Máma i táta na plný úvazek

Před odjezdem jsme zosobňovali stereotypní obrázek rodiny s malým dítětem – máma doma se špuntem, táta pracující živitel. Pro Toma tak byla cesta příležitostí, jak svého synka pořádně poznat a sladit se s ním. První měsíc to občas skřípalo, oba ke mně nezřídka vysílali pohledy plné otazníků a vykřičníků na adresu toho druhého. Během pár týdnů jsem ale postupně mohla přestat plnit funkci tlumočníka a tmelící hmoty a sledovat to velké parťáctví. Dneska už jsem z některých her prakticky diskvalifikována, neboť na parkování autíček je lepší tatínek. (Malých i těch velkých, proč to nepřiznat, že.)

Více času

Kdybychom dostali zlaťák pokaždé, když slyšíme větu „Nestíhám!“ nebo „Mám toho teď moc!“, potkáme se všichni o Vánocích na Maledivách. Pravda je ale nemilosrdná, jaký si to uděláš, takový to máš. Na co si čas uděláme, na to ho máme. Nám život v autě bez wifi například ukázal, že i večerní hodinka či dvě u seriálu je ohromné množství času. Kolik jsme toho navíc přečetli, napsali, probrali! A ve skutečnosti to byl také ten jediný čas navíc, který jsme pro sebe měli. Přes den jsme se věnovali Juniorovi, poznávali nová místa, přejížděli, sportovali, koupali se, vařili, jedli... Nechápejte mě špatně, to není v žádném případě stížnost. Jenom bych přísahala, že ty šachy, jež jsem si s sebou vlivem seriálu Dámský gambit vzala, se mi celou dobu z poličky normálně vysmívaly! No, co vám budu říkat, nestíhala jsem!

Adamovu velkou cestu můžete sledovat na Instagramu a také Facebooku.

Barevná kuchyně

Spousta lidí má cestování spojené s jídlem, někteří dokonce cestují přímo za účelem ochutnávání a památky či moře jsou jen jakýmsi bonusem navíc. Pokud někam jedeme na dva týdny, také si dopřáváme v restauracích. Při takhle dlouhé výpravě jsme se ale snažili výdaje držet na uzdě, a tak na návštěvu místních podniků došlo jen opravdu výjimečně. O to více jsem si mohla užít rozmanitou nabídku obchodů a tržnic a následné vaření z tamních úlovků. A byla to opravdu pestrá paleta! Jídelníček se nám proměňoval paralelně s trasou a každá oblast měla v ruce nějaký gastro-trumf, po kterém se nám později stýskalo. (Stejně tak i Česko se svým chlebem nebo jogurty ve skle.)

Evropa stejná a přece jiná

Pokud se budete pohybovat po dálnicích a ve velkých městech, můžete nabýt dojmu, že se evropské země během posledních třiceti let oblékly do stejnokroje. Natankujete u standardizované benzinky, ve Starbucksu si koupíte své oblíbené velké kafe a v bistru vymazlený avokádový chlebíček. Stačí ale zajet na venkov, do zapomenutých příhraničních oblastí nebo do hor, a rázem objevujete ty skutečně jiné světy. Svébytné vesničky, svérázné hospůdky, autenticitu místního života. Rozmanitost států starého kontinentu, ale i regionů jednotlivých zemí navzájem je fascinující a nesmírně obohacující. Věřím, že ač se hrany časem ještě více obrousí, originální jádro zůstane. Ať mají naši malí objevitelé jednou také co poznávat.

Tak zase příště!