Jaký byl náš olympionik jako dítě?
Pepa byl prostřední ze tří dětí, a o nich se říká, že jsou nejvíc samostatné, což se nám potvrdilo. Vždycky si uvědomoval, co v životě chce, byl hodně cílevědomý. My jsme mu ve sportu dávali velké příležitosti, ale snažili jsme se taky, aby měl dobrou školu a aby chodil do dobrých klubů. Sport máme v krvi, já sama jsem 10 let hrála volejbal za reprezentaci a manžel jezdil na kajaku. Přirozeně jsme zkoušeli, co které dítě bude bavit dělat. Nechtěla jsem ale, aby naše holčičky seděly v lodi v mokru, takže jsem si říkala, že budou spíš hrát volejbal, což se také povedlo. Pepík k míčovým hrám neměl úplně vztah, bavily ho spíš opakující se činnosti a nejvíc ho chytil kajak. Jeho velkou vášní se stalo rybaření, ke kterému ho přivedl děda, můj otec.
Jaké sporty v dětství Pepa zkoušel?
Úplně odmalinka chodil do Sokola, asi tři roky hrál hokej a potom fotbal a dělal i atletiku. Také trénoval judo a tím vlastně získával takovou všeobecnou základní motorickou šikovnost i kondici. Byla jenom otázka času, aby si vybral sport, který ho bude nejvíc bavit. Nijak jsme v tom na něj netlačili. Hodně jsme spolu ale chodili do loděnice KVS na Praze 4, to je taková líheň reprezentantů rychlostní kanoistiky. Tam jsme trávili odpoledne po školce nebo po škole, s dětmi jsme tam psali úkoly a dělali různé pohybové aktivity. Jeho tam vlastně nejvíc bavilo, když mohl být na lodi a honit kachny po Vltavě. Taky tam prodávali výborný chleba se sádlem. Pepča měl vždycky rád jídlo a sport.
Josef Dostál s medailí a svojí maminkou
Mluvil někdy o tom, že jednou vyhraje olympiádu?
To je pořád jeho velký sen. Vždycky když byl malý a usínal, říkala jsem mu, ať se nebojí svých největších snů a aby si za nimi šel. Pak najednou ve třinácti čtrnácti letech začal v kanoistice vyčnívat. Ze začátku v žákovské kategorii, pak hodně narostl a začal bořit všechny tabulky. Už v pubertě to byl dlouhý, udělaný chlap, který najednou vyhrával a porážel ostatní a v devatenácti letech už jel na svoji první olympiádu. Nikdy se nebál těch velkých cílů, celá ho rodina ho v tom plně podporovala.
Jak jste prožívali jeho první olympiádu v Londýně v roce 2012?
Já jsem nejdřív ani netušila, že tam pojede. A protože jsem jazzová zpěvačka, tak jsem už v srpnu, kdy byla olympiáda, měla nasmlouvané koncerty v Torontu v Kanadě. Ale tušila jsem, že by kluci mohli něco zajet. Pepu vzali v květnu do čtyřkajaku a najednou byl strašně vidět, kluci začali společně vyhrávat světové poháry, získávali medaile. V Kanadě v tu dobu bohužel nepřenášeli sporty, kde neměli zastoupení, takže když bylo finále, telefonovala jsem v noci s dcerou, která se na olympiádu jela za bráchou podívat a popisovala mi, jak to tam vypadá. Líčila mi, jak kluci odstartovali, jak jedou, a během prvních pár vteřin říkala, že jsou asi pátí. Do toho samozřejmě řvali fanoušci a já jsem neslyšela ani slovo, takže jsem několik minut protrpěla. Pak mi dcera řekla: Maminko, jsou bronzoví! No a tím se nám úplně změnil svět. Ještě teď jsem z toho dojatá, když si na ty okamžiky vzpomenu. Byli jsme šťastní, že se Pepovi vyplatily všechny ty roky dřiny.
Kanoista má s maminkou krásný vztah
Pojedete letos fandit do Paříže?
Jasně, teď už to snad vyjde. Chtěli jsme jet už do Ria v roce 2016, tehdy si Pepa vybojoval, aby jel hned dvě disciplíny, singl i čtyřkajak, věřil si, že to zvládne. Těsně před olympiádou bylo
mistrovství světa, kde Pepa vyhrál zlato jak za čtyřkajak, tak sám za sebe. Na olympiádě se umístil ve čtyřkajaku třetí a v singlu vyhrál stříbro. Chtěla jsem tam jet s ním, ale strašili nás, že tam bude řádit zika, že tam budou všichni nemocní a že jde o nebezpečnou zemi. Dodnes mě ale mrzí, že jsem u toho nebyla. Do Tokia už jsme si koupili lístky, ale kvůli covidu jsme tam nemohli odcestovat. Takže letos si účast už pohlídám a moc se těším. Pojedeme tam i s rodiči jeho snoubenky Anežky, která je taky nominovaná, budeme bydlet v kempu a odtamtud budeme vyrážet na kanál a společně fandit.
Máte v rodině rituál, kterým slavíte návrat z olympiády?
Máme spíš rituál před olympiádou, to Pepovi dělám meruňkové knedlíky a on zase musí chytit nějakou velkou rybu. No a když se potom vrátí, tak se samozřejmě slaví v různých kruzích. Pepa vždycky jede do restaurace U Buldoka, kam chodí na jídlo. Patří taky sportovcům a on tam má pověšenou loď u stropu a vždycky, když něco zajel, ať už mistra světa nebo na olympiádě, tak je tam obrovský mejdan. Oni tu loď ze stropu sundají, Pepa do ní vleze a zpívá a prostě se tam společně radují. Všichni jsou na něj moc pyšní, včetně jeho babičky s dědou, kterým je letos už 90 a jeho úspěchy jsou pro ně jistá satisfakce za to, jak se vnoučatům věnovali.
Josef Dostál, rychlostní kanoistika
Má Pepa nějaké zlozvyky nebo specifické vlastnosti, které byste mohla prozradit?
On je chytrý, umí si v hlavě věci správně srovnat, dokáže rozpoznat, co je důležité a co ne. Má taky hrozně rád srandu a fórky. Když jste v jeho společnosti a znáte ho, tak víte, že často šprýmuje, a když se potom opravdu něco stane, tak už mu nikdo nevěří, že se to vážně stalo a myslí si, že si zase dělá srandu. Řekla bych, že se taky umí obklopovat dobrými lidmi a být i hodně zarputilý a dokáže říct ne, aby ochránil buď sebe, nebo svůj výkon. Po mně je potom hodně lekavý. Když se lekne, tak u toho vyskočí. Líbí se mi na něm, že je hrozně skromný a pokorný na to, co ve sportovní kariéře dokázal.
A jeho koníčky?
Hraje na kytaru a rád chodí na houby. Jeho největší koníček je ale rybařina. Narodil se 3. 3. 1993 ve znamení Ryby a já myslím, že mu ty trojky vždycky přinesly štěstí. I když mu samozřejmě musel jít naproti a být vždycky připravený.
Zdroje:
Autorský text
Sledujte nás v Google Zprávách