moc toho nenavařím. Chodíme proto často do restaurací a podniků, kde si vezmete tác s talířem a naložíte si různé saláty, masa a podobně. Nově kluci začali odebírat krabičky s předpřipravenými jídly, což mi přijde super. Před olympiádou tak mají každý den vyvážené jídlo.
Ondřej s Davidem jsou velcí kamarádi i v soukromí. Trávíte společně hodně času?
Poslední dobou se trošku míjíme, ale dřív jsme i s Davidovou ženou Nikčou jezdívali společně na turnaje a trávili tam většinu času společně. Kluci mají turnaje skrz naskrz po celý rok, že bychom tak po sezoně jeli společně ještě na dovolenou, to se asi říct nedá. Ale na turnajích si ten společný čas užíváme.
Váš manžel vystudoval práva. Myslíte, že se tímhle oborem jednou bude živit?
Zrovna dokončil na vysoké škole rigorózní práci a úspěšně ji obhájil, tak už je z něj JUDr. Dřív jsem si myslela, že se právům nebude chtít tolik věnovat, ale poslední dobou mám pocit, že do toho více pronikl. Orientuje se hlavně na ústavní právo, a dokonce se hlásí na doktorské studium. Neřekla bych, že to jednou bude jeho hlavní zaměstnání, ale myslím, že si chce udržet nějaký vztah s fakultou. Baví ho taky politologie, asi se bude ještě profesně profilovat. Každopádně bych neřekla, že bude advokát, to není jeho cílem.
Ondřej s Davidem vyhráli Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského, kterou uděluje Český olympijský výbor za nejlepší sportovní výkon. Jak jste to prožívali?
Bylo to pro ně velikánské ocenění a měli jsme radost, že všechna ta léta úsilí a dřiny byla takhle odměněna. Ondřej je hodně skromný člověk, už si přesně nepamatuju, jak tu cenu okomentoval, ale myslím, že nějak ve stylu, že jsou kolem něj i mnohem větší sportovci. Samozřejmě byl ale šťastný a nesmírně vděčný.
Jak vzpomínáte na Letní hry v Tokiu v roce 2020? Ondra byl první český sportovec s pozitivním testem na covid, muselo to pro něj být těžké...
My jsme spolu mluvili po telefonu každý den a bylo to dost psychicky náročné období. Ničilo mě dívat se na něj, jak je sám zavřený na pokoji a nemůže nic dělat. Ze začátku mu nebylo dobře a dost trpěl. Utekl mu tím jeho velký sen. Myšlenka každého vrcholového sportovce je, že se jednou dostane na olympiádu. Ondra se na ni dostal, ale kvůli covidu nemohl hrát. Přitom se tam tolik těšil a poctivě se připravoval. Když se vrátil domů, plně mu došlo, že všechna ta pětiletá dřina a obětování přišly vniveč kvůli tomu, že se nakazil covidem. Bylo mi ho líto.
Trénink beachvolejbalistů – Ondřej Perušič a David Schweiner
Bude si brát s sebou do Paříže nějaký talisman?
Já zbožňuji slony, celý náš vztah mi je Ondra kupuje, takže mu asi vyberu jednoho nejšťastnějšího sloníka a zabalím mu ho s sebou.
V září oslaví váš manžel třicátiny. Plánujete něco speciálního?
Přiznám se, že jsme zatím kvůli olympiádě nic moc neplánovali. Zjišťovala jsem, co by Ondra rád dostal, ale jeho nejčastější odpovědí jsou knihy, kterých máme tolik, že už se nám domů nevejdou. Ještě to budeme řešit, ale teď je na první místě olympiáda. Spíš to ale vidím na oslavu v rodinném kruhu.
A kdyby kluci přivezli medaili?
To by se muselo oslavit pořádně a určitě by to neskončilo jen malou oslavou. Znamenalo by to obrovský úspěch. Budeme jim samozřejmě držet palce, aby se to povedlo!
Zdroje:
Autorský rozhovor, manželka Mariana
Sledujte nás v Google Zprávách