Rozeznat, že máte co do činění s narušeným mužem, nebývá na začátku vztahu nejsnazší. I proto má s traumatizujícím vztahem a rozchodem zkušenost tolik žen. Často se za svou někdejší volbu stydí a je jim nepříjemné o patologickém ex byť jen promluvit. Podle psychologů je ale důležité tuhle třináctou komnatu otevřít a s traumatem se srovnat. Jedině tak se totiž ve vztazích můžeme vyvarovat opakování stále stejných chyb.

Zdroj: Youtube

„Tohle jsem manželovi nikdy neřekla a nesmí se to nikdy dozvědět. Musel by si myslet, že jsem úplně blbá,“ téměř šeptá energická brunetka se značnou dávkou nervozity v hlase. Říkejme jí Jana. Mluví o víc než deset let staré záležitosti. Tehdy přišla za prací do Prahy a kromě svého spolubydlícího vlastně nikoho neznala.

„Každý druhý týden jsem pracovala na krátké směny a měla spoustu času. Nevěděla jsem, co s ním. V práci jsem byla nová, kolegové po mně koukali, jeden z nich mi začal nosit sladkosti a chodil si povídat, zval mě do kina… Nebylo mi to úplně příjemné, protože se mi nelíbil, ale když mě pozval počtvrté, řekla jsem si, že nebudu hloupá, že stejně nic jiného dělat nebudu, tak jsem šla,“ vzpomíná Jana na začátek téměř dvouletého vztahu.

Ukázal jí Prahu, vzal ji mezi svoje kamarády, začala ho svým způsobem obdivovat. Poměrně krátce na to ale zjistila, že má velké dluhy. Rozhodla se mu pomoct, protože měl dvě práce a skutečně se snažil. A ona to s penězi uměla. Sem tam zaskočila za jeho parťáka v noční práci, aby nepřišel o zisk. Sem tam zaplatila účet. Nakonec si vzala i úvěr. „Byla jsem vedená k tomu si nikdy nekupovat něco, na co nemám. Omylem se tenkrát výpis z banky dostal do rukou rodičům a já se ve 25 bála jet domů. Poprvé v životě jsem jim tenkrát lhala.“ Do té doby věřila, že až ty dluhy zmizí, bude to normální vztah.

Potom jí ale došlo, že by měla začít myslet na budoucnost. „Řekla jsem si, že chci mít jednou děti a s tímhle člověkem to nevypadá reálně, takže bych se měla rozhodnout, co dál. V noci jsem mu prohledala peněženku a našla drogy,“ vzpomíná na své vystřízlivění. Navrch zjistila, že je její zadlužený milý schopný za jedinou noc s kamarády propít i tři tisíce.

Jakmile jeden průšvih zažehnal, pustil se do dalšího. „Byl to chronický průšvihář. Co jsem nevyžehlila já, žehlila jeho ségra, a on věděl, že to půjde. Stálo mě to 400 tisíc,“ vypráví. Stupňovaly se i žárlivé scény, kdykoli někam jela bez něj. „Měla jsem klidně 200 zmeškaných hovorů! Nakonec jsem se smířila s tím, že ty peníze prostě už neuvidím, a vyhodila jsem ho z bytu. Musela jsem teda zavolat jeho mámě, ať si pro něj přijede, jaká to byla scéna, ale odešel,“ popisuje konec vztahu, kdy už se jí partner hnusil.

Věřte intuici

Podle psychologa Petra Šmolky, který se celoživotně partnerským vztahům věnuje, je odvolávání se na vztah z rozumu spíš úsměvné. „Nad některými partnerskými volbami dnešních žen skutečně zůstává rozum stát. Opakující se scénář bývá: žádná velká láska na počátku, iluze, že se to časem změní, a ztráta iluzí ve chvíli, kdy případné změny jsou mnohdy pouze k horšímu. A poté pracné (někdy i marné) pokusy vztah ukončit,“ rozmotává psycholog podivné klubko dění kolem podobných vztahů.

Čekáte podrobnou diagnózu psychicky narušeného partnera? Jenže podle psychologa je naprosto zásadní do takového vztahu vůbec nevstoupit. „Časem se většina našich vlastností zvýrazňuje. Vadit nám pak mohou i charakteristiky, které nám v době známosti připadaly docela milé. Dává si pozor, aby nedělal nepořádek, je vtipný, hodně mu na nás záleží…? Zkuste si představit, že se ty charakteristiky mohou časem umocnit a máte vedle sebe v prvním případě pedanta, ve druhém vtipálka, který vás bude svými vtípky vytáčet k nepříčetnosti, v tom posledním pak muže, který na vás bude viset jak půltunová traverza,“ doporučuje psycholog ženám, které zvažují, zda vstoupit do vztahu s někým, jehož chování není přesně podle jejich gusta. Občas totiž může být právě pocit, že tohle není ten pravý, tím jediným varovným signálem.

Byl na mě tak hodný

Po smutném konci vztahu se spolužákem, do kterého se tehdy čerstvá vysokoškolačka Andrea bláznivě zamilovala, přišlo pár smutných měsíců samoty. Ozval se jeden z dlouholetých obdivovatelů a nenechal se odbýt. Nebylo to ono, ale byl hodný. A tak strašně zamilovaný! Kamarádi tlačili, rodina tlačila, stejně nikdo jiný na obzoru, tak proč mu nedat šanci?

„První sex jsem obrečela zamčená v koupelně. Prostě jsem nechtěla, nelíbil se mi, ale odjela jsem s ním na víkend do Benátek a bylo mi prostě hloupé mu ani po takovém gestu ‚nedat‘. Pak už se to nějak poddalo,“ vypráví, jak to celé začalo. „Občas mě napadlo, jestli je správné být s někým, za jehož vzhled se na ulici stydím, ale na druhou stranu jsem se nikdy v žádném vztahu, předtím ani potom, necítila tak volná. Ujišťoval mě, že jsme pro sebe jako stvoření, že si můžeme absolutně věřit, že jsme tu jeden pro druhého, je nám spolu dobře. Slíbili jsme si, že kdyby se to změnilo, tak si to řekneme. Nebudeme si lhát.“

Po vztahu s bouřlivákem to byla vlastně příjemná změna. Naučila se ho mít ráda, zamilovala se, bezmezně mu důvěřovala, protože mezi nimi to přeci bylo jiné. A najednou vyšly najevo nevěry, přišly lži, podrazy, urážky, shazování a konec.

„Bylo to naprosté podkopání důvěry. Nepochopitelná změna. Jak byl najednou hnusný. Jak po mně mrsknul výsledky testů na HIV, které jsem po něm chtěla. Nejen já…“ vzpomíná Andrea. Tehdy se sešla i s jednou z milenek a poslechla si velmi podobný příběh o hodném klukovi a naprostém souznění duší, když předchozí vztah nevyšel. Dodnes v ní vzpomínky vyvolávají úzkost a strach a vědomě se veškerému kontaktu se svým ex vyhýbá.

Vztahová psycholožka Jitka Douchová radí nepodceňovat moment seznámení. „Bývá to strach z osamělosti a ze statusu ‚single žena‘. U těchto osobností se jedná o závislostní rysy, byť na první pohled nevypadají submisivně a pasivně,“ vyvrací psycholožka rozšířený omyl, že takovým vztahům podléhají jen neatraktivní puťky.

Naopak každá žena může být v životní situaci, kdy jí vyhovuje, že všechno to náročné, co začátek vztahu provází, obstará muž sám. Její rozum může částečně vypnout i fakt, že nejde o přitažlivého alfa samce, proto je samozřejmé a milé, že se snaží. Také navenek suverénní ženy mohou být uvnitř spíše submisivní, mohou mít tendenci nechat složité záležitosti řešit druhé.

„Pokud přijde zamilovanost, žena si vůbec nemusí všimnout, že jde ze strany muže o důmyslnou manipulaci. Tento typ mužů má své pozitivní i negativní JÁ a snadno mezi nimi přepíná. Dokáže velmi lehce rozpoznat, kdy se partnerka od něj začíná citově odpoutávat a stává se nezávislou. V tu chvíli jde do strategie pozitivního a láskyplného přístupu. A partnerka uvěří, respektive podlehne,“ vysvětluje Jitka Douchová mechanismus, díky kterému patologické vztahy začínají a trvají léta, někdy i celý život.

Proč nezůstat s člověkem, který ví, kdy na vás má být hodný? Navzdory tomu, že Andrea do vztahu vstupovala s tím, že jde o partnera z ‚nižší kategorie‘, než je její vlastní, rozchod přišel z jeho strany. Důvodem byly překvapivě jiné ženy a ve chvíli, kdy se objevila nová a zajímavější oběť, nebylo proč krotit své negativní já. Patologický muž vám nedovolí ukončit vztah, ale pokud bude chtít on, opustí vás bez mrknutí oka.

Rozchod? Vyloučeno!

Své o tom ví poslední z žen. Krycí jméno Petra. V šestnácti letech potkala o pět let staršího muže, nelíbil se jí, ale běhal za ní, dokud nekývla. Potom už se od ní prakticky nehnul. „První rok byl naprosto ideální, plný společných aktivit a zábavy, dělal všechno, co mi na očích viděl. Zamilovaná jsem asi i byla, ale nikdy jsem tomu vztahu nedávala moc váhu s ohledem na budoucnost. Opravdu se mi nelíbil, neměli jsme mnoho společného a jeho neustálá přítomnost mě nakonec dusila,“ vzpomíná Petra na tehdy ještě nevinnou příhodu.

Když poprvé navrhla rozchod, přišel pláč, výčitky, citové vydírání a Petra couvla. Řekla si, že chvíli vydrží. Následující rok a půl se snažila ze vztahu vycouvat, jakkoli ho ukončit nebo partnera odradit. Pokaždé to skončilo stejně: pláč, výčitky, výhrůžky a žárlivé scény.

„Bylo to šílené, hnusil se mi, nespali jsme spolu, neustále mě sledoval, kontroloval telefon. Na rovinu jsem mu říkala, že ho nemiluju, nechci s ním být a nikdy nebudu. Na druhou stranu jsem měla strach, že si něco udělá. Možná i pocit, že když mu trochu pomůžu, postaví se na vlastní nohy a nechá mě být. Dokonce jsem mu hledala holku! A upřímně, bylo mi líto přijít i o fajn partu. Celé to zkazit… chtěla jsem se rozejít v dobrém,“ vysvětluje Petra.

Podle oslovených psychologů u ní zafungovalo jednak to, že se narušený partner už dávno ‚metastazoval‘ do jejího běžného života, a částečně i fakt, že pokud se za svůj výběr partnera stydíme, máme tendenci jeho negativní rysy popírat, soustředit se na to hezké, omlouvat ho.

„Nakonec jsem to nevydržela. Docházelo mi, co všechno ztrácím a jak strašně málo vlastně z toho mám. Ta super parta věděla, jak to mezi sebou máme, ale spíš se všichni bavili na můj účet. Tehdy jsem brečela, řvala na něj, prosila ho, ať už mě nechá být. Zdálo se, že to vzal.“ Krátce nato se Petra zamilovala a začalo peklo. Její bývalý partner totiž do té doby dál předstíral, že vztah pokračuje. Pronásledoval ji, dokonce se vloupal v noci až do jejího pokoje, vyhrožoval jí, že pokud ji nemůže mít on, pak nikdo.

„Po půl roce naprosto šílených scén se mě pokusil vylákat z jednoho klubu pod záminkou, že mi naboural auto. Neskočila jsem na to, ale cestou domů mě začal honit. Pokusila jsem se schovat na parkovišti, ale našel mě, vyhrožoval mi, chtěl, abych vystoupila z auta, já se tam ale zamkla, tak mi vypojil světla. Čekala jsem tam, dokud nezmizel, ale dojela jsem potmě domů a byl tam zas,“ připomíná si Petra nepříjemné chvíle, kdy se skutečně bála o život. Nakonec mu pohrozila policií a on se stáhl, i když se ještě několik let snažil být všemožně v kontaktu.

Varovné signály

Terapeutka Sandra Brownová vydala v roce 2005 knihu Jak poznat nebezpečného muže, dřív než se zamilujete, ve které rozdělila patologické muže do osmi kategorií. V tomto článku jsme měli tu čest se závislým mužem, citovým predátorem a neodbytnou přísavkou, kteří tvoří hned po násilnících a tyranech tři další početné skupiny. Brownová v knize rozebírá strategie navázání vztahu, chování v počátcích i možný další scénář, pokud neutečete.

Vyvodit se dá jediná rada – pokud je to divné, není to dobré. I kdyby to bylo divně ideální. Pro většinu vyšinutých mužů je typické zavalení ženy hned od začátku vztahu láskou, pozorností a pochopením. Pokud váháte, představte si, že jak vztah začíná, bude také končit. Často velmi intenzivně.

Podle psychologa Petra Šmolky je ale mnohem důležitější typologie žen, které mají tendenci vztahy s patologickými muži navazovat. Pomineme- -li důvody, jakými jsou špatné vzory v rodině, touha dominovat nebo komplikovanější teorie stínů, kdy si prostřednictvím partnera plníme touhy, které sobě odpíráme (puritánky pak končí s promiskuitními muži a podobně), zůstávají častější a napohled nevinnější důvody. Do vztahu bez lásky ale i špetky rozumu nás můžou dohnat biologické hodiny, kdy v nabídce zrovna není nikdo lepší.

Zdroj: Youtube

Do náruče citových predátorů zas vede touha po jistotě, kterou neatraktivní partner zdánlivě představuje. „Žena ho vnímá jako někoho, o koho nebude zájem, a tak jej ona bude mít jen pro sebe. Jeden z nejvíce zavádějících partnerských mýtů vůbec. Málo atraktivní partner jí přestane časem imponovat a přitahovat. Pak stačí málo a objeví se vedle něj jiná, která mu chybějící obdiv poskytne, a on ztratí poslední zbytky soudnosti. Ta jeho mu signalizuje, jak je nemožný, ta nová je s to ho obdivovat třeba jen za to, jak krásně pravidelně dýchá,“ vysvětluje s nadsázkou Petr Šmolka. V nebezpečí jsou i ženy s životní rolí oběti, které se domnívají, že ke štěstí mohou dojít jen tehdy, pokud překonají dostatek nesnází. Že nemohou mít vše zadarmo.

Posledním velmi nebezpečným – i když zdánlivě bohulibým – koníčkem žen je zachraňování beznadějných případů. „Říká se tomu syndrom sester červeného kříže – pro ženu napadenou tímto syndromem bývá lákavý především partner, jemuž by mohla pomáhat, často je něčím oslabený a problematický. Představuje si, že ho svou láskou a teplými večeřemi spasí. Časem zjistí, že to nadělení, které si vybrala, nespasí ani sebevětší láska, ani sebeteplejší večeře,“ varuje psycholog.

Útěk z Alcatrazu

Ukončit vztah s patologickým mužem, pokud on nechce, není snadné a víc než kdy jindy zde platí, že důležitá je prevence. Problematický partner rovná se problematický rozchod. Čím déle budete ve vztahu vytrvávat a čekat na lepší příležitost, tím těžší rozchod bude. „Důležitá je vlastní sebeúcta a sebejistota, vědomí toho, co v životě od vztahu čekám a chci, a hlavně pak také, co NECHCI a NEDOPUSTÍM,“ říká psycholožka Jitka Douchová.

Petr Šmolka přidává také varování, že právo ukončit vztah dnes hájí i zákon: „Pojem stalking byl pro mnohé z nás ještě nedávno něčím neznámým, ale dnes už i mnohý pubescent ví, že jde o chorobné pronásledování tím, před kým se snažíme utéci. Některé oběti dokonce vědí, že stalking je trestným činem, za který hrozí i nepodmíněný trest odnětí svobody. Jen jim je hloupé podávat žalobu na někoho, kdo jim ‚jen‘ píše zamilované textovky a maily, případně na ně obden čeká před domem s pugétem květin.“

Podle něj je nebezpečí, které představují lidé odmítající se smířit s rozchodem, vysoce podceňované. „Naivně jsme ochotni věřit, že ‚kdo lže, ten krade, a kdo krade, může i zabít‘. Těžko bychom hledali důkazy, že tomu tak skutečně je. Pár pomníčků na hřbitovech bychom však měli brát jako varování před zpochybňováním faktu, že ‚kdo nás z lásky (či z pocitu, že jsme jeho majetek) pronásleduje, může nás i zabít‘. Může a tu a tam se to i děje, nemluvě o tom, že jsou i jiné způsoby, jimiž nás může ubíjet,“ uzavírá téma znamý český psycholog.

Pryč ze zamčené komnaty

Jitka Douchová, která se ve své praxi věnuje problematice partnerských vztahů, udává, že úzkostlivě střeženou komnatu v podobě traumatizujícího vztahu má více lidí, než by se mohlo zdát. Pro některé jde dokonce o každodenní realitu. Své klienty vede k pochopení toho, co je do vztahu přivedlo, a ponaučení se. „Po takové výrazné negativní zkušenosti už do podobného vztahu nespadnete,“ říká psycholožka. Po náročném rozchodu je vhodné soustředit se na to, co se podařilo, a ne na osobní selhání, kvůli kterým se vztah protahoval nebo komplikoval. Pokud je to příliš náročné a vztah skončil traumatem, radí vyhledat odborníka: „Čím dříve, tím lépe, ale pracovat se s tím dá vždy. A musí, protože jinak je to v nás usazené a brání nám to ve spontaneitě. Vede nás to k podvědomému strachu a my jsme pak napjatí a stažení v situacích, které nám evokují vzpomínky.“

Zdroje:

Kondice 5/2020

http://www.jitkadouchova.cz/index.php

http://www.amrp.cz/scaronmolka-petr.html

https://www.cnbc.com/2023/02/13/harvard-trained-psychologist-toxic-phrases-that-can-slowly-destroy-your-relationship-or-marriage.html