Kdy proběhl váš vůbec první závod Spartan Race a co vás k němu přivedlo?
Poprvé jsem ho běžela na Lipně v roce 2018. K překážkovým závodům mne přivedla kamarádka z atletiky a koncept se mi zalíbil hned. Nejde totiž jen o běh, na trati vás čekají překážky jako nošení břemen, šplhání, ručkování a také plavání a brodění se v bahně pod ostnatým drátem.
To zní dost šíleně. Která disciplína pro vás byla nejnáročnější? Sáhla jste si někdy během závodu na fyzické nebo psychické dno?
Závod startoval už v 7:00, největší překážkou pro mne asi byla studená voda. Tak kilometr před cílem vedla trať skrz jezírko, které v ranních hodinách na Lipně bylo dost ledové. Hned po něm byl šplh po laně dlouhém cca 4 m, na které jsem se zmrzlýma a mokrýma rukama nemohla vyšplhat. Na dno jsem si sáhla na MS Spartan Race Beast v Abú Dhabí 2021. První zkušenost a závod v písčitých dunách. Takhle jemný písek jsem ještě nezažila. Podcenila jsem boty do písčitého terénu a musela si každých 800 m vyzouvat boty, abych z nich vysypala písek. Bylo to jako kdybych měla o dvě čísla menší boty, strašná bolest. Poslední kilometr už jsem běžela s botami v ruce. Závod měřil 21 km v písku, trval mi přes čtyři hodiny a opadalo mi 6 nehtů na nohou z otlačenin.
KLára Lokajíčková na závodu spartan race
Tak mě napadá, že tenhle extrémní závod asi není pro slabé povahy, případně pro lidi, kteří nemají dobrou fyzičku. Souhlasíte, nebo mi moji domněnku vyvrátíte?
Ano, souhlasím. Ale kolikrát se mi stalo, že jsem potkala skupinku lidí, kteří si to šli jen zkusit a trať si prošli bez ohledu na čas.
Jak se od vaší první účasti závody vyvinuly a kde všude ve světě jste je absolvovala?
Závody se stávají čím dál tím populárnějšími. Úroveň překážek, ale i konkurence mezi závodníky je stále vyšší a vyšší. Já osobně jsem se Spartan Race pořádně začala věnovat až tak od roku 2021. Podívala jsem se do spousty zemí, jako je Slovensko, Maďarsko, Ukrajina, Rumunsko, Polsko, Anglie, Německo, Itálie a další. Závodím v té nejvyšší kategorii – elita ženy.
Loni jste se umístila na prvním místě na Mistrovství světa Spartan Race Team Relay v Abú Dhabí. Jak jste se připravovala a co vás motivovalo?
Tento sport mě naplňuje. Motivace je vždy velká, chci podat co nejlepší výkon a porovnat se s těmi nejlepšími. V Abú Dhabí jsem běžela individuální závod 3 kilometry a týmový závod (Team Relay), kde každý člen běžel 1 kilometr. Oba závody byly tedy krátké. Příprava směřovala spíše do rychlosti a síly, protože běh v písku je velmi silový.
Běžet tři kilometry pískem asi musela být pořádná dřina. Co je při téhle disciplíně nejtěžší? Je to správná technika, síla? Běhala jste naboso, nebo máte speciální boty?
Je to dřina, převážně silový běh. Boty jsem měla se širokou podrážkou a přes to speciální návleky do písku, aby se mi písek nedostával do bot.
Jaké máte pocity, když doběhnete do cíle? Neměla jste někdy chuť se vším seknout a závod vzdát?
Pocit to je vždy skvělý! Měřili jsme se s těmi nejlepšími na světě a hodně z nich obdivuji. Když jsme doběhli v Abú Dhabí do cíle na prvním místě, nemohla jsem uvěřit, že jsme opravdu všechny předběhli a stali se mistry světa. Všichni jsme celý rok dřeli, tak jsem moc šťastná, že to takhle krásně klaplo.
Jde podle vás o nejextrémnější závod, kterého jste se zúčastnila?
Určitě patří mezi nejtěžší závody. Ať už prší, sněží, mrzne, nebo je naopak 35 stupňů, musíte běžet a aklimatizovat se na prostředí a nepříznivé podmínky. Na trati vás čekají silové překážky jako nošení břemen, ručkovací překážky, kam patří kruhy, hrazdy, lana, dále přelézání stěn, brodění ledovými potůčky a také náročný běžecký terén.
Co je při samotném závodu nejnáročnější?
Příprava by měla být komplexní. Nejde jen o běžecký trénink, ale také o sílu a obratnost a samozřejmě se nesmí podcenit regenerace. Nejdůležitější je ale závod vždy dokončit, nevzdat se a běžet, i když se zrovna nedaří. Hlava a mentální nastavení hrají velikou roli.
Čemu se ráda věnujete, když nezávodíte nebo nejste v přípravách?
Přítel hraje profesionálně hokej. Když to jde, chodím na jeho zápasy a podporuji ho. Pořídili jsme si pejska, takže procházky jsou naší každodenní aktivitou.
Vítězství je vždycky velmi motivující, říká závodnice.
Co vám tyto závody daly do života?
Naučila jsem se jen tak něco nevzdat. Poznala jsem mnoho skvělých přátel. Díky cestování na závody jsem se více osamostatnila a naučila se spoustu užitečných věcí. Hlavně jsem si ale našla něco, co mě baví a naplňuje. Nedokážu jen tak sedět na zadku a nic nedělat.
Máte během cestování na závody vůbec čas prohlédnout si památky nebo se vykoupat v moři?
Záleží na tom, jak daleko závod je a jak zajímavá lokalita to je. Ale většinou se den před závodem nebo alespoň po něm někde zastavíme.
Co vás čeká tento rok?
Letos se chystám hned na několik závodů, a to na MS Spartan Race Trifecta v Řecku, ME Spartan Race Beast v Kaprunu, MS Spartan Race Sprint v Chorvatsku a také na italskou, českou a slovenskou sérii závodů.
Co byste vzkázala čtenářům a čtenářkám Kondice, kteří překážkový závod zvažují, ale ještě k němu nesebrali odvahu?
Neváhejte se zúčastnit. Je to výzva! Až doběhnete do cíle, budete na sebe pyšní. Nemusíte se hned přihlásit do kategorie elite, ale do open, kde si můžete vzájemně pomáhat. Pro začátek doporučuji sprint, ten má okolo 5 km a jednodušší překážky. Doufám, že některé z vás někdy potkám na startu.
Klára Lokajíčková
Kláře je 24 let. Vystudovala bakaláře v oboru rekreologie na Ostravské univerzitě. V průběhu dětství vyzkoušela několik sportů, mažoretky, orientační běh, házenou, lyžování, ale nejdéle vydržela u atletiky, které se věnovala 10 let. Ve starších žákyních a v juniorkách patřila mezi nejlepší v republice v atletickém víceboji. Na českých závodech Spartan Race patří pravidelně mezi tři nejlepší ženy. I v zahraničí se jí v roce 2023 velmi dařilo, což dokazuje například 1.místo na Mistrovství světa Spartan Race Team Relay v Abú Dhabí 2023.
Co je Spartan Race?
Nepředvídatelné tratě, zrádný terén a opravdové sáhnutí si na dno, ale také koordinace, zábava, týmová hra, běh, překážky a poznání vlastních sil a hranic. Tak by se dal stručně popsat závod, jehož historie sahá do roku 2010. Každá země má specifické podmínky, a to terénní i klimatické. Pravidla pro spartan race jsou ale striktně dána, takže vzdálenosti i překážky nikoho nezaskočí. Jestli se chcete také zúčastnit, máte možnost registrovat se na 18. a 19. května do Brna či 5. a 6. října do Bedřichova. Pro nováčky jsou určené speciální startovní vlny, ve kterých jsou na trati spartan ambasadoři, kteří pomáhají překonávat obavy.
Zdroj: autorský článek, rozhovor se závodnicí Klárou Lokajíčkovou
