Navažme spojení se svým vnitřním dítětem a nechme jej v sobě zakořenit podobně jako strom, u kterého hojnost plodů závisí na síle zdravých kořenů. Buďme trpěliví. Vše potřebuje svůj čas, aby se ujalo, vyrostlo a přineslo úspěšnou úrodu.

Rodiče jsou nám vzorem i příkladem. Od nich se učíme, jak si tvořit život, co je jakousi „normou“, základem a svým vztahem nás učí vztahovat se k druhým. Vychovávají nás, aby z nás vytvořili svoji lepší kopii, která má podle jejich mínění lepší šanci na úspěch, neboť náš úspěch berou i za svůj úspěch. Vše, co si neseme z původní rodiny, se zviditelňuje v našich vztazích a rodině, kterou zakládáme. V ní vlastní zkušenosti předáváme další generaci, nastavujeme svá pravidla a řád a vytváříme novou základnu, která se s každou generací posouvá o stupeň výš.

Narozené dítě je plodem lásky, jež přináší světlo, kterým celou rodinu osvěcuje, probouzí a léčí, ale spíše rodinou „onemocní“, protože přebírá zakořeněné rodinné vzorce a programy, jež vždy nejsou úplně zdravé, které se propisují a vytváří emoční zápisy. Ty jsou hluboko uloženy a často nás omezují a blokují anebo pohánějí, či přímo vyhánějí. Když blázní rodiče z dětí anebo děti z rodičů, musí se děti od rodiny odpoutat a postavit se na vlastní nohy. Dítě, které převezme zodpovědnost za svůj život do svých rukou a osamostatní se, opravdu dospěje. Vyspěje-li duševně, „přeroste“ své rodiče a teprve pak je dokáže pochopit a odpustit jim.

V rodině dostáváme tolik lásky, kolik jsou nám rodiče schopni dát. Nemůžeme dostat víc, když jsou o generaci níž. Máme-li v sobě zakořeněné pocity nelásky, křivdy, zrady a ublížení, skrze tuto optiku vidíme nelaskavý a pokřivený svět. To, co bylo, již nezměníme, ale záleží na nás, jaký postoj ke své minulosti zaujmeme. Naše vnitřní nastavení je v naší režii. Pracujme se svými pocity, s pochopením je propouštějme a sebepřijetím a láskou je přepišme novými.

Postarejme se o své vnitřní dítě, jež chce lásku, čas a bezpodmínečné přijetí. Vytvořme mu bezpečný prostor a vyživme ho láskou a péčí, které se mu v dětství nedostalo. Hýčkejme a pečujme o dítě uvnitř sebe, které je po celý život v nás a s námi. Chovejme se k němu tak, jak jsme si to v dětství představovali, ale nedostalo se nám toho, leč v dospělosti své představy můžeme naplnit.

Zdroj:

https://www.facebook.com/AstroHannaLapachoCZ/