Tlaku, který k nám přichází z vnějšího světa, od společnosti, která nás obklopuje, můžeme odolat, když se nenecháme vyvést z rovnováhy a vytvoříme si klidné prostředí, ve kterém se cítíme spokojení. Jsme-li v klidu, jednáme v míru a s rozvahou. Na nás záleží, do čeho se necháme zatáhnout, čím se necháme stáhnout a vyvést z harmonie. Svět si tvoříme sami svým vztahováním.
Pociťujeme-li vnitřní tlak, nemůžeme před ním utéct ani se schovat. Žádné místo pro nás není bezpečné, protože nebezpečí, které vnímáme, je v nás. Toto napětí je potřeba přerodit, přetransformovat, aby nás nezničilo, ale posunulo na vyšší úroveň. Zaměřme se na sebe, investujme do sebe a pracujme na sobě, abychom se cítili v pohodě. Najděme v sobě vůli a ochotu se měnit a buďme vytrvalí v této práci.
Dělejme něco jinak, dělejme to, co již dlouho chceme, věnujme se tomu, co nás baví, sportujme, věnujme se sobě a odpočívejme, abychom našli vnitřní klid. Jsme-li přepracovaní, jsme unavení, podráždění a mimo rovnováhu. Nadměrnou prací jen přehlušujeme to, co se v nás děje, abychom nemuseli měnit svoje naučené stereotypy. Dokud nevyřešíme to, co nás vnitřně stresuje a vysiluje, stagnujeme, nemůžeme se dostat do harmonie a posunout se.
Zatímco vnější svět nemůžeme změnit, máme moc a schopnost změnit své vnitřní nastavení, ze kterého pohlížíme na svět, a určovat si hranice, co a koho si pustíme do své blízkosti. Druzí se k nám chovají podle toho, jací jsou oni. My jim jen nastavujeme zrcadlo. Jsou-li negativní a neumějí svoji negaci zpracovat, vypustí ji na toho, kdo jim to umožní a kde si to dovolí. Od negativních lidí nemůžeme očekávat pozitivní přístup.
V nevyváženém vztahu si „silnější“ partner dovoluje na „slabšího“, protože „slabší“ mu to umožňuje. Zatímco „slabší“ se má naučit postavit se do své vnitřní síly, být v sobě pevný a nenechat překračovat své hranice, „silnější“ se má naučit neválcovat „slabšího“, ustoupit a využít svoji sílu prospěšně. V obou případech se za jejich projevy skrývá nevyřešený strach, s nímž sami nevědomě bojují a který si projektují jeden na druhého. Jeden ze strachu, že přijde o lásku, ustupuje a druhý ze strachu, aby o lásku nepřišel, tlačí.
Naučme se pracovat s principem zrcadlení, kdy skrze partnera poznáváme sebe. Proč mi vadí, jak se druhý chová a co říká? Co partnerův stav odráží ve mně? Co si potřebuji vyřešit, zpracovat a proměnit? Proč si přitahuji takovou „emoční potravu“? Když pochopím, co mi partner zrcadlí, a začnu to proměňovat u sebe, promění se náš vztah.
Pokud se partneři vzájemně respektují a spolupracují na vytváření hranic, pak vytváří vztah, který není o soutěžení, dokazování a zvyšování své hodnoty na úkor druhého, ale o spolupráci, kdy každý přispívá svou stejně hodnotnou měrou k vytváření harmonického, laskavého a mírumilovného vztahu.
Jupiter ve Vodnáři vytváří na tento úplněk harmonický aspekt. Jsme-li v důvěře ve vesmírné zákonitosti, víme, že nebe se o nás s péčí stará. Důvěřujme Vesmíru, že dostáváme jen zvládnutelné zkoušky, a věřme sobě, že vždy najdeme možnost a cestu ke smíru, i když ji právě nevidíme. Jakmile opustíme svůj paralyzující strach, který nás drží v zajetí a nefunkčních stereotypech, otevřeme se životu a vydáme se s důvěrou a optimismem za dobrodružstvím života, dostaví se pocit svobody, začneme volně dýchat, zbavíme se starých předsudků a uvidíme, jak si svůj život tvoříme. Život je zázrak a vše může být jinak.