Sheila je instruktorkou potápění, instruktorkou a rozhodčí freedivingu (nádechového potápění) a už třetím rokem i majitelkou a manažerkou veganské restaurace v malém egyptském městečku na Sinaji, Dahabu.

Celá tvá kariéra. To zní nejen jako spousta zábavy, ale také spousta práce. Jak se to všechno stalo?


Byla to náhoda. O problémy životního prostředí jsem se začala zajímat právě tady v Dahabu. Přijížděla jsem sem od roku 2006, takže jsem měla možnost na vlastní oči sledovat, jak naše městečko bojuje s odpadem, plasty a všemi ostatními problémy. Nechtěla jsem se jen dívat. V roce 2013 jsem si udělala kurz u RSEC (Red Sea Environmental Centre) a začala se více zajímat o problematiku ilegálního rybaření. To mi definitivně ukázalo, že se chci stát aktivistkou v první linii, a proto jsem zažádala o možnost zúčastnit se kampaní Sea Shepherd.

Sea Shepherd je organizace velkého jména, která je známá nejen aktivními kampaněmi proti masovému zabíjení velryb, ale také tím, že kapitán Paul Watson, její zakladatel, je vegan. Už tehdy jsi byla vegankou?

Ano, byla. Stala jsem se vegetariánkou, když mi bylo 13 let! Tehdy jsem viděla mého otce a bratra, jak zabili rybu, a to mě opravdu rozčílilo. Samozřejmě nikdo by nikdy neřekl, že nenávidí zvířata, ale jen málokdo si uvědomuje, co jim skutečně děláme, když si je servírujeme na talíř. Právě v dětském a teenagerovském věku zvířata miluješ a máš své domácí mazlíčky. Rozhodla jsem se už nikdy nejíst maso...

To je vegetariánství, ne veganství. Takže Sea Shepherd tomu napomohl?


Vegankou jsem od roku 2012, a stala jsem se jí ze zdravotních důvodů. Tehdy jsem hodně pila, kouřila a k tomu byla vegetariánkou. Musela jsem přestat kouřit a pít a věděla jsem, že když to udělám, budu inklinovat k tomu jíst nezdravé jídlo. To jsem nechtěla, takže jsem musela jít jinou cestou. Dnes je to 7 let. Sea Shepherd mému veganství jen napomohl, protože se jedná o veganskou organizaci. Má první kampaň byla v roce 2014 na Faerských ostrovech a legrační bylo, že jsem se hned tam stala kuchařkou. Nebyl to plán, ale jednoduše jsem byla jediná, kdo uměl vařit…

Takže ses rovnou vrhla na vaření pro kolik lidí?


Faerské ostrovy byla kampaň na souši. Všichni členové byli mnohem mladší než já. Nikde nebyly supermarkety. Bylo nás 12, takže bylo jednodušší všechno nakoupit dopředu a připravit pro všechny společně. První měsíc tam se mnou ještě byla kuchařka, od níž jsem se základy naučila – nejen jak péct chleba, ale hlavně logistiku plánování apod. Nebyl to velký problém, v Anglii jsem 15 let pracovala v domech s pečovatelskou službou a tím, že jsem byla vegetariánka, jsem si vždycky musela vařit sama.

Tím začala tvoje známá kariéra kuchařky pro Sea Shepherd. Kolika kampaní jsi se zúčastnila?

Po Faerských ostrovech jsem odjela v roce 2016 do Mexika, kde byly další tři kampaně. Všechny už byly na lodi, kde jsem třikrát denně vařila pro dvacetičlennou posádku. Na břeh jsme se dostali každé dva týdny, takže bylo zapotřebí opravdu hodně plánovat. Největší lekce pro mě bylo naučit se vybírat takové potraviny, aby vydržely čerstvé. A to bylo jen na dva týdny, ale Sea Shepherd organizuje i takové kampaně, kde se na břeh nedostanete tři měsíce, takže jídlo musí zůstat čerstvé po dobu sta dní! To je teprve něco na logistiku.

Každá kampaň Sea Shepherd má svého kuchaře. Do jaké míry můžeš vnést do vaření své nápady?

Vlastně je to jen a pouze o mé invenci. Jediné omezení je rozpočet, a samozřejmě základní veganské ingredience, které jsou již na lodi k dispozici – především rýže, fazole a další. Logistika je tedy spojená i s nákupem všech dalších pochutin.

Pro ty, kdo nevědí: Jaká je základní idea Sea Shepherd?

Kampaně Sea Shepherd jsou záchranné akce, většinou zaměřené proti zabíjení velryb (mám na mysli fyzicky zastavit ty, kteří vraždí velryby), ale také ilegálnímu rybaření. Jedná se o odstraňování až kilometry dlouhých rybářských sítí. Nyní Sea Shepherd pracuje hlavně pod hlavičkou vlády. Nejzáměrnější kampaně proti zabíjení velryb byly zaměřené proti Japonsku a jeho teritoriu. Novější kampaně se snaží regulovat a zastavit i legální rybaření. Všechno spolu souvisí, takže i normální rybaření má koncový dopad právě na zabíjení velryb.

Je to koloběh…

Rybářský průmysl je tak masový a všechno je natolik automatizované, že přímý vliv na zastavení zabíjení delfínů, žraloků a velryb má právě regulace legálního rybaření. Každý chce chránit oblíbená zvířata, ale málokdo si toto propojení uvědomuje. Obecné zdraví oceánů je masově devastované právě touhou lidí jíst ryby. Žádné statistiky nelegálního rybaření samozřejmě neexistují. Existují statistiky legálního rybaření, ale stejně tak nevíme, co vše je vhozeno zpět do moře. Navíc legální rybaření a zbytky z něj jsou užívány jako potrava pro lososové farmy, a koloběh je tak nekonečný. Losos z rybích farem je pro mě jednou z nejšpinavějších ryb, přitom hodně lidí se domnívá, jaká je to zdravá ryba. Lososi uměle pěstovaní se nehýbou, na rozdíl od divokého lososa. Mají spoustu nemocí, které jsou léčeny opravdu jen léky a antibiotiky.

Jak ses od Sea Shepherd dostala k tomu otevřít si vlastní byznys? Bylo to i o tom, že ses chtěla někde usadit?

V roce 2017, když jsem byla asi čtyři měsíce zpět z poslední kampaně v Mexiku, mi pronajímatel mého pokoje v kempu v Dahabu nabídl provozovat jeho restauraci. Absolutně to nebylo plánované. Rozhodla jsem se to na tři měsíce zkusit a pak se uvidí. A stalo se něco, co jsem vůbec nečekala! Restaurace se skvěle rozjela. Dahab je malé městečko. Lidé zde sice věděli, že vařím, často jsem byla žádána o pečení speciálních narozeninových dortů a tak…, ale nikdy jsem nedoufala, že bude mít restaurace Marine Garden tak obrovský úspěch!
Okamžitě se stala super populární! V Dahabu jsou stovky restaurací se stejným jídelním lístkem a my jsme byli úplně prvním restaurantem založeným jen na rostlinách i prvním místem, kde se dají ochutnat raw dezerty.

Tví zákazníci jsou většinou freediveři, ale rozhodně nejen ti…?

Osobně si vůbec nemyslím, že gró našeho byznysu jsou freediveři. Mám různorodou škálu zákazníků, 95-97 % nejsou vegani, což je pro mě ještě zajímavější. Většina z nich sem přijde s domněnkou, že veganská kuchyně je jako kuchyně z Marsu a myslí si, že jíme jen saláty. A tady nastává můj moment, kdy mohu lidi překvapit tím, že veganské jídlo vlastně chutná naprosto rozmanitě. Naservíruji jim hamburger nebo sýr, ale vše jen z rostlin. Ale samozřejmě, jsme v Dahabu, Mecce freedivingu, takže do mé restaurace chodí i mnoho freediverů. Zejména poté, co se objevil dokumentární film Game Changers.

Jaká je reakce lidí, kteří přijdou poprvé?


To je právě to. Většinou slyším, jak dobře se po jídle cítili. Jedná se zejména o cestovatele nebo přímo lidi na cestách, kteří se stravují už nějakou dobu v nejrůznějších restauracích jídlem s vysokým obsahem soli, cukru a tuku. Mnoho takových restaurací navíc není úplně čistých, proto se veganské jídlo okamžitě odrazí na jejich pocitu a komfortu v jejich žaludku. Takže má kuchyně má mnohé zdravotní benefity…

Jak na veganský restaurant reagovali místní lidé, muslimská komunita?

Veganství je globálně stále populárnější. V roce 2017 v Dahabu nikdo nevěděl, co to veganský restaurant je a lidé byli zmatení, nevěděli, co očekávat. Navíc my jsme nebyli vegetariánský restaurant – nenabízeli jsme ani mléčné výrobky, ani vejce, takže nula živočišných produktů. Nyní už je povědomí větší, a právě proto je tady i více freediverů, pro něž nejsou mléčné výrobky vhodné, jelikož zahleňují…

Jaké je být veganem v zemi třetího světa? Ale ono je to vlastně logické, protože lidé si nemohou maso dovolit tak často, proto automaticky konzumují více zeleniny…

Podle islámu a jak hlásá i korán, maso by mělo být konzumováno pouze příležitostně. Je drahé a není všem dostupné. Kolem Nilu je spousta farem produkujících zeleninu, a i proto jsem nechtěla otvírat žádný super luxusní veganský restaurant. Egypt je velmi chudá země a já jsem chtěla lidem ukázat, že veganské jídlo si mohou bez problémů dovolit. Navíc i tak ho konzumují na denní bázi.

Jak je to s ingrediencemi a jejich kvalitou? Objednáváš něco z venku?

Během léta si vybírám zeleninu na místním tržišti, protože sem přichází čerstvá ze severního Sinaje nebo Delty. V zimě, protože teplota klesá, máme dokonce několik lokálních organických farem, odkud objednávám napřímo. Kromě velké farmy Habiba v Nuweibě využívám mnoha menších lokálních beduínských farem, které jsou specializované třeba jen na rajčata, na bylinky atd. Většinu ingrediencí mohu získat tady, co nemohu, o to prosím lidi, kteří přijedou z Evropy, protože je to stále snazší než objednat z Káhiry.

Jaké ingredience musejí být dovezené z Evropy?

Především a vlastně jen raw čokoláda. Nově existují dvě farmy v Káhiře, ale ještě jsem je nezkusila. A nějaké bylinky.

Když připravuješ nový pokrm do menu, jak moc přemýšlíš o skladbě jídla? Myslím tím jeho vyváženost –karbohydráty, vitaminy atp…?

Klasický obědový nebo večeřový set obsahuje rýži, čočku, humus a zelený salát. Již tato kombinace nám dá dostatečnou zásobu všeho, co tělo potřebuje - karbohydrátů, tuků, minerálů a vitamínů v jediném jídle. A k tomu samozřejmě nabízím něco navíc, jako veganský sýr, burger, ořechy apod. Rýže a fazole jsou také dostupné všude ve světě, dokonce i v nejchudších zemích. Je možné je kombinovat s všemožnou zeleninou a dalšími ingrediencemi. Podívej se na země, které mají globálně problém se zdravím obyvatel (Amerika a Evropské země) – to jsou všechno země, které konzumují obrovské množství masa. Kolik je každoročně utráceno za kampaně na konzumaci masa! Marketing na zeleninu prakticky neexistuje, ale na masné produkty jsou utráceny miliony.

Narazila jsi na globální pilíře veganství. Které to osobně pro tebe jsou?

Pro mě jsou tři. Především vliv na osobní zdraví. Potom vliv na zdraví a správné fungování celé naší planety a potravního řetězce. A za třetí je to také morální aspekt toho, jak se chovat ke zvířatům a jak je přijímat.

Jaký je rozdíl být veganem u nás a v Evropě?


Množství a dostupnost ingrediencí, osvěta – knihy, popularita. My tady žijme na poušti, takže máme limitované ingredience. Někdy si čtu recepty a divím se, kolik let jsem tuto zeleninu neviděla. Zeleninu máme super kvalitní, ale druhově velmi limitovanou. My ale neimportujeme zeleninu z jiných zemí. Naproti tomu veganství v Evropě je velmi trendy a populární, ale spousta ingrediencí pochází jen z určitých zemí. Jejich importem se už odvracíme od původní podstaty, protože celý import není pro naši planetu dobrý…
Specifickou skupinou jsou v Dahabu také turisté. Přijedou na dovolenou a chtějí jejich kuřecí večeři, nebo rybu. Chodí kolem a nevědí, kolik proteinů mohou dostat z veganského jídla, protože neznají jeho hodnotu. Nikdo si nevybere humus.

S jakými problémy ses potýkala jako žena, které chce otevřít vlastní byznys v ryze mužské společnosti?

Tohle nebyl problém. Problém spíše je, že jsem chtěla držet byznys jako malý byznys. Jen malý restaurant s dobrým týmem lidí, kteří jsou loajální a baví je to. Ale najít dobrý tým je obrovský problém nejen tady, v Egyptě, ale všude ve světě. Turistické městečko nemá dost lidí, kteří zůstávají dlouho. Většinou jsou tu jen dočasně, na pár měsíců. Takže tým je to, co mě opravdu tíží – někoho vytrénuji a potom zjistím, že změnil plány a za týden odjíždí. Podobně je to i s kvalitním vybavením kuchyně, jako jsou kvalitní mixéry a jiné přístroje, které tady, na poušti, neseženete. Navíc není možné sem nic ze zámoří poslat. Je to můj pátý nebo šestý byznys, takže mám srovnání.

Jak dlouho myslíš vydržíš?

Někdy logistika mě nutí přemýšlet o tom, že bych s tím sekla. V posledních dvou a půl letech jsem naservírovala kolem 20 tisíc porcí lidem, a to je hodně. Tím si plním svou malou úlohu pro životní prostředí. A to je pro mě to nejdůležitější.

Sheila Hanney
Rok narození: 1967
Byznysová kariéra: V UK pracovala 15 let v domech s pečovatelskou službou (starala se o všechny od tříměsíčních miminek po 104leté stařečky) a k tomu měla nejrůznější kreativní byznysy. Ve dvaceti letech vyráběla šperky, pracovala v nočních klubech, tvořila divadelní kostýmy. Pracovala na cirkusových projektech pro děti v Izraeli…
Mimo UK: 2006 poprvé na Středním Východě, v Dahabu natrvalo od 2016