Česká atletka, běžkyně na dlouhé tratě, která vystudovala práva. Má domácí tituly z půlmaratonu, krosu i běhu do vrchu. Při debutu na maratonské trati splnila olympijský limit a mohla se zúčastnit letních olympijských her 2020 v Tokiu, kde reprezentovala Českou republiku v maratonu a doběhla na 58. místě z celkového počtu 88 startujících. V osobním rekordu 2:26:38 se zařadila na třetí místo českých historických tabulek. Kondice s ní mluvila jen pár týdnů před odletem na olympiádu v Paříži.
Jak se těšíte na svůj závod v Paříži?
Těším se moc, především proto, že minulá olympiáda v Tokiu byla dost poznamenaná covidem a úplně hezké zážitky jsem si neodnášela. Doufám, že letos v Paříži se mi povede jednak nějaký pěkný výsledek, a jednak že z toho taky budu mít hezký pocit a užiju si to nejen po té sportovní stránce. Mým cílem je ale samozřejmě podat co nejlepší možný výkon.
Jak probíhá vaše příprava?
Na Paříž se připravuju v podstatě už od února, i když mě před olympiádou čekalo ještě mistrovství Evropy, které bylo taky velmi důležitou mezizastávkou. Trénuju většinou dvou- až třífázově, někdy i čtyřfázově. Záleží ale na tom, jak moc zrovna cestuju na soustředění. Tréninky se různě liší, někdy si jdu zaběhat ještě před snídaní, pak mám dopolední fázi, odpolední fázi a navečer si jdu klidně ještě zaplavat.
Kvalifikaci na OH vám zajistil maraton v Seville, kde jste letos v únoru splnila limit. Závodu přitom předcházely zdravotní problémy, je to tak?
Ano, na konci ledna jsem byla dvakrát nemocná, což negativně ovlivnilo celou přípravu, byla jsem jednoznačně nejhůř připravená, co jsem kdy před maratonem byla, poslední týdny jsem trénovala většinou na běžeckém páse, abych minimalizovala riziko nachlazení.
Jsou takové komplikace před závody běžné?
Já měla poslední dva maratony, které jsem běžela, velkou smůlu. Na jaře v Hamburku byla celostátní dopravní stávka a místo hodinky letu jsme jeli 13 hodin autem, což mi odnesly nohy, které mi v první půlce začaly tuhnout. Na podzim ve Frankfurtu byl zase šílený vítr a do toho pršelo, což ze silnice udělalo kluzkou plochu. Takže před Sevillou už jsem moc nevěřila, že to dopadne.
Jakou životosprávu dodržujete před náročnými závody?
Vzhledem k náročnosti tréninků je důležité dobře regenerovat a jíst. Co se týče regenerace, tak základem je spánek a z té aktivní regenerace nejčastěji využívám lymfatické kalhoty, pravidelně chodím do sauny, a když je možnost, tak na masáže. Dobré je také kompenzační cvičení.
Jak vypadá konkrétně váš jídelníček?
Snažím se jíst pestře, zdravě a dostatečně, což je základ. Tréninky jsou opravdu náročné, jak časově, tak fyzicky, a ten výdej energie pak potřebuju dojíst, abych se nedostala do deficitu. Mám hodně ráda červené maso, které si často dopřávám, a doplňuju ho přílohami, zeleninou a ovocem, abych měla jídlo co nejpestřejší. Když jsem na soustředění, vařím si skoro vždycky sama.
Vaším druhým domovem je Itálie, kam jezdíte trénovat. Proč zrovna tahle země?
Potřebuju, aby moje soustředění probíhalo ve větší nadmořské výšce – to je důležité kvůli zvýšené tvorbě červených krvinek. Ideální podmínky jsou třeba v italském Melagu a Livignu, kde běhám ve výšce 1800 až 1900 metrů nad mořem. Díky vyššímu množství červených krvinek se pak zlepšuje výkonnost.
A co české hory?
Mám je ráda, ale bohužel Krkonoše nejsou tak vysoko. Čím výše trénujete, tím je také efekt nadmořské výšky větší a tvoří se vám více červených krvinek. Italské hory jsou dojezdově poměrně blízko a ta výška je pro mě ideální, vyhovuje mi to tam. Často jezdím také do Rakouska, ale tam je i na jaře ještě dlouho sníh, což není optimální.
Posloucháte při běhání hudbu nebo třeba nějaké podcasty?
Ne, popravdě jsem to nikdy ani nezkoušela. Nejraději mám ticho, při kterém se můžu soustředit na výkon a poslouchat svoje tělo, vnímat ho. Neláká mě představa, že bych si nasadila sluchátka a pustila si při trénování hudbu.
Co byste poradila lidem, kteří s běháním začínají a chtějí se zlepšovat?
Myslím, že nejdůležitější je, aby to člověka bavilo. Jedině tak může u běhání dlouho vydržet. Pokud chce někdo začít, nemůže jít takzvaně z nuly na sto. Lepší je trénovat pravidelně a postupně si zvyšovat dávky. A klidně běh ze začátku prokládejte chůzí, to není nic proti ničemu.
Jste vystudovaná právnička. Přesto jste se rozhodla živit se vrcholovým sportem – proč?
Na konci vysoké školy se moje sportovní výsledky začaly hodně zlepšovat, a tak jsem se rozhodla, že to zkusím. I když to byl velký krok, který moc nikdo nechápal. Za půl roku jsem se ale stihla připravit na maraton a svůj první závod jsem zaběhla hned ostrý limit na olympijské hry do Tokia. K právu bych se ráda jednou vrátila, jelikož mě to bavilo, i když si uvědomuju, že to nebude lehké. Na druhou stranu, když něco chci, tak si za tím umím jít.
Zdroje:
Autorský text
