V naprosté většině případů tím myslí obytný přívěs tažený osobním automobilem, dřívější synonymum pro karavan. I dnes je jich k vidění po celé Evropě pořád dost, ale spíše než na trase je potkáváme zaparkované právě někde v kempu, kde v podstatě plní funkci chaty. Výhody jsou jasné: výrazně, a to i několikanásobně nižší cena a více obytného prostoru. Nevýhody nicméně také – pomalá rychlost při přesunech, omezení délkou a mobilitou při nápadu zajet si cestou někam na zámek nebo nedejbože do města.



A tak výrazně, téměř raketově řekla bych, přibylo obytných aut v tom pravém slova smyslu. Od maličkých dodávek s podomácku vyráběnými vestavbami po obrovské integrované vozy pro mnohočlennou rodinu. Nebo pro (zejména německé) seniorní páry, které mají své odpracováno a teď si prostě chtějí dopřát komfort, a i během svého putování sledovat satelitní televizní vysílání z obrovských sedaček krytých bílou kožešinkou, dvě pohodlná venkovní křesílka užívají ke stolu, další na opalování s příslušně flexibilním polohováním. Dolce vita.

Adamovu velkou cestu můžete sledovat na Instagramu a také Facebooku.

S nástupem každého fenoménu se postupně vytvoří komunita lidí, již spojuje právě onen stejný prvek životního stylu a nová módní vlna je rázem na světě. Jenže, to máte jako s tím slavným hipsterstvím nebo veganstvím. Proud založený na tom odlišovat se a nespadnout do toho, co je většinově in, se stal tak nekompromisním, že kdo neměl kalhoty odhalující i v mrazech kotníky a kabát ze sekáče podivného tvaru i barvy, byl pro hipstera out. Oxymóron v praxi. A kolik znáte veganů, kteří kouří, pijí a vůbec? Jak může mít věrohodný soucit se zvířaty ten, kdo ho nemá sám se sebou a svým okolím?



I život v obytňáku se stal v Evropě a Severní Americe v posledních letech velkým hitem. Zejména na sociálních sítích, kde jinde, já vím. Instagram je zaplavený fotkami mladých párů a rodin v jejich domcích na kolečkách. Spousta z nich má nádherné fotky, zajímavé komentáře nebo odkazy na své články a blogy a mohou být na cestách opravdu báječnou inspirací.
Pravda ale je, že logicky také jako hub po dešti přibývá pozérů. Taková insta-vanlife-osoba musí splňovat několik zásadních kritérií, jinak bude kmenem souzena a vyloučena. Základem je staré auto. Čím starší, tím lepší. Obytnou vestavbu si samozřejmě musíte vyrobit sami. Při nejhorším s pomocí najaté malé firmy, ideálně o jednom člověku, kterému bude trvat práce co nejdéle. Hned po dokončení hrubé stavby je třeba vybavit interiér bílým povlečením, tak deseti světlými polštářky, lapačem snů, tibetskými vlaječkami, svíčkou (čím více dřevěného obložení, tím více svíček) a – to je letos naprosto zásadní trend – kytkou v květináči. Tu lze zavěsit do takového toho proutěného aparátku, jejž mívaly naše babičky, nebo lépe převážet třeba v dřezu a při každé zastávce naaranžovat přesně doprostřed stolu.

No a fotit. Fotit, fotit, fotit. Zajet nad útes, kde je nádherný výhled a nahrát informaci o tom, že dnes máte to nejúžasnější místo na spaní. (A vzápětí hned odjet, neboť terén neumožňuje zaparkovat rovně, fučí tam jako blázen a došla vám voda.) Pravidelně je třeba přidávat obrázky vaší partnerky ve dvou situacích. V první leží na posteli na břiše, hledí ven otevřenými zadními dveřmi a na sobě má jen tanga. Doplňte obrázkem broskve. Fakt. (Pardon, ale já za to nemůžu, jen vám to dokumentuji.) Druhá: sprchuje se v plavkách pod venkovní sprchou, západ slunce – body navíc.

Stručně řečeno, narazíte na celou plejádu humorných situací. Jako před pár dny, kdy vedle nás stál pár v obytňáku dost podobném tomu vykreslenému výše. Půl hodiny se fotil v interiéru vozu, dohadoval se, zda to bude lepší směrem dovnitř či směrem ven, v objetí, při polibku, (...) Poté vybraný snímek další hodinu upravoval a nahrával. Po sdělení světu o duchovní harmonii, lásce a večerní meditaci tihle mladí lidé sfoukli svíčku a následující čtyři hodiny (!) strávili každý zvlášť se svým telefonem. Hm.

Tak mír a lásku všem a zase příště!