Hádáte se někdy?
Katka: Hlavně o péči o domácnost. To je nářez, já mám totiž úplně jiné představy.
Lucka: A z toho plynou i tresty. Jednou se mamka rozhodla, že mi za trest neřekne, co mám jít za trénink. Nevynesla jsem koš.
Jak to dopadlo?
Lucie: Nakonec mi vždy poradí.
Katka: Ale ty jsi s tím košem tehdy šla!
Lucie: Mamka se bude muset naučit, že trenérka a máma jsou oddělené role, nelze je spojovat dohromady.
Katko, čím vás ještě Lucka dovede vytočit?
Katka: Vše je spojené s domácností. Mě přijde normální, když člověk něco dělá, například vaří, rovnou vše odkládá do myčky. Lucka to tak nechá, že to udělá potom.
Lucka: Nedělej ze mě bordeláře. Kamarádi říkají, že jsem z nich nejpořádnější. Mamka je druhý extrém, nedokáže si večer u televize odpočinout, užít si skleničku vína, aniž by bylo uklizeno.
To se musím mamky zastat, taky neumím sedět na gauči a koukat se na nepořádek na lince.
Lucka: Jeden talíř není nepořádek. A taky ji rozčiluje, že máme pořád doma krabice od produktů, které mi chodí na vyzkoušení.
Katka: Ano, pořád se nám doma válí krabice. Ale Lucka má pravdu v tom, že když přijdu večer unavená, naštvou mě věci, které by mě jindy nechali v klidu.
Lucka: Proto mámu nutím, aby si šla zaběhat. To je pak milá a hodná.
Katka: Jenže jak mám hodně práce, nestíhám běhat. Neumím sportovat pod tlakem, že bych si vozila v autě oblečení, někde se převlékla a šla běhat s vědomím, že ještě musím večer dodělat spoustu věcí.
Kateřina Neumannová zůstává běžkám věrná, ráda si také chodí zaběhat.
Lucka v minulosti hrála tenis, teď se věnuje atletice. Na co se specializuje?
Lucka: Běhám 400 a 800 metrů, ale nejvíc mě baví osmistovka. Čtyřstovka je pro mě těžká trať, protože na ni musíte být hodně rychlí a já jsem spíš vytrvalostní typ. S atletikou máme spoustu soustředění, byla jsem v Portugalsku, ve Švýcarsku jsem absolvovala objemovou přípravu na běžkách, právě jsem se vrátila z Francie. Nejvíc mě ale bavilo soustředění v Turecku, kde jsem byla jen s mamkou. Já jsem trénovala, mamka sportovala, takže byla šťastná a výborně tam vařili. Vrátila jsem se výbornou formou.
Kdy vám mamka radí s tréninkem?
Lucie: Mamka má velké zkušenosti s vytrvalostí, proto si vzala na starosti moji objemovou přípravu. Dobře mě zná a dokáže odhadnout, kolik toho vydržím.
Lucie Neumannová studuje vysokou školu a trénuje atletiku
Je mamka dobrá trenérka?
Lucka: Výborná. Věřím jí, vím, že tomu rozumí. Je zodpovědná a líbí se mi, jak mi píše dlouhodobé plány. Používá i barvy, zvýrazní, kde je třeba mít formu. Dělala sport na nejvyšší úrovni a stejně přistupuje i k mému tréninku. Nemyslí si, že ví vše nejlépe, neváhá se poradit s biochemikem. Je spousta trenérů, kteří si nedokážou přiznat, že něčemu nerozumí. Máma ne.
A jaká je Lucka svěřenkyně?
Katka: Lucka je snem každého trenéra, co se týče přístupu k tréninku. Chová se jako profesionálka, má na sebe i okolí vysoké nároky. To jsem jí asi naučila já. Nepotřebuje honit, aby trénovala, spíš usměrňovat, dát mantinely. Trpí ale na alergie a častou nemocností a to ji občas zabrzdí.
Lucka: Když mám napsané v tréninku běž osm až 12krát 200 metrů, jdu vždy 12krát. I když jsem unavená a není mi dobře. A to není vždy prospěšné, musím se to odnaučit.
Katka: Lucka je závoďák, potřebuje běhat osobáky i na tréninku. Jenže v každém ročním období se trénuje trochu jinak a není třeba jít na horní hranici.
Máte někdy čas sportovat spolu?
Lucka: Spíše výjimečně. Někdy vyrážíme na běžky. V době objemového tréninku a když je hezky. Na běžkách je dobré, že se zapojuje celé tělo. Mamka toho najezdí mnohem více. Společně si zaběhat jdeme málokdy.
Katka: Mám při běhu ráda své tempo. Když jsem s Luckou na tréninku, snažím se jí věnovat, pak se třeba připojím na výklus.
Lucka: Vzpomněla jsem si na vtipnou historku. Než jsme jely na soustředění na běžky do Švýcarska, byla jsem na trhání osmiček. Mamce jsem ale slíbila, že až dojedeme, půjdu s ní na běžky. Šly jsme, ale dobře mi nebylo. Místo hodiny a půl jsem to jela tři hodiny. Mamka byla naštvaná, a když dorazily kamarádi, prohlásila: takhle pomalu jsem ještě nikdy na běžkách nejela.
Katka: To jsem rovnou mohla jet s babičkou.
Řekly byste o sobě, že jste nejlepší kamarádky?
Katka: To asi ne, pořád jsme matka s dcerou, Lucka má své kamarádky, se kterými sdílí tajnosti. Sice vždy tuším, co se děje, ale je spousta věcí, o kterých se nedozvím. A to je správně.
Lucka: Mamka je mamka. Mám nejlepší kamarádku a nejlepšího kamaráda, souseda, s nimi řeším vše.
Katka: Když mi ale Lucka volá, už z první věty a podle intonace poznám, jak na tom je. Jestli je v pohodě nebo třeba, že se jí nepovedl trénink. Když nevolá po závodech, je mi jasné, že to nebylo ideální. Čím rychleji po závodě přijde telefonát, tím jsou výsledky lepší.
Čím si uděláte radost kromě sportu? Kde jinde si dobijete baterky?
Lucka: U nás se vše točí kolem sportu. Do divadla nebo kina nechodíme. Mamka má největší radost, když jdeme společně na běžky. Někam, kde je hezká příroda, netlačíme na výkon a kocháme se. Čtu málo a mrzí mě to, musím se do toho nutit. A když už čtu, je to o sportu. Poslední knihou byla Cesta na vrchol - o spánku, stravě, únavě. Na kulturu moc čas nemám.
Katka: Já občas do divadla jdu, anebo si přečtu hezkou knížku, teď naposledy mě pobavily Gazely od Patrika Hartla. Nejvíce si ale odpočinu v létě na horách. Ráno vstanu, někdy si před snídaní oběhnu jezero, pak vyrazíme na túru nebo se projedeme na kole, užijeme si krásu kolem sebe, dáme si dobré jídlo a večer skleničku vína. Teda pokud mi ji zrovna Lucka nezakazuje. Vše na pohodu, nic moc neplánujeme, ale jsme aktivní. Mám raději hory, u moře je mi teplo. Každý rok na jaře, odjíždím s kamarádkou nějakou cestovatelskou dovolenou, letos na ostrov Reunion. Jsme akční, sice si občas lehneme na pláži, ale jinak cestujeme a chodíme. Loni jsme byli na Madeiře, předtím na Seychelách.
Lucka: Skleničku někdy mamce vytknu a taky to, že jezdí z kopce na kole jako blázen. Je můj jediný rodič a musí se o mě starat ještě dlouho. Uznávám ale, že když někdo závodí na olympiádě na kole, tak to asi umí, ale měla by být zodpovědnější.
Katka: A to mi říkáš ve dvaceti?
Lucka: V jednadvaceti.
A co hudba?
Katka: V autě poslouchám rádio, a když už si něco pustím, tak spíš něco staršího. Vyrůstala jsem na Nedvědech, na Spirituál Kvintetu, Vabi Daňkovi.
Lucka: Já mám ráda rap a občas ho zkouším mamce pustit. Když má dobrou náladu, vydrží to půl hodiny. Když špatnou, pět minut.
Kateřina a Lucie Neumannovy
Katko, kdy se bojíte o Lucku vy?
Katka: Když jede někam sama dál autem. Nemyslím po Praze na trénink, ale samotnou autem do Švýcarska na soustředění jsem ji nepustila.
Lucka: Raději si vzala dovolenou a jela se mou. Bála se taky, když jsem jednou byla na rande a nenapsala, kdy se vrátím. Na kole z kopce jezdím pomalu.
Další klíčovou věcí je jídlo...
Lucka: S jídlem je to těžké. Mám ho totiž ráda. Nechodím se jen najíst, ale já si ho vychutnávám a pak chci ještě ochutnat to a to… V atletice když běžíte, nesete si sebou každé kilo, je potřeba to hlídat. Ale zároveň potřebujete energii doplňovat, abyste na tréninku měli dost energie. Buď mám hlad nebo se najím moc. A navíc se běhá v trenkách a tílku, takže každý chce mít vysekané břicho a hezkou postavu. Atletky mají jednu z nejhezčích postav.
Katko, vaříte hodně?
Katka: Nejsem typ vyžívající se ve vaření večeří. Vařím, jak to čas a práce dovolí. Jsou dny, kdy se vracím domů v šest a už to nestíhám. Když jsem závodila a cestovala po světě, jedli jsme to, co daná země nabízela. Ale dbala jsem na doplňkovou výživu, vozila jsem toho celou tašku.
Čím hřešíte v jídle?
Katka: Lucka už to na mě práskla, dám si ráda skleničku vína nebo bublinek. Ale neberu to jako hřích. Je to pro mě přirozenější, než jít na pivo. Také jsem vždy měla ráda sladké, dobrou buchtu nebo domácí vánočku, ale těhotenství mi chutě změnilo a přeorientovala jsem se na maso. Biftek je biftek. Ale něco sladkého mám pořád ráda.
Lucka: Když trénuji, nemám chuť na fast food, ale na dobré kvalitní jídlo. Maso, přílohu, zeleninu, ovoce. Sním toho strašně moc. Nevím, zda je to hřích, ale miluji svíčkovou, smažený sýr a čokoládu. Skoro vždy si dám něco sladkého po obědě, nejčastěji hořkou čokoládu.
Jakou nejcennější radu vám dala mamka? A co jste se Katko naučila od Lucky?
Lucka: Když nejde o život, nejde o nic.
Katka: Nejsem si jistá, zda už jsem se to naučila, ale líbí se mi, že je na rozdíl ode mě splachovací. Je cholerik, rychle vybouchne a za chvíli o tom neví. Funguje dál a nemá s tím problém. Já si v sobě vše déle nosím, což není dobré. A taky jsem konzerva, Lucka mě občas tím svým mládím do něčeho postrčí, nejdřív se bráním, ale pak si říkám, že bych tomu mohla dát šanci.
Třeba instagramu? Lucka je na instagramu úspěšná. Jak jste dospěla k tomu, že se tím dá živit?
Lucka: Přirozeně. Vždy mě bavilo dělat videa, šoupla jsem někomu telefon, ať mě natočí, jak běžím nebo hraju tenis, abych si mohla rozebrat, jestli to dělám správně. A pak mě začalo bavit videa stříhat, přidávat k tomu hudbu a mělo to úspěch. Postupně jsem zjistila, že si tím můžu i něco vydělat. Začali malé spolupráce, pak velké. Mám radost, že mě začala sponzorovat běžecká značka On, jejich boty a běžecké oblečení miluji.
Co byste poradila někomu, kdo se chce rozběhnout nebo začít aktivněji sportovat?
Lucka: Musíte si najít sport, který vás bude bavit. Když vás nebaví běh, zkuste něco jiného, třeba tenis nebo jógu. Mě běhání baví, vypne se mi hlava, odpočívám. Důležité je také zvyknout si na nějakou rutinu. Často se mi na trénink nechce, ale vždy jdu.
Katka: Souhlasím s Luckou. Nabídka aktivit je obrovská. V zimě chodím na lyže, v létě na kolo, občas si zaběhám, ale třeba nejsem schopná se donutit k pravidelnému cvičení ve fitku, což by potřebovala moje záda. Začátky jsou vždy těžké, ale chce to vydržet. Najednou zjistíte, že vás to chytlo, že kopec vyběhnete bez funění. Někdo miluje kolo, jinému to přijde jako monotónní činnost, někdo potřebuje společnost, další je radši sám.
Lucka: To mi připomnělo moje první soustředění s atletikou. Všichni s lehkostí běhali a já funěla za nimi. Hůř mi v životě nebylo. Ptala jsem se sebe sama, proč to dělám? Proč jsem v 18 letech změnila sport? Ale po měsíci už jsem nebyla tak zoufalá. Začátky jsou prostě náročné.
Bez čeho si nedokážete život představit?
Lucka: Bez rodiny, bez jídla, bez sportu i bez sociálních sítích.
Katka: Bez toho, že bych se na něco těšila. A je jedno, jak je to daleko, klidně to může být za mnoho týdnů. Těšila jsem se na Reunion a pak se začnu těšit na Lipno Sport Festival, kterého jsem ředitelkou. Je to hodně práce, ale moc krásná akce.
Kateřina a Lucie Neumannovy
Při tomhle rozhovoru jsem se smála dvakrát. Když jsme ho dělaly, a pak znovu při přepisování a jeho úpravě. Katka s Luckou mi totiž připomněly debaty, které vedu doma s dcerou. O výchově, úklidu, kamarádství, o životě… Jedna věc je jistá. I když se rády dobírají a špičkují, „holky“ Neumannovy mají moc pěkný vztah, což poznáte už podle toho, jak se na sebe dívají.
Kateřina, olympijská vítězka a mistryně světa v běhu na lyžích, zůstala sportu i po ukončení závodní kariéry věrná. Pracuje v Armádním sportovním centru Dukla, ale i pro Český olympijský výbor a Národní sportovní agenturu, je členkou mnoha odborných komisí. Také se stará o penzion na Šumavě, moderuje rozhovory: Páteční finiš na Radiožurnálu Sport a zároveň je ředitelkou Lipno Sport Festivalu, který se koná od 16. do 25. srpna, a má nabitý program, včetně běžeckého a cyklistického závodu.
Lucie studuje v angličtině vysokou školu University of New York in Prague, obor sportovní management, věnuje se atletice a sociálním sítím.
Zdroj: Autorský rozhovor pro časopis Kondice
