Na našem postoji, který v každé situaci zaujímáme, záleží. Překážky jsou výzvou, které se učíme přelézt, přeskočit, ale nepodlézt, a pokud podlezeme, pak se musíme zase narovnat, jak praví J. Cimrman. Když nás něco přesahuje a nemůžeme to změnit, je moudré se s tím smířit a odevzdat to do rukou vyšší moci. Přestaneme-li s tím bojovat, trápit se a vymýšlet, co se vymyslet nedá, dojde k opuštění, smíření a zklidnění. Tak se pod tíhou, která nás shrbila, budeme schopni zvednout a narovnat se. Na něco jsme prostě krátcí, ale rovnost a přímost jsou správnou cestou.
To, co nás nejvíce tíží, je naše svědomí, vědomí vlastních chyb, se kterými se nedokážeme smířit a neumíme si je odpustit. Svědomí je svědek v naší hlavě, který mluví proti nám, proto hledáme viníky, které bychom mohli obvinit a svému svědomí dokázat, že jsme nevinní. Když se hádáme ve své hlavě, nemůžeme si ulevit. Dokážeme-li o svých chybách mluvit s někým, kdo má pochopení, můžeme si vyjasnit, co se stalo. Chybovat je lidské. Bez chyb bychom nepochopili souvislosti, které jsme dříve neznali, neviděli a nerozšířili si své vědomí. Smiřme se s tím, co se stalo, a poděkujme za lekce, které jsme získali. Smíření je bod, kde se můžeme zastavit, odpočinout si a odkud se můžeme vydat na správnou cestu a změnit či napravit, co se dá.
Během úplňku (7. 3. 2023 ve 14:35) přestoupí náš přísný učitel Saturn do znamení Ryb, kde bude ukončovat cyklus, který začal v dubnu 1996. Až do května 2025 budeme rozpouštět karmické záležitosti, hranice mezi viditelným a neviditelným světem, hmotou a duchem a spojovat je do Jednoty, protože jedno s druhým souvisí. Budeme se učit, že Vesmír nás miluje, ale lpěním, strachy, nedůvěrou a netrpělivostí si způsobujeme utrpení. Není potřeba trpět ani se obětovat. Pravá láska nemá nic společného se sebeobětováním. Máme-li se rádi, propouštíme ze svého života to, co nás vysiluje a ničí, abychom vystoupili ze začarovaného kruhu. Sami si nastavujeme hranice a rozhodujeme, co si necháme líbit, koho a kam necháme vstoupit a kdy je potřeba se ozvat. Oddáme-li se životu, budeme unášeni proudem tam, kde máme být, a vše, co potřebujeme, k nám přijde. Když něco odchází, vždy něco nového přichází. Odejde jen to, co nám nepatří, a to, co je skutečně naše, o to nemůžeme přijít. Zkušenosti každého z nás se propisují do kolektivního vědomí. Jedeme v tom společně. Jeden druhému jsme zrcadlem a vzájemně se učíme růst. Důvěřujme Vesmíru, že se o nás stará a vše je tak, jak má být. Každý jsme tu za sebe, každý máme své svědomí, ale všichni tvoříme jeden systém a jedno vědomí.
Zdroj:
https://www.facebook.com/AstroHannaLapachoCZ/