Díl 2: Práce s dechem

Wim Hofova metoda pracuje s dechem zajímavým způsobem. Při dýchání si hrajeme s klasickými poměry plynů v těle. Za normálních okolností je v těle určitá hladina oxidu uhličitého (CO2) a kyslíku, ale po dobu Wim Hofovy metody vlastně děláme to, že kontrolovaně hyperventilujeme – dýcháme více, než potřebujeme. Hluboké břišní nádechy. Následkem toho hodně vydechujeme a ztrácíme velké množství oxidu uhličitého. Ten má sice pověst odpadového plynu, ale on je v těle extrémně důležitý. To, že se mi do buněk dostane kyslík, je podmíněno tím, kolik mám v těle oxidu uhličitého. Zda pak CO2 zvýším nebo snížím, má obrovský vliv na stav těla. Během Wim Hofovy metody po dobu 20 až 30 minut oxid uhličitý stlačíme dolů a to má jemný vliv na pH krve, které se jemně posouvá do zásadita. Zásadité prostředí má pak zase další vliv na tělo. Záněty a infekce ho nemají rády.

Dechem proti chronickým nemocem

Jelikož chronický zánět je základ všech nemocí, včetně autoimunitních, pravidelné dechové cvičení podle Wima Hofa začíná projevy zánětových onemocnění zjemňovat, stlačovat. U lidí, jejichž zdravotní problémy vycházejí z nějakého permanentního, chronického zánětu, se jejich kvalita života zlepšuje. Ať už to je otázka artritidy, kdy nedokážeme řádně hýbat klouby, anebo chronické problémy vyplývající ze zánětu v těle, tak ti lidé čistě po aplikování Wim Hofovy metody dýchání začnou postupem času, týdnů a měsíců, vnímat, že jsou najednou pohyblivější. V případě alergií se jim lépe dýchá…

Tím, že dýchání jemně vychýlí pH krve do zásadita snížením hladiny CO2 v těle, se snižují projevy zánětů a infekcí v těle. To je výsledek úplně první studie dělané na Wimovi, kdy ho přímo infikovali E-coli bakterií. Je to měřitelné. Jednak člověk může popsat, že se cítí lépe, ale podstatné je, že se to dá změřit na zánětových proteinech v krvi. To byla průlomová studie, kdy se zjistilo, že dýcháním se nejen mentálně cítím lépe, vyprázdní se hlava a podobně, ale že na hloubkové fyziologické úrovni se dá změřit, co přesně to se mnou dělá.

Prodýchat se k čisté hlavě

Díky základnímu dechovému cvičení Wim Hofovy metody se velmi rychle dokážeme prodýchat k prázdné hlavě. K pocitu prázdna, klidu, vakua. A proto asi polovina lidí, co Wim Hofovu metodu praktikuje, k ní tíhne právě kvůli dechovým cvičením. Z mentálních důvodů. Meditace je skvělá. Ale jak dlouho člověku trvá se naučit promeditovat se do nějakého stavu, který opravdu zklidní hlavu? I my pracujeme s meditačními technikami a učíme lidi, aby se zklidnili, pracovali s myslí. Ale každý, když si vyzkouší základní dechové cvičení podle Wima Hofa, tak řekne, že to je taková zkratka k tomu stavu. Cesta oklikou je fajn, ale lidé s depresemi, úzkostmi, různými mentálními problémy potřebují rychlou cestu. A to dýchání dvacet třicet minut dokáže v jejich případě opravdu divy.

Já jsem strašně ráda, že se mi asi před skoro dvěma lety ocitla na kurzu teď už kamarádka, psychoterapeutka, Leona Dyrehauge, která se teď už také účastní instruktorského výcviku, protože tam vidí obrovský potenciál pro léčbu mentálních stavů lidí. Léčba mentálních problémů Wim Hofovou metodou stále více a více proniká právě do této sféry. A tam to dýchání má opravdu obrovskou moc. Chlad i dýchání jsou dohromady úžasná psychohygiena. Ze začátku se někdo vůbec necítí na chlad a začne dechem.

Dýchání jako ventil našich nezpracovaných emocí

Dýchání jsem poprvé v životě zkoušela právě u Wima ve skupině asi dvaceti lidí a byla jsem strašně překvapená, když jsem během hodinového dýchání najednou slyšela, jak se někdo směje, někdo pláče, sténá atd. Byla jsem z toho ze začátku hrozně překvapená. Pro mě bylo dýchání zkraje velmi intenzivní, čistě fyzický zážitek. A jak jsem s tím pracovala déle a déle, tak jsem to ze začátku opravdu jen pozorovala, že velmi často docházelo k nějaké emoční katarzi. A když už jsem se pak překlopila z praktikanta do studenta na výcviku a pak do instruktora, tak jsem začala pozorovat, jak často jsou lidé fyzicky napjatí. Protože stres se neodráží jenom na stavu mysli, ale i na napjatých, stažených svalech. A to při tom dýchání odchází. Člověk najednou nemusí nic, jenom dýchat. Dělá jednu jedinou věc a i té po pár minutách dává volný průběh. Takže se dostává ve vědomém stavu do velmi netradičního stavu uvolnění. Málokdy se opravdu, když jsem vzhůru a nespím, ocitnu v takovém uvolnění, vypnutí, s tak povolenými svaly, kostmi a klouby. Většinou ležíme, to je ideální. Všechno mimo bráničního svalu je vypnuté. A když opravdu povolím, fyzicky vypnu, tak následuje i takové mentální a emoční vypnutí.

Když jste ve stresu, dýchejte

Většinu dne dýcháme nesprávně, plytce, rychle. Bránice, která je v oblasti středu těla, je stáhnutá, stlačená. Určitě se vám to vybaví, pokud jste byli v nějaké velmi nepříjemné, nebo až traumatické situaci, že člověk se jako by zasekne. Já se například bojím létat. Permanentně v letadle v tom středu cítím takový stah. V tu chvíli pomůže vědomý dech. Když se bránice začne hýbat jako píst, klesat, stoupat, klesat, stoupat, tak to jádro, svaly okolo, orgány, mezižeberní svaly, všechno se najednou uvolňuje do takové míry, která běžně nebývá. A v tom momentně opravdu začíná povolovat hlava a emoce.

Proto hodně lidí po mentální stránce popisuje dýchání až jako takový psychedelický zážitek, kdy vidí barvy, obrazy, mají pocit, že jsou někde jinde. Přestávají vést myšlenku, na nějaký čas ztrácí pocit, že něco musí, musí na něco myslet, plánovat, řešit a jednoduše vypínají. A po emoční stránce je zajímavé, že člověk neví, proč se rozpláče. Není to kvůli něčemu konkrétnímu. Netečou mu slzy kvůli něčemu konkrétnímu, nesměje se něčemu konkrétnímu, ale jednoduše to tělo tam má něco, co potřebuje pustit ven, a přes to dýchání mu dáváme prostor. Často se třeba stává, že se chceme v nějaké situaci zasmát, ale je to nevhodné. Musíme se ovládnout. Mám chuť plakat, něco mě dostane do stavu, že se chci rozplakat, ale nechci třeba ukázat před někým slabost. Řeknu si, že se udržím, jsem silná. V takovém momentu tělo emoci uloží. A právě dech je ventil pro uložené emoce.

Základní dechové cvičení podle Wima Hofa najdete popsané zde.

Zároveň vám doporučujeme celý podcast s Hankou Moravčíkovou na téma Chlad je můj učitel.