Návrat pro nás znamenal barevnou planetu pocitů.
Mírná melancholie z toho, že dobrodružství končí. Na začátku se zdálo, že tři čtvrtě roku je téměř nekonečná doba, zvláště při bydlení v autě. Ale – pardon za to hrozné klišé – neskutečně rychle to uteklo! Současně jsme se s pojízdným domovem natolik sžili, že první noc v normální posteli jsme se vrtěli jak princezna na hrášku. Ráno musel člověk do kuchyně ujít deset metrů, do koupelny dokonce patnáct! Jestli jste viděli film Zmenšování, tak přesně takhle jsme si v rodinném domě připadali.
Aneta Málková
Expediční Weinsberg CaraBus 630 ME, obytná vestavba do dodávky Fiat Ducato s výkonem motoru 160 koní, expediční výbava instalovaná ve společnosti Hykro: solární panel, měnič napětí, zdvojená nástavbová baterie.
dodávka
Potěšení z další změny. Můj muž žádný jejich velký fanoušek není, za to o mně rád říká, že už mám zase ten svůj neklid všeho. Změna je přece život, no ne? Ano, mám ráda, když se věci dějí, poznáváme nová místa, lidi, chutě, občas se přestěhujeme. Pevným bodem jsme my dva a naše rodina. Ta je domovem, který si vozíme všude s sebou. Někde jsem četla, že domov není nemovitost, ale pocit. Podepisuji!
Radost ze setkávání. I když dnešní doba nabízí v podstatě neustálý kontakt, jsem poněkud staromódní a online mi sociální potřeby rozhodně nenaplní. Vidět se opět s rodinou a přáteli je skvělý ponávratový program, jímž teď trávíme volné chvíle. Mimochodem, takhle dlouhá odluka je perfektní filtr vztahů. Protože pokud vám někdo vůbec nechyběl (možná ani vy jemu), asi nemá smysl do takového vztahu nadále investovat energii.
Štěstí z malého chlupatého tvora. Zářící oči Juniorka, když spolu s Bondem dovádí. Rozrůstající se smečka.
Hřejivé teplo u srdce při příjezdu. Do Berouna, kde žijeme, se natrvalo vrátíme až později, ale návštěvu jsme nemohli vynechat. Když jsme si dali kafe v „naší“ kavárně a Adam nás pak za ruku táhl ke kachnám u řeky a na hřiště... jako bychom ani neodjeli. Naše dočasné útočiště na chalupě v jižních Čechách jsme rovněž vždy milovali. Zdá se, že nejlepší cesta k tomuhle uvědomění vede právě přes návraty. Při prvním běhu zvlněnou krajinou plnou lesů, s pohledem na pasoucí se srnky, jsem měla intenzivní pocit, že tady jsem rozhodně správně!
Aneta Málková
Vděčnost. Že jsme měli odvahu splnit si sen. Že jsme se nebáli vystoupit za hranici komfortu. Že jsme obdrželi tak krásnou podporu od blízkých a nenechali se otrávit, když se nám odjezd rozhodl někdo „osladit“. Že jsme byli celou dobu zcela zdraví a auto nás potrápilo jen pár drobnostmi. Že jsme mohli synovi dopřát ten nejdražší dárek, společný čas. Adamova velká cesta tímhle světem tak může pokračovat s bohatým fondem zážitků. Snad si o nich nechá jednou vyprávět a nebude si ucpávat uši sluchátky nebo protáčet oči k nebesům. Nebo jen tak malinko.
Šťastný domov i vám!
Adamovu velkou cestu můžete sledovat na Instagramu a také Facebooku.