Termín jamais vu (vysl. „žamé vy“, z francouzského „nikdy neviděno“) slyšíte možná poprvé, ale zažili jste ho, pokud jste se po letech zasekli při zadávání PIN k vlastní kartě nebo se během studií učili odborné pojmy tak dlouho, až jste ztratili jistotu, že skutečně něco znamenají. Pocit jamais vu si můžete přivodit sami – opakujte stále dokola běžné slovo jako „máma“ nebo „kolo“. Co se stane? Po chvíli budete mít pocit, že to slovo neexistuje. Nebudete mít problém se smířit s tím, že máma je prostě máma, ale možná vás zaujme rytmus slova nebo jeho výslovnost, které jste nikdy před tím nezkoumali.

Jamais vu je takovým opakem déjà vu – je to pocit, že je něco neznámé, nové, i když rozum ví, že už se s tím musel setkat. Onen prokletý PIN zůstává v hlavě uložený, a pokud si ho můžete najít třeba v mobilní aplikaci, příště už si bez problémů opět vzpomenete. Nemusíte se ho učit znovu a obvykle si v inkriminovanou chvíli vzpomínáte i na všechny ostatní PIN kódy, rodné číslo, telefon – zkrátka na všechno, co si běžně pamatujete, jen tohle jediné číslo se někam ztratilo. Tím se liší od amnézie, ztráty paměti. Jamais vu doprovází u některých pacientů i konec epileptického záchvatu a po chvíli zmizí.

Součástí naší každodenní reality je i jev presque vu (vysl. „presk vy“, z franc. „téměř viděno“), na kterém už vám nepřijde záhadného nic – víte, že něco znáte, ale nemůžete si vzpomenout a správně pojmenovat, přestože to dokážete detailně popsat. „Takový ten herec. No Němec, ale hrál v Americe. Něco jako tady Schwarzenberg. Dělal guvernéra v Kalifornii.“ Lidově se tomu říká skleróza, ale odborníci mluví o blokování paměti. Pokud jedním okem sledujete v televizi příspěvek o Karlu Schwarzenbergovi a chcete mluvit o Arnoldu Schwarzeneggerovi, mozek z paměti vyvolá jméno českého politika, a aby vám ulehčil práci, zablokuje slova podobně znějící a nabídne jiná. Někdy dokonce zcela odlišná. „Jak on se jmenoval. Nějak na P… Jak to jen bylo… Jo! Novák!“

Zdroj: magazín Kondice