Příběh vyléčené „feťačky“: Ze závislosti na drogách k závislosti na cvičení
Když bylo Markétě 15 let, dostala se do party, která experimentovala s drogami. Holky i kluci si zakázané látky dávali hlavně na párty a užívali si společně bezstarostné noci plné tance, alkoholu a zábavy. Markétě prý na tom nepřišlo nic divného a sama se brzy dostala do stejného kolotoče večírků a pilulek, které měly zajistit chvilkový pocit štěstí a radosti. „S drogami jsem začala, protože kamarádi kolem mě je brali a mně na tom nepřišlo nic špatného, i když jsem samozřejmě věděla, že brát drogy není pro tělo dobré. Dávala jsem si je nejdřív jen o víkendu, abych si užila párty a hlavně zapadla mezi lidi, kteří by si mě bez drog ani nevšimli,“ popisuje začátky svých zkušeností s drogami. Převážně šlo o pervitin, občas si dala extázi, LSD nebo co se zrovna namanulo.
Závislost z nuly na sto
Skok k závislosti byl prý u ní enormně rychlý. Od chvíle, kdy poprvé ochutnala pervitin od kamarádky na diskotéce, do doby, kdy bez drogy nemohla být, uplynulo jen několik týdnů. „Je to jako horská dráha. Vezete se v tom strašně rychle, ale myslíte si, že zrovna vy se nemůžete stát feťákem. Brala jsem čtyři roky převážně pervitin a vyzkoušela jsem toho poměrně dost. Když mi bylo devatenáct, řekla jsem si dost a nastoupila do komunity pro odvykání,“ vypráví Markéta. Když jsem se jí zeptala, co jí braní drog vlastně přinášelo, chvilku váhá. „Asi volnost, byla jsem během okamžiku šťastná, sebevědomá, najednou jsem se cítila krásná a měla jsem pocit, že se mi nemůže nic stát. Jenže to všechno mi samozřejmě drogy po čase i vzaly.“
Drogy jí připravily o rodinu i přátele
Jako bývalé „feťačce“, jak o sobě Markéta sama mluví, jí prý nepřišlo nic špatného na tom, že bere drogy, že má problémy ve škole i doma, nebo že nemá kde spát. Brouka do hlavy jí nasadil až její dobrý kamarád, který jí řekl, že mezi feťáky nepatří. „Doslova na mě křičel, ať už se proberu, že jsem ztratila úplně všechny, a to především svoji rodinu. To byl asi ten zlomový okamžik, kdy jsem rodičům oznámila, že se chci jít léčit a že to myslím vážně,“ vzpomíná na těžké období. Nastoupit na odvykací léčbu prý bylo náročnější, než si dokázala představit. Čekala ji disciplína, tvrdá práce, na kterou nebyla zvyklá, terapie, během kterých se musela svěřovat cizím lidem, dodržování striktních pravidel a řádu.
V léčebně přišlo peklo
„Zároveň jsem první den byla v šoku, když jsem najednou žila v baráku s dalšími čtyřiceti lidmi, kteří měli stejný problém, podobný příběh jako já. Samozřejmě jsem si zvykla docela rychle, i když jsem ze začátku dost bojovala proti všemu a všem,“ přiznává mladá žena. Nejhorší prý byly výkyvy nálad, silné abstinenční příznaky, pocity marnosti a myšlenky na to, že je všechno zbytečné a že by to měla vzdát. Také bylo těžké získat si důvěru terapeutů a uvěřit, že to s Markétou myslí dobře. „Když na to koukám zpětně, tak jsem strašně ráda za tu trpělivost, kterou se mnou měli terapeuti a další klienti. A jsem neuvěřitelně vděčná, že jsem podstoupila léčbu v komunitě, protože jsem si našla přátele na celý život a dala se dohromady.“
Na „odvykačce“ přibrala 23 kilo
Poté, co se z léčebny vrátila domů, rozhodla se začít cvičit pod vedením „trenéra hvězd“ Pavla Šalitroše. Důvod byl jasný: zhubnout kila, která nabrala během odvykací léčby.
„Když jsem přestala brát drogy, tak jsem samozřejmě hodně přibrala, v mém případě to bylo 23 kilo. Neuměla jsem zhubnout sama. Takže jsme s kamarádkou začaly chodit do fitka, kde trénoval Pavel a toho jsme oslovily. Jsem strašně ráda za to, že zrovna pod jeho vedením jsem se posunula jak ve cvičení, tak i v dalších věcech, a jsem mu za to vděčná,“ říká Markéta, která se do cvičení vrhla po hlavě. I když podle jejího (dnes už bývalého) trenéra ale Markétina disciplína trošku pokulhávala. Zaměřili se především na silový trojboj. Jak na tréninky s Markétou vzpomíná fitness trenér?
„Než jsme se naladili na správnou strunu, která by hrála stejně nebo alespoň podobně, abychom si rozuměli, tak to chvíli trvalo. Ale postupně, jak čas utíkal, tak Markéta nabírala zkušenosti hlavně rázu psychického. Začalo nám to ladit lépe a lépe a tím i výsledky šly potom nahoru. Bral jsem ji jako člověka, který mi naznačuje, že potřebuje pomoct. Od začátku jsem v ní viděl potenciál a hlavně z ní cítil, že v hloubi duše je to hodný človíček. Proto jsem se s ní do toho pustil. Občas to sice bylo trochu těžší, ale já jen tak něco nevzdám. Myslím si, že jsme to zvládli nad očekávání.“
Díky cvičení a stravě novým člověkem
Kromě cvičení, které probíhalo 4krát do týdne, musela Markéta začít i zdravě jíst. To byl pro ni další boj. Ze začátku prý předepsaný jídelníček nedodržovala vždy poctivě, naučila se ale jíst pravidelně, vyváženě a zdravě. „Sice jsem si jídlo připravovala do krabiček, ale ne vždycky jsem ho snědla. Občas jsem uklouzla k nějaké prasárničce a dala si třeba hamburger nebo svíčkovou,“ usmívá se. Dnes prý zdravý a dietní jídelníček dodržuje na 100 % a jí převážně maso, ryby a rýži, batáty, brambory a kuskus. Brambůrky a čokoládu prý vyměnila za kyselé okurky. Samozřejmostí je dostatek zeleniny, vajíček a ovesných vloček. Ale když může, dá si jednou za čas něco dobrého za odměnu. Největší motivací prý pro ni bylo to, že se z pohybu stala její nová, zdravá závislost. Jejím aktuálním cílem je připravovat se na prestižní soutěž v bodyfitness, které se chce účastnit příští rok na jaře.
Markéta, i když má dnes krásnou a pevnou postavu, prý na kilech nezhubla. Místo tuků totiž nabrala svalovou hmotu. Z konfekční velikosti L se ale dostala na velikost S.
„Vyléčit se z drogové závislosti a nahradit ji cvičením je pro mě neskutečný úspěch. Těším se na další výsledky toho, jak se ještě moje tělo může změnit a kam dál se posunu. Zažívám pocity, které ani nejde slovy popsat, ale jsem strašně moc šťastná a vděčná sobě i svému okolí za to, jak mě podporuje a motivuje,“ říká cvičenka.
A jak by Markétin progres zhodnotil její bývalý trenér?
„Po psychické i duševní stránce jsme spolu udělali obrovský pokrok a jsem za to moc rád. I přes počáteční haprování disciplíny v jídle a přístupu k tréninku jsme následně postupem času udělali krásný posun jak v postavě, tak v síle. Limitovala nás při výkonu bolavá záda, takže jsme museli trénovat opravdu s velkou opatrností. Z Markéty je dnes doslova jiný člověk.“
Zdroje:
