Pyšní se výjimečnými úspěchy ze středních i dlouhých tratí. V běhu na dráze 10 km je sedminásobnou mistryní ČR, aktuálně však triumfuje v maratonské a půlmaratonské distanci. V říjnu 2020 na mistrovství světa v půlmaratonu v Gdyni zaběhla jako nejlepší ze čtyř startujících Češek a přiblížila se tak českému rekordu. Následoval půlmaraton v Istanbulu, kde výkonem 1:10:14 pokořila národní rekord v půlmaratonu. Vrchol přišel v roce 2023 na maratonu ve Valencii, kde s časem 2:25:36 překonala český národní rekord a kvalifikovala se na letní olympijské hry v Paříži. Tento rozhovor vznikl pár týdnů před jejím odletem, během focení obálky letního vydání časopisu Kondice.

Letos na olympiádě v Paříži poběžíte maraton. Jak náročné jsou teď vaše tréninky?

Myslím, že tělo si za těch 14 let už zvyklo. Není to tak, že bych ze dne na den běhala nějaké šílené tratě, jde o vývoj a pravidelnost tréninků. Co se týče regenerace, moc prostoru pro ni není, když člověk musí denně naběhat tolik kilometrů. Občas ale mívám půl dne volno.

Toužila jste se od začátku probojovat až na olympiádu?

Já jsem se snažila zlepšovat průběžně, rok od roku, což se mi dařilo, a tak jsem si dávala vyšší a vyšší cíle. Olympiáda tak byla mým snem, ke kterému jsem směřovala a kvůli kterému jsem tvrdě makala. Chtěla jsem využít toho, že jsem ještě mladá a mám sílu, tak jsem se do toho vrhla po hlavě.

Míváte před závody trému?

Nějakou nervozitu pociťuju. Dřív jsem bývala velký nervák, ale není to tak, že bych se teď sesypala. Každopádně jsem zjistila, že nervozita je pro tělo důležitá, protože se přihlásí přirozený adrenalin a tělo nakopne. Když má člověk závody na párku, nedokáže se tolik vyhecovat. Ale když ví, že mu o něco skutečně jde, tak se ždímne. Kvůli olympiádě ale zatím nervózní nejsem, i když samozřejmě považuju za úspěch už to, že jsem se na ni dostala. Po všech mých peripetiích s maratonem pro mě Paříž bude odměna.

S jakým výsledkem byste byla spokojená?

Když se dostanu do top třicítky, bude to super. Odpovídalo by to třetině soutěžícího pole, vypsáno bylo 80 míst, ale limitů má splněno už více jak 80 žen. Myslím, že bude hodně záležet na tom, komu trať ten den sedne, a to nejenom fyzicky, ale i po psychické stránce. Uvidíme.

Je olympijská trať v něčem náročnější?

Trať bude hodně specifická, čeká nás přes 400 m převýšení, což je na maraton opravdu hodně. Běžně, pokud má maraton převýšení 20 m, tak už to může být zvlněné. Trochu přeháním, ale maratony se dělají opravdu co nejvíce po rovině, aby se běhalo na rychlé časy. Olympijský maraton bude tedy opravdu drsný. Spousta z nás asi úplně nejásá, protože jsme běžci po rovině.

Berete si s sebou i nějaké talismany pro štěstí? A děláte před důležitým závodem nějaké rituály?

Když ráno vstanu, jdu se sama projít třeba na dvacet minut, abych se probrala a rozproudila v těle krev. To je spíš taková výjimka, většina sportovců vstane, nasnídá se a jde rovnou na závod. Pro mě je ta chůze ráno důležitá. Co se týče talismanů, mám jich spousty! Různé řetízky, přívěsky, plyšáky, čepičky… Určitě některé z nich naházím do tašky a odcestují se mnou.

Zdroj: Youtube

Vybrala jste si disciplínu, ve které vyhrávají převážně Afričanky. Proč si myslíte, že to tak je?

Je pravda, že závody vyhrává převážně Keňa, Etiopie, Maroko, Uganda. Velikou roli tam podle mě hrají geny. Pro Afričanky je běh mnohem přirozenější než pro nás Evropanky. Geny se utváří po několik generací, v Africe musí děti běhat dlouhé vzdálenosti do školy, kdežto my tady jezdíme auty. Myslím si, že ony běh nemají tak tvrdě vytrénovaný jako my, bělošky. Pro nás je to tvrdá praxe, pro lidi v Africe je běh běžným způsobem, jak se někam přesunout. Navíc v tomto prostředí panuje velká konkurence.

Pamatujete si, kdy jste se do běhání zamilovala?

Já jsem skoro celou základní školu protancovala. Dělala jsem street dance, jezdili jsme na vystoupení a bylo to fajn, ale pak přišla puberta a já najednou měla pocit, že mi to moc nejde a vlastně mě to i přestalo bavit. Moje mamka tehdy u nás zakládala atletický kroužek, kam jsem začala chodit, a zároveň jsem začínala běhat na Děkance, kde jsem doteď. Myslím, že asi po prvním roce systematické přípravy už jsem vyhrála bronz mezi žákyněmi na 1500 metrů, a asi tam přišel zlom. Když už mi visela na krku medaile, řekla jsem si, že mi běh asi jde, a rozhodla jsem se mu věnovat víc.

Na jaké své dosavadní úspěchy jste nejvíc pyšná?

Asi na moje české rekordy, těmi se tady můžu pochlubit. A největší radost jsem měla určitě ze svého posledního maratonu, při kterém jsem zaběhla olympijský limit. To bylo úplně wow! Sice jsem doběhla mezi dvacátým a třicátým místem a nikoho to ani moc nezajímalo, ale pro mě ten zaběhnutý čas znamenal strašně moc.

Jaké tratě běháte nejraději?

Od samého začátku mi nejvíc sedí půlmaratony, to jsou moje nejoblíbenější tratě. Přijde mi, že ta hodina a čtvrt je akorát přiměřená zátěž.

Když máte volno po sezoně, jak o svaly pečujete?

Saunu a masáže zahrnuju v průběhu tréninků. Když mám volno, spíš úplně vypnu a tyhle věci vůbec neřeším. Radši odjedu někam na dovolenou.

Dáváte si během dovolené i jídlo, které normálně kvůli trénování nejíte?

U mě to funguje spíš naopak. Když mám volno, tak moc nejím, protože nemám hlad. Tím, že najednou nemám vysokou zátěž, tak tělo přestane vyžadovat ty šílené porce jídla. Normálně se vyhýbám lepku a laktóze, ale v momentě, kdy mám volno, tak to přestanu řešit a dám si úplně cokoli, včetně jídel, která během sezony nejím


Zdroje:

Autorský rozhovor