Naše pocity jsou jen naše, proto nejdříve musíme pečovat sami o sebe, o svůj dobrý pocit, abychom se cítili spokojení a pak se pokojně mohli postarat o druhé. Nemůžeme dávat to, co sami nemáme. Když jsme vyčerpaní péčí o druhé, jsme rozladění, a buď to dáváme emotivně najevo, anebo se stáhneme, abychom si vytvořili prostor pro sebe.
Péče je spojena s láskou, která dělá svět krásným, ale přemíra péče svazuje a vytváří závislost, která omezuje všechny zúčastněné. Je-li o nás pečováno, máme pocit, že jsme milovaní, ale snadno můžeme sklouznout k závislosti na druhých, až zpohodlníme a odevzdáme vlastní sílu. Staráme-li se o druhé a přebíráme-li zodpovědnost za to, jak se cítí, dáváme přednost potřebám druhých a zapomínáme na sebe. Ztrácíme-li spojení se sebou, můžeme se vyčerpat, až úplně vyhořet. To, co dáváme, je naše volba a pro druhé norma, kterou jsme si nastavili. Každý si musí najít hranice sám a nastavit limit, kdy může péči dávat a kdy musí přijímat a dávat péči sobě.
Při úplňku bude Slunce v opozici na Lunu a Pluto v Kozorohu a v harmonickém aspektu na Neptuna v Rybách a Urana v Býku, který se blíží do konjunkce se Severním Lunárním uzlem. Vede nás to k uvědomění, jaké změny potřebujeme provést, jak si přenastavit hranice, abychom nezůstávali v tom, co nám nevyhovuje, ale vydali se směrem, který nás vede k růstu, k opuštění minulosti a budování spokojené budoucnosti. Vytvoříme-li si prostor pro sebe, osvobodíme se ze zajetí, ve kterém jsme uvízli.
Když neposloucháme sebe, ale druhé, pak se ocitáme tam, kde nás druzí chtějí mít, a nejsme na svém místě. Přitom svůj život si tvoříme na základě svých rozhodnutí, kterými se otvíráme světu anebo se před ním zavíráme. Bojíme-li se vykročit mimo svůj vymezený prostor, omezujeme se, protože nevidíme jiné možnosti, jak bychom mohli žít.
Strach je přirozená vlastnost, ale pokud jsme příliš bojácní, můžeme se vystrašit až paralyzovat a každé vykročení mimo komfortní zónu v nás probouzí pocity nebezpečí. Když si nedovolíme jít za dobrým pocitem, nemůžeme poznat to, co nám dělá dobře. Když nepoznáme nic jiného, jistota stávajícího, bubliny, ve kterých žijeme, jsou pro nás bezpečnější, i když se nacházíme v prostoru, který je nebezpečný, a necháváme si líbit, co se nám nelíbí.
Nemůžeme změnit chování druhých, ale můžeme změnit své vlastní. Chovejme se k sobě tak, jako bychom chovali sebe jako děťátko. Jen my sami víme, jakou výchovu potřebujeme. Není nikdo lepší, kdo nám to může dát. Pochovejme se a s láskou utišme a ukolébejme. Nenechme se ukolébat sladkými řečmi druhých o tom, co je pro nás dobré, chovají-li se k nám tak, jako by nás chtěli pochovat a tím by se nás zbavili.
Naciťme se na své potřeby a dávejme si péči, abychom cítili lásku a bezpečí. Budeme-li se cítit v bezpečí, budou se s námi cítit v bezpečí i druzí. Budeme-li citliví k sobě, budeme citliví i k druhým.
Buďme pevní sami v sobě a stůjme si za svými rozhodnutími, abychom se ocitli tam, kde chceme být. Pokud se rozhodneme stát, stůjme, a pokud se rozhodneme jít, jděme. Toto je naše svobodná volba, která utváří náš život.
Otevřeme se novým vjemům a poznatkům, abychom vše příjemné mohli včlenit do svého života a byli spokojení. Vytvořme si svůj bezpečný prostor, útulný domov, pokojíček, kde můžeme čerpat energii, uvolnit se, zrelaxovat a být v klidu a pokoji. Naše duše, vnitřní dítě, to potřebuje.