Testování eGravelu se trefilo přesně do ideálního období: měli jsme naplánovaný cyklovíkend s manželem, cyklodovolenou s dětmi, dopravní omezení v obci, kde bydlíme, a nabitý pracovní program. Mohla jsem si tak vyzkoušet kolo ve všech možných zátěžových situacích.

Patřím k nadšeným cyklistům, kterým ale na milovaný koníček nezbývá příliš času. Ačkoliv žiju na úpatí Brd a kdysi se zdálo celkem logické pořídit si kolo horské, už nějaký čas pokukuji po gravelu – kombinaci silničního a horského kola, na kterém si užijete jízdu jak po asfaltu, tak po lesní cestě nebo polňačce a je pro většinu smrtelníků kolem naprosto ideálním. Jenže vyplatí se to i s mou nuznou frekvencí jízd?

Po zkušenosti s eGravelem odpovídám: jednoznačně ano! Protože je to kolo nečekaně univerzální a vychytané. Dnes už jsou k dostání modely, u nichž celý systém může vážit pouhé čtyři kilogramy a v kombinaci s lehkým karbonovým rámem je rázem na světě lehké elektrokolo, se kterým zvládnete snadno manipulovat: není problém naložit kolo do auta, vynést po schodech, přenést přes potok nebo ho vytlačit do prudkého kopce se špatným terénem. Navíc kolo svou váhou i konstrukcí podporuje svižnější jízdu i bez podpory baterie a odpadá neustálá obava, aby byla baterie vždy plně nabitá. Ani při padesátikilometrové vyjížďce v kopcích jsem se sice nedostala pod 50 % nabití, ale i tak mě hřálo vědomí, že kdyby náhodou, kolo bez problémů ušlapu.

To je vlastně i druhým důvodem, proč bych neváhala do eGravelu investovat: kromě toho, že jsem na rovině nebo při jízdě z kopce mohla přípomoc i zcela vypnout a kolo stále bezpečně ovládat, nepoznala jsem rozdíl v jízdě ani při překročení limitu 25 km/h, nad který už motor ze zákona cyklistovi nepomáhá a jedete takzvaně za své. Kolo neztrácí rychlost, odpor pedálů se nezmění a vy si můžete užívat vítr ve vlasech. Naopak když jsem vyrazila na vyjížďku s dětmi, mohla jsem maximálně sladit tempo s jejich rychlostí a nebyla jsem závislá na možnostech baterie.

Výlet s manželem také fungoval lépe než obvykle, kdy si stěžuje na mé pomalé tempo a kochání, zatímco já ho nenávidím na každém kopci, kde na mě znuděně čeká a okamžitě vyráží dál, zatímco já sotva popadám dech. Pokud nezvládám nebo si chci vyfotit malebné výhledy a muž mizí v dáli, zapínám přípomoc a mám ho. Nemusí tak kvůli mně plánovat méně kopcovité trasy a pustí mě víc do svého světa.

Souvisí to i s další výhodou eGravelu – jízdu na něm si snáz zakomponuju do každodenního programu a můžu tak trénovat mnohem častěji. Díky navigaci, která je součástí mobilní aplikace k elektrokolu, vím přesně, jak dlouho mi jízda potrvá a jestli plním plán. Vím tedy jasně, jestli stihnu projížďku ráno před prací nebo odpoledne, než vyzvednu děti ze školky, či během jejich tréninku. Stejně tak si s přípomocí neváhám zkrátit trasu přes kopec, kterému se jindy vyhýbám, vyrazit na menší nákup nebo obstarat pochůzky ve vedlejším městě. Cílem není zasportovat si, ale spojit příjemné s užitečným. Vzhledem k dopravním omezením jsem s maximální přípomocí v cíli ještě rychleji než autem a ještě si provětrám hlavu a ušetřím emise.

Posledním důvodem, proč bych eGravel ráda měla doma, je, že mě dokáže vybičovat k maximálnímu výkonu. Čím rychleji šlapete, tím více pomáhá. Ano, na elektrokole se asi dá jezdit skoro jako na babetě, ale pokud máte duši cyklisty, šlapete rádi a kolo vás za to odmění. Ve výsledku šlapu s vyšší frekvencí, pálím více kalorií, jedu vyšší rychlostí a jízdu si maximálně užívám. Trasu zdolávám takovou, jaká je. I s kopci a zajížďkami. Vlastně ty si ráda udělám. Mám na ně totiž čas, energii i sebevědomí.

Zdroj: autorská reportáž