Svému prvnímu dítěti, dceři, jsem kolo koupila přes internet na bazaru. Stálo 500 Kč a kamarádka mě ujišťovala, že na to, aby se to naučila, to bohatě stačí. Kolo bylo těžké, odřené a brzdilo se šlápnutím dozadu. Matně jsem si vzpomínala, že tak jsem brzdila kdysi i já. Ujištěná, že děti to tak neřeší, jsem na kolo dceru posadila. Následoval několikadenní boj: naučit se šlapat, držet rovnováhu, zastavit, rozjet se. Nic z toho se nedařilo. Hledali jsme dokonalé rovné cesty, každý kopeček byl problém. V úvahu přicházel jedině asfalt. Na jediné vhodné místo jsem si kolo musela dovézt autem, kolo jsem stěží unesla. V jedné ruce kočárek se synem, druhou jsem dceru jistila a nakonec jsme brečely obě. Ona na kole jezdit nechtěla, já plakala vyčerpáním a ano, přiznám to, vzteky. Co s tím?

Mýtus č. 1: Na kole nezáleží
Nezáleží na tom, jakou má barvu nebo jestli je fungl nové, ale rozhodně záleží na tom, jak se s ním bude dítěti manipulovat. A o tom rozhoduje především hmotnost. Stačí si porovnat váhu kola s váhou dítěte. Pro jasnější dospěláckou představu ještě dodejme jedno přirovnání – když zkušený cyklista přesedne z běžného kola na lehounké kolo s karbonovým rámem, má pocit, že letí; když naopak přesedne na průměrné elektrokolo, nikdy nezapomene dobít baterii, protože ušlapat dvacetikilové kolo rozhodně není procházka růžovou zahradou. A přesně tak se cítí i dítě na těžkém kole, jen si k tomu ještě připočítejte fakt, že začínající cyklista se nemůže opřít o své celoživotní zkušenosti ani lásku ke sportovní „dřině“.

Zdroj: Youtube

Situace byla o to zoufalejší, že já i můj manžel jsme nadšení cyklisté. Když naše dítě odmítalo kolem svého kola i projít, těžko jsme se s tím smiřovali. Ona celkově nebyla na sport. Nehrnula se ani do chození natož do jiných pohybových aktivit. I na odrážedle začínala v porovnání s mladšími bratry mnohem opatrněji. Přesto si ho nakonec velmi oblíbila a neměla problém s rovnováhou ani neustálým strachem, že spadne nebo nezastaví. Přesto to na kole nefungovalo.

Mýtus č. 2: My jsme taky odrážedla neměli, je to zbytečné
S pořízením odrážedla váhají rodiče obvykle kvůli pořizovací ceně. Nebude snazší koupit rovnou kolo?  Díky odrážedlu se přitom dítě naučí základní cyklistické dovednosti a osvojí si základy bezpečné jízdy – třeba to, že k jízdě patří cyklistická helma. Na šlapacím kole je už dítě schopné vyvinout nečekanou rychlost a není tak snadné ho dohnat. Pokud začnete s odrážedlem, bude snazší dítěti všechno vysvětlit a natrénovat si to v pomalejším měřítku. Je to ostatně dobrý trénink i pro rodiče a velmi rychle tak pochopí, co si hlídat, kde trénovat, jak rychle reagovat.

Mýtus č. 3: Některé děti na to prostě nejsou
Je samozřejmé, že každé dítě je jiné a zatímco jedno jezdí na kole od tří let, druhé se do toho nehrne ještě v první třídě. Některé děti jsou skutečně šikovnější než jiné a někoho bude vždycky víc bavit sedět v bezpečí s pastelkami než riskovat odřené koleno. Pokud vám jde o dobro vašich dětí, snažte se je motivovat, aby vyzkoušely i něco nového, byť jim to příliš nejde. V rozhovoru pro časopis Kondice řekl fyzioterapeut Tomáš Hrdý: „Nešikovnost je dost individuální. Souvisí jednak s genetikou, ale i s pohybovou zkušeností. Takže čím méně se budou děti hýbat, tím nešikovnější budou. Je důležité myslet na to, že i dobře narozené a vyvinuté dítě se stává nešikovným právě nedostatkem pohybu.“ Malý „nešika“ jednoduše potřebuje více péče a dobře zvolené kolo. Obecně platí pravidlo, že čím menší, tím do začátků lepší.

Kolo a cyklistiku jsme na chvíli odložili k ledu, až nám známí poslali fotku jejich o rok mladší dcerky s prvním kolem a hned vzápětí ho své dceři pořídila i další rodina z okolí, a ačkoliv ani jejich potomek nebyl sportovně nijak nadaný, za pár dní už jezdil. Jenže tolik peněz za kolo, které za rok vyměníme?

Mýtus č. 4: Do dětského kola se nevyplatí investovat
Pokud to vezmeme čistě ekonomicky, je dobré vědět, že kvalitní dětská kola si svou hodnotu velmi dobře drží a i po letech je snadno prodáte za velmi slušnou cenu. Zvažujte vždy i to, že kolo mohou dědit mladší sourozenci či příbuzní. Na Facebooku existují i speciální skupiny, kde lze kvalitní kolo z druhé ruky pořídit i prodat. Odměnou za sáhnutí hlouběji do kapsy ale bude snazší cyklistický start i jednodušší manipulace pro rodiče. Někteří výrobci dokonce nabízejí i odkup a slevu na další model.

Po martýriu s kolem z bazaru dcera skutečně na to nové jen nasedla a hned ujela prvních pár metrů. Velmi rychle se naučila sama rozjíždět a kolo ji bavilo. Jelikož jsem v té době měla mladšího syna v kočárku, velmi jsem ocenila i to, že kolo unesu jednou rukou.

Tip: Vylaďte si kolo do detailu
K prvním dětským kolům lze sehnat popruhy na nošení, protože malý jezdec velmi pravděpodobně nebude ze začátku zvládat velké vzdálenosti, a pokud mu kolo nechcete zošklivit, je lepší s tím počítat. Stejně tak jsou k dostání nejrůznější tahací lana či tyče, ale i doplňky, díky kterým se z kola stane nejoblíbenější hračka: zvonky, košíky, brašničky, nálepky...

Při nákupu další velikosti jsme už s investováním a pečlivým výběrem tolik neváhali. Přesto se nám povedlo s dobrým úmyslem koupit dceři větší kolo, než tehdy potřebovala. Má totiž narozeniny na podzim, přes zimu moc jezdit nebude, do jara do kola doroste. Bohužel ale zima za Prahou není to samé co zima v Krkonoších, a když jsme za teplejších dnů kolo vytáhli, vrátily se staré strachy. Kolo bylo příliš vysoké a ačkoliv odpovídalo tomu, jak na kole sedí dospělý, dcera si nemohla zvyknout na to, že nedosáhne na zem. Prala se i s novou přehazovačkou a brzdami, které nezvládala „domáčknout“. Byl to obrovský krok zpět.

Mýtus č. 5: Do toho doroste
Stejně jako jsme my kdysi neradi nosili oblečení či boty koupené o číslo větší, za velké kolo nebudou rády ani naše děti. Kromě výšky může být problém také přehazovačka, kterou dítě nezvládá ovládat. Modely pro menší děti mají například přehazování jako součást řídítek a snadno ho tak otočí celou rukou. Větší modely už mají přehazovačku, kterou je nutné ovládat prsty, nejčastěji palcem a ukazovákem. Ujistěte se, že na ně dítě dosáhne a „umáčkne je“. Není nutné držet se striktně aktuální velikosti. Lze sehnat kola, která se mohou mírně upravit (např. zvednutím řídítek), nebo celkově svou konstrukcí nabízejí pohodlí pro větší rozsah velikostí. Stejnou chybu uděláte, pokud dítě necháte jezdit na kole příliš malém. Kromě nevyhovující ergonomie nemůže ani šlapat plnou silou, hůře se mu drží rovnováha, snadněji se unaví a celkově se jeho dovednosti nikam neposouvají.

Poslední chybou, kterou byste mohli při výběru kola udělat, je soustředit se pouze na jedinou značku. Dětská kola se v závislosti na výrobci liší jednak zmíněnou konstrukcí (některá se hodí pro vyšší děti, jiná sednou těm menším, některé dítě má dlouhé nohy, jiné dlouhý trup), ale i vhodností do terénu – jiné kolo využijete v městském parku, jiné budete potřebovat do lesa. Kola se pak liší geometrií či šířkou pneumatik. U nás doma se tak zabydlela kola hned tří značek, která sednou každému z našich tří cyklistů aktuálně nejlépe.

Tip na závěr: pozor na zloděje
Kvalitní dětská kola se bohužel také často kradou. Nezapomínejte si kolo zabezpečit. Nehodí se tedy nechat ho stát na společné chodbě před bytem, v kočárkárně nebo jen tak ve sklepní kóji. Pořiďte si kvalitní zámek a venku kolo nespouštějte z očí. Zvažte i využití Centrálního registru kol. Za drobnou úplatu si tu můžete kolo zaregistrovat podle unikátního výrobního čísla rámu, které každé kolo má, jednak si tu zcela zdarma můžete ověřit, že kolo, které se chystáte koupit z druhé ruky, není kradené.

Zdroj:
autorský text
Centrální registr kol