Naše srdce je jako lampička, na kterou se během života nachytal prach, proto je jeho světlo zastřené. Kolik nehezkých a nelichotivých slov a situací se dotklo našeho srdce, která jej „zašpinila“ a vytvořila kolem něho „prachový“ obal. Chceme-li jej očistit, musíme jej omýt sprchou lásky a rozvibrovat tak, abychom všechen prach oklepali. Radujme se z toho, co právě děláme, projevujme vděčnost, buďme k sobě vlídní a říkejme laskavá slova, která zvýší naše vibrace a srdce očistí.

Přijměme vše takové, jaké to je, svoji minulost a opusťme dramata, která vytvořila naši identitu, naše ego. Ego miluje dramata, která jej dělají zajímavým. Upoutává tak pozornost a dává si důležitost. Všimněme si, co sdílíme a jak mluvíme, chceme-li zaujmout. Přetřásáme své úspěchy, jak jsme mocní, kde jsme byli, co jsme zažili, co vlastníme anebo naopak jací jsme chudáci, kdo nám ublížil a jak jsme nemocní? Jak se naše ego snaží upoutat pozornost? O čem bychom mluvili a co bychom dělali, kdybychom neměli svá dramata anebo to, které aktuálně otřásá světem? Proč se díváme na detektivky, horory a thrillery? Fascinuje nás černá kronika? Proč nás temnota přitahuje?

Ego se chce vymezit, proto si kolem sebe staví bariéry, které zesiluje, aby se cítilo silné, čímž vytváří pocit odloučenosti. Čím více se uzavírá a odděluje od druhých, tím více se obklopuje temnotou a potřebuje kontrolovat a ovládat. Bojí se světla, které by mohlo zviditelnit jeho slabiny a jeho pravou podstatu, kterou je láska. Raději zůstává uzavřené ve svém světě a trpí, nežli by se otevřelo. Kdo má odvážné srdce, opouští bariéry a otvírá se novým možnostem. Vydává se za světlem, kde se propojuje s druhými, stejně osvícenými bytostmi.

Všímejme si znamení, která dostáváme v každém okamžiku. Když se nám daří a jsme na vlně, přehlížíme znamení a požehnání, která dostáváme, a bereme jako samozřejmost, že nám vše vychází. Jakmile se nám přestane dařit a neznáme jazyk, kterým k nám Vesmír promlouvá, jsme zmatení a cítíme se ztraceni. Umíme-li se zastavit, zklidnit se a zaposlouchat, snadno se nacítíme a pak s vnitřním klidem pomocí svých smyslů rozhodneme o dalším kroku.

Buďme spojeni se svým tělem, které zná pravdu na rozdíl od duální mysli, která umí popřít to, co tělo cítí. Sjednoťme dualitu mysli ve svém těle, v srdci, kde jsou stejné buňky jako v mozku. Čím více si uvědomujeme své pocity a emoce, tím více jsme ukotveni ve svém těle, spojení se sebou a tím máme více energie. Jsme-li ve vyšších energetických vibracích, snadněji rozeznáváme smysl a nesmysl toho všeho, opouštíme staré situace a přitahujeme nové, které jsou v pravdě s naším srdcem.