Psychedelika – lék na současnou duchovní krizi?

Přírodní psychedelika zažívají boom, především mezi lidmi, kteří se věnují osobnímu rozvoji. Mohou být totiž účinným nástrojem sebezkoumání, pokud toužíte po rozšíření záběru vnímaného a uvolnění stavidel kreativity. Odhaduje se, že jen na newyorském Manhattanu se každý víkend uskuteční nejméně sto rituálních setkání, na kterých se podává ayahuasca. Když se Davida E. Nicholse, profesora lékařské chemie a molekulární farmakologie, který více než 40 let zkoumal psychedelika, lidé ptají, čím jsou ty látky tak zajímavé, odpovídá: „Co vám dokáže změnit život? Třeba když se zamilujete, narodí se vám potomek nebo zemře rodič, sourozenec či dítě. Anebo když si dáte LSD.“ Zatímco LSD, které si jako první psychedelikum v západní civilizaci vydobylo popularitu, je nerozlučně spjato s duchem šedesátých let minulého století, dnes frčí ayahuasca a Bufo Alvarius. Nízkorozpočtoví nadšenci do psychedelických zážitků si vystačí se sběrem lysohlávek, které rostou i u nás. „Je velký kus pravdy na tom, že lidem v současné době citelně chybí duchovní spojení a rituály – základní potřebou člověka je totiž pocit, že jeho život má nějaký smysl,“ dodává na vysvětlenou psychedelického boomu David E. Nichols. Umřít za života „Překvapuje mě, že žijete, jako byste nikdy neměli zemřít, a když umíráte, jako byste nikdy ani nežili,“ říká Bůh Janovi. Právě tato věta z Nového zákona trefně vystihuje podstatu dnešní psycho-spirituální krize, která se dere na povrch. A právě přírodní psychedelika nabízí zážitek, který slibuje jejich uživatele transformovat a tuto krizi překonat anebo alespoň na chvíli vytrhnout z ubíjející rutiny každodennosti. Uživatelé uvádějí, že po požití viděli anděly, navštívili je mrtví rodinní příslušníci, dováděli s mimozemšťany nebo prostě jen cítili vnitřní klid, odpoutali se od vlastního ega, splynuli s vesmírem. Zážitky zprostředkované psychedeliky vykazují velkou podobnost se zážitky blízkými smrti, popisované přeživšími. „Člověk přestává mít konvenční vztah k sobě jakožto k lidské jednotce spojené s tělem. Díky tomu možná změníte náhled na realitu a bytí. Jednou totiž každý z nás i bez psychedelik podstoupí zkušenost s procesem, který se nazývá smrt, a tak se není špatné takového zážitku vznikání a zanikání vnitřně řízeně dotknout a zasadit si ho do širších souvislostí. Děs z neznámého se pak obvykle zmírní. A mysterium života možná začnete nahlížet novýma očima,“ říká Václav Dejčmar, autor filmu Bufo Alvarius – The Underground Secret. Žába jako terapie Existují ještě dva další důvody, proč lidé vyhledávají psychedelické zážitky. Tím prvním je závislost na tvrdých drogách nebo alkoholu, kde mají psychedelika, zvláště pak Bufo, velmi vysokou účinnost v léčbě závislostí už po prvním užití. Druhým důvodem může být léčba různých psychosomatických onemocnění, posttraumatického syndromu, depresí, poruch příjmu potravy, obsedantních poruch nebo úzkostných stavů. „Psychedelická terapie nám umožňuje látky uložené v nevědomí vytáhnout do našeho vědomí, pak tyto věci znovu prožít a následně se přes negativní zážitky přenést,“ říká český psychiatr a neurovědec Filip Tylš z Národního ústavu duševního zdraví. Přestože jejich výzkum zažívá obrovskou renesanci na celém světě, i nadále jsou psychedelika řazena na seznam zakázaných látek do té nejpřísnější skupiny, tedy mezi látky, které způsobují závislost, škodí zdraví a nemají žádný terapeutický potenciál. „To ale není pravda,“ říká Filip Tylš. „Psychedelika prokazatelně žádnou závislost nezpůsobují, ale naopak ji dokážou léčit. Není možné se jimi předávkovat a podle posledních vědeckých výzkumů mají velký terapeutický potenciál,“ dodává autor studie, při níž bylo zdravým dobrovolníkům, kteří nikdy předtím psychedelika neužili, podán psilocybin ve vysoké dávce. Sedmdesát procent účastníků řadilo tento zážitek mezi pět nejpodstatnějších okamžiků v jejich životě. Soubor takzvaných trip reportů, tedy subjektivních zážitků dobrovolníků, shrnul Filip Tylš v knize Fenomén psychedelie. Přesto odborník varuje – psychedelika nejsou rozhodně pro všechny. Kontraindikace existují, například pro lidi trpící schizofrenií, psychózami a duševními poruchami by měly být psychedelické terapie tabu. Bad trip Psychedelika jsou výjimečné látky, přesto mají svá rizika. Ta lze označit jako ‚set‘ – vnitřní nastavení člověka před užitím, spadá sem jeho osobnost, nálada, jeho očekávání před zážitkem – a ‚setting‘ – okolní prostředí. Odborníci na duševní zdraví i amatérští psychonauti se shodují, že pokud jste na psychedelický prožitek duševně připraveni a nacházíte se během něj v bezpečném a komfortním prostředí, pravděpodobnost, že tento prožitek bude traumatický, se výrazně snižuje. Naopak pokud jdete na zážitek vnitřně nepřipravení, nemáte jasně daný záměr, zkoušíte látku jen z hecu apod. anebo máte nezkušeného průvodce, je velké riziko, že bude zážitek nepříjemný. A vy skončíte nakonec u psychologa, který s vámi bude řešit bad trip. U ayahuascy se to stává méně než třeba u LSD, které vezmete na diskotéce. Důvodem je právě řízené prostředí, tedy přítomnost šamana nebo terapeuta. „Já jsem měl nápoj mnohokrát a fascinující je to, že je to nějakým tradičním způsobem chytře řízená ceremonie, kdy šaman poskytuje jakousi pevnou kotvu – svojí přítomností, ale i zpěvem. Přitom to, co zpívají, jim bylo dáno samotnou rostlinou. Pro ně ayahuasca není droga, ale maestra, učitelka – může vám dát poznání, učit vás o životě,“ říká Václav Dejčmar a radí k zážitku přistupovat vždy s pokorou. Integrace zážitku Ještě horší než samotný bad trip ale je, když se po psychedelickém sezení nepracuje na integraci zážitku. „Dotyčný odejde a zůstane sám s pocitem, se kterým si neví rady. Nepracuje se na tom, co dál s tímto zážitkem, který se vymyká běžnému světu, dělat,“ varuje MUDr. Jacques Mabit, spoluzakladatel a ředitel Takiwasi Center, jež se stalo mezinárodním příkladem doplňkové léčby drogově závislých pomocí ayahuascy a dalších psychoaktivních rostlin. Boří tak naděje současných nadšenců pro duchovní zkratky. „Pokud člověk následně neabsolvuje kvalitní psychoterapii nebo nemá jiný prostředek, jak na své cestě pokračovat, nemá takový jednorázový zážitek z mého pohledu moc smysl. Ayahuasca a všechno kolem je něco velmi vážného, posvátného a mocného a opravdu to není pro zábavu,“ říká Jacques Mabit. Přírodní psychedelika tu nejsou pro zábavu, měli bychom k nim přistupovat v posvátné úctě. Nejen ayahuasca, ale i další rostliny nás podle něj přivádějí na práh něčeho, čemu říkáme caritas. To je duchovní láska. „A ta je přítomná ve všech evropských křesťanských kulturách. Rostliny jsou zajímavým zprostředkovatelem, ale poté už bychom měli umět kráčet bez nich,“ říká lékař. Zakázané látky 5MeO-DMT – patrně nejsilnější přírodní psychedelikum, na rozdíl od ostatních psychoaktivních substancí je poměrně neprobádané. Molekula je součástí jedu ropuchy Bufo Alvarius, ropuchy coloradské, která žije v sonorské poušti na hranici USA a Mexika a jejíž sekret lze usušit a vaporizovat. DMT – je aktivní složkou ayahuascy, což je tradiční amazonský odvar smíchaný z rostliny obsahující DMT (obvykle Psychotria viridis) a liánou Banisteriopsis caapi. Ta je pro přípravu nezbytná, protože obsahuje inhibitory zpomalující přirozený rozklad DMT enzymy lidského těla a tím umožňuje trvání účinku DMT až po několik hodin. V Evropě se stává, že z důvodu, že je zde DMT nelegální, nápoj použitý na ceremonii první složku neobsahuje. Pijete pak jen trpkou nahořklou tekutinu bez žádoucích účinků. Psilocybin – halucinogen, jenž se vyskytuje v houbách lysohlávkách. V Česku je nejdostupnějším a nejoblíbenějším psychedelikem. Zároveň jde celosvětově o jednu z nejlépe prozkoumaných halucinogenních substancí, která má podobný účinek jako LSD.

Psychedelika – lék na současnou duchovní krizi?

Předchozí z rubriky

Následující z rubriky

Psychedelika – lék na současnou duchovní krizi?

Odebírejte newsletter Kondice

Předchozí z rubriky

Následující z rubriky