Toxické vztahy: Charismatická slibotechna

Toxické vztahy: Charismatická slibotechna
Jitka pracovala již několikátým rokem jako obchodní zástupkyně v jednom velkém korporátu. Na kolegy vždy působila odměřeně, nepřístupně, chladně a vlastně i nudně. Jakmile se ovšem ocitla u klienta, kterému nabízela firemní balíčky, stala se z ní charismatická slibotechna, která mu byla ochotna připravit vše na míru, jen aby klapl dobrý obchod. Někdy záměrně lhala, snažila se oslnit. Mnohdy byla tak přesvědčivá, že snad sama věřila tomu, co říká.

Klient byl nadšený, ale pouze do doby, než obdržel cenovou nabídku, která byla neuvěřitelně přemrštěná. Jitka začala vždy vyvíjet tlak, hrála na city, a to jenom proto, aby si mohla odškrtnout podařenou akvizici a udělat si u šéfa dobré jméno. Chtěla být velmi úspěšná a obdivovaná. Občas se jí podařilo získat mezi klienty senzační úlovek, a splnit tak výsledky na půl roku dopředu, ale postupem času už se jí vůbec nedařilo. Jednoho dne dostala tip na dalšího klienta. Byla to žena a jmenovala se Pavla. Po mailech si domluvily osobní schůzku v jednom z rušných obchodních center.
Jitka dorazila s mírným zpožděním, a aby zahrála tento fakt do autu, začala Pavlu přesvědčovat, že se už někdy musely potkat. Pavla si nedokázala vzpomenout kde, a to měla na obličeje paměť. Jitka si stále mlela svou. Ale byla vcelku sympatická. Taková drobná, malého vzrůstu. Působila citlivým dojmem, měla charisma. Vyměnily si pár prvních zdvořilostních frází, které pak sklouzly k nenucenému rozhovoru. Ten se prudce odklonil od pracovních záležitostí a přešel do osobní roviny. Pavla o sobě začala vyprávět a Jitka nadšeně naslouchala. Sama se podělila o své zkušenosti a příběhy. Obě měly pocit, že na sebe měly narazit již dávno, neboť si padly do oka. Hodinová pracovní schůzka se protáhla takřka na tříhodinovou.


Když se rozloučily, dohodly se, že se musí opět brzy vidět

Na další schůzce, která se udála asi za týden, se Pavla svěřila Jitce s tím, že chce rozjet byznys v bytovém odvětví, zejména v doplňcích, a být tak samostatně výdělečně činná. Jitku tento nápad velmi zaujal. Chápala Pavlin strach dát v práci výpověď a vrhnout se do skutečného podnikání bez větší finanční rezervy.
„Vedla jsem jednou menší firmu a mám bohaté manažerské zkušenosti, moc ráda ti pomůžu ten tvůj byznys rozjet,“ řekla sebevědomě Jitka.
„Vážně?“ zeptala se Pavla nadšeně. Už už se šplhala na obláček plný snů a představ, jak by to mohlo být všechno skvělé. Chtěla hned s Jitkou probrat detaily svého snu, ale ta ji ani nepustila ke slovu. Místo povídání o byznysu musela Pavla poslouchat Jitčin nešťastný příběh o tom, jak je už rok sama a udržuje vztah na dálku s mužem, kterého osobně nikdy neviděla. „Podívej, ukážu ti jeho esemesky,“ řekla Jitka v ráži.


 „To se nehodí, číst soukromou konverzaci,“ odporovala Pavla. Přála si, aby Jitka začala raději sázet na stůl manažerské rady, ale ta se najednou utápěla ve svých bolístkách a trápeních. „To bude dobrý,“ řekla stručně Pavla a snažila se rozhovor stočit zpět k práci. „Tak jak bychom mohly ten můj projekt nastartovat?“ zeptala se nadějeplně.
„Pavlo, dej mi čas do další schůzky. Něco připravím. Je toho na mě teď trochu moc. Věříš mi, ne?“
„Jasně, že jo,“ zalhala Pavla.
„Tak vidíš. Neboj, já mám opravdu bohaté zkušenosti. To všechno zvládneme. Budeš hvězda největší,“ uzavřela schůzku Jitka.

Jitka byla ve stávajícím zaměstnání pod velkým tlakem

Dost ji uspokojovala představa toho, že tam skončí a bude Pavle dělat manažerku na plný úvazek. Viděla v tom nejen obchodní potenciál, ale hlavně svoji záchranu z toxického korporátu, ve kterém ji pronásledoval věčně nespokojený šéf. S Pavlou by mohla mít konečně klid.
Ale problém byl v tom, že Jitka věci nikam neposouvala. Na další schůzce mazala Pavle med kolem pusy, přitom sama těm plánům věřila. Neuměla už odlišit pravdu od lži. Schůzky s vlivnými lidmi, o kterých vyprávěla, zůstaly jen na papíře.
Jakákoli další schůzka byla o ničem. Jitka byla nepřipravená, Pavla byla logicky zklamaná a frustrovaná. Tolik se těšila na novou životní etapu, byla namotivovaná, ale její budoucí manažerka vše zabíjela jen svými stížnostmi a sdílením velmi osobních problémů. Bylo jich nespočet. Místy mluvila z cesty.

Nakonec to byla Pavla, která sjednala schůzku s velmi vlivnou osobou, která by mohla její byznys podpořit. Schůzky se měla účastnit samozřejmě i Jitka. Ta ale přišla se čtyřicetiminutovým zpožděním. Nakonec u schůzky seděla jako hrouda hlíny a nevyjednala nic. Pavla si musela poradit sama. Ve vzduchu lítalo velké rozhořčení.
„Jitko,“ řekla Pavla s předstíraným klidem, „nevadí ti, že jsi na tak důležitou schůzku dorazila pozdě? Myslela jsem, že ti na projektu záleží. Nejdříve to vypadalo, že ses pro to úplně nadchla, pořád jsi mluvila o tom, jak sis mě vysnila, a teď tohle? Jak vůbec dopadly ty další schůzky, na které jsi slíbila, že půjdeš a zajistíš další finance?“
Jitka se trochu ošila a z výrazu obličeje bylo vidět, že se jí to poněkud dotklo.


„Pavlo, vždyť moc dobře víš, jak na tom teď jsem. Nevím, co řešit dřív. Navíc jsem dostala v práci výpověď a teď se musím nějak zabezpečit. Až si všechny problémy vyřeším, tak se budu moct věnovat tobě,“ vyjela na ni s afektovaným podtónem v hlase.
„To si děláš legraci?“ zvýšila hlas Pavla, „dostalas výpověď, to mne mrzí, ale já jsem svou výpověď dala dobrovolně, protože jsem ti věřila! Říkalas, že máš vše předjednané a že to rozjedeme. A teď zjišťuji, žes mi celou dobu lhala!“
„Já nikdy nelžu!“ vykřikla dotčeně Jitka. Otočila se k Pavle zády a utekla před ní na tramvaj.

Pavla se posadila zpět na své místo v kavárně, která již pomalu zela prázdnotou. Dala si ruce do dlaní a chvíli do nich vzdychala. Když se obsluha přišla zeptat, zdali je vše v pořádku, objednala si dvě deci bílého vína, aby zapila tu hořkost v ústech.


Jitka totiž neudělala nic z toho, co slíbila

Nikdy! Jen slibovala a slibovala. Chtěla se zavděčit, přitom to tak necítila. Aby vše zamaskovala, stěžovala si na svou složitou životní situaci a finanční tíseň. Když zjistila, že by musela něco dělat, začala se stavět do opozice. Tohle všechno najednou Pavle došlo a nemohla uvěřit, že to předtím neviděla. Definitivně pochopila, že Jitka byla charismatická slibotechna, která si potřebovala něco dokazovat a chtěla být u lidí oblíbená. Jiným lidem ráda snovala plány a vkrádala se do jejich snů, přičemž sama neměla svůj život pod kontrolou a často se potácela od zdi ke zdi.


Pavla se rychle zmobilizovala a našla si novou práci, aby se nedostala do finančních problémů. Svůj sen o vlastním byznyse si ještě rozhodla hodně promyslet a důkladně zvážit, koho si přizve ke spolupráci. Protože byznys je byznys.


S Jitkou se od té doby už nikdy neviděla.

 

Vysvětlivky:

Jitka je typem ženy, jejíž chování je plné nejistot, ale má potřebu potěšit ostatní. Existuje pro to výraz people pleasing. Lidé, kteří mají snahu potěšit ostatní, nemusí být hned špatní. Koneckonců, co je špatného na tom, být na lidi milý a snažit se jim pomoct nebo je udělat šťastnými? Ale nesmí to přesáhnout prostou laskavost. Možná se totiž budete snažit dělat věci pro lidi ve svém životě na základě toho, co předpokládáte, že chtějí nebo potřebují. Dáte jim svůj čas a energii, aby vás měli rádi. „Takovým chováním ale můžete způsobit i potíže. Pokud dovolíte, aby přání jiných lidí měla větší význam než vaše vlastní potřeby, může to poškodit nejen vás, ale i další vaše vztahy,“ vysvětluje psychoterapeutka Natália Schwab Figusch.

Dalším nešvarem Jitčina chování bylo chronické slibování. Vnitřně své sliby možná sama necítila, někdy mohla vyloženě lhát, ale potřeba oslnit vše přebila. Z článku vyplývá, že nebyla příliš spolehlivá a vlastně ani funkční. Chtěla se zavděčit, potěšit, ale přitom si naplánovala své potřeby a touhy prostřednictvím servisu druhých lidí. „Taková osoba nemá vlastní identitu. Snadno se nadchne pro věc, je povrchnější, extrovertní, nejde příliš do hloubky, není emočně stabilní, často se stane, že vyhoří. Její vyčerpání se střídá až s mírně manickými náladami, které střídají depresivní propady. Tito lidé bývají často závislí na lásce, na jiném člověku. Svůj vlastní význam odvíjejí od významu toho druhého,“ dodává psychoterapeutka.

 

Mgr. Natália Schwab Figusch

  • psychologické a psychoterapeutické poradenství pro individuální klientelu poskytuje od roku 2009 v rámci privátní praxe Terapie Zlatnická
  • od roku 2019 spolu s kolegyní PhDr. Danou Pokornou vede skupiny pro oběti sexuálního násilí v centru proFem
  • vystudovala jednooborovou psychologii na FF UK
  • absolvovala pětiletý psychoterapeutický výcvik zaměřený na práci s traumatem v pražském Rafael Institutu
ZAVŘÍT REKLAMU
Ikona
Ale ne! Používáte zastaralou verzi prohlížeče, kterou náš videoportál Kondice nepodporuje!
Pro sledování cvičebních videí, poslouchání meditací a čtení nejnovějších článků, receptů i speciálů Kondice si prosím aktualizujte svůj prohlížeč.