Nakonec svolila k tomu, že se odstěhují z Prahy. Uvěřila jeho nápadu a doufala, že to jejich vztah jenom posílí. V práci dala výpověď. Patrik si přál, aby byla doma, že se o ni postará. V novém místě bydliště nikoho neznala, neměla tam žádné kamarádky. S Patrikem nikam nechodili. Občas si posteskla, že už si nepřipadá vůbec atraktivní, jak bývala dříve. Když její partner nebyl doma, často brečela. Hlavou jí duněly jeho vyčítavé věty, které se jí posléze zařezávaly do srdce jako žiletky. Přišla si neschopná, méněcenná.

Jeho věty v ní postupně otevřely i veškeré bolístky a vzpomínky na každého, kdo ji v životě kdy odmítal nebo měl tendenci ponižovat. Už ve škole. Však některé děti umí být zlé. A později i kolegové. „Možná měli také pravdu, když se mi posmívali a říkali, že jsem ošklivá a hloupá,“ říkala si pro sebe mezi vzlyky. Uměla najít ve vzpomínkách jen to špatné. To, že měla za sebou i řadu úspěchů a uznání jiných lidí, to už dávno vytěsnila. Doba, kdy se volně pohybovala mezi lidmi, mohla s nimi žertovat a provádět praštěné věci, se jí zdála neskutečně vzdálená.

Bála se, v jaké náladě na Patrika doma narazí. Včera se trochu zdržela na nákupu, pak jí ujel autobus. Vybil se jí telefon. Doma už na ni čekal celý nasupený. „Všechny ženy, které mají to privilegium být doma, zvládají udělat večeři a postarat se o domácnost,“ říkal jí vyčítavě, „ale jen ty jsi tak neschopná. Hlady šilhám a madam si někde trajdá po obchodech. Já už vážně nevím. Koukej se vzpamatovat a začni fungovat!“

Sypal na ni jednu větu za druhou a zadupával ji do země, jak jen to šlo. Házel po ní zlými pohledy. Jeho zorničky byly husté, lepkavé, jako kotel dehtu. Uvařila večeři v rekordním čase. Patrik se na ni při jídle ani nepodíval. Jen vztekle mlátil příborem do talíře. Po chvíli vzal talíř a hodil ho do dřezu se slovy, že se to nedá žrát.

Nenápadně se vytratila do koupelny, kde se rozplakala. Snažila se neplakat dlouho, aby neměla oteklé oči. Patrik by jí vyčetl, že se na nic jiného nezmůže než jen řvát a litovat se. Neuměla své emoce skrývat, naopak měla tendenci mu všechno vysvětlovat. I to, proč koupila housky a ne rohlíky. Snažila se tím předejít dalším konfliktům. Celý večer s ní nepromluvil ani slovo.

Druhý den ráno už se zdál být klidnější. Připravila mu snídani a pak se začala oblékat. Chtěla stihnout malý nákup hned po jeho odchodu do práce, aby předešla stejnému faux pas, jako se stalo včera.

Patrik byl po snídani a chystal se odejít do firmy. V předsíni si ji změřil pátravým a pronikavým pohledem. Stáhl se jí žaludek. Nakonec z něj vypadlo, že by měla svoje oblečení přehodnotit. Vlastně ji donutil se převléci a následně ze rtů stáhnout výraznější rtěnku.

Týden nato se celá země zavřela do karantény. Byla to pro všechny nová a nezvyklá situace. Patrik začal pracovat z domova. Dny začaly Markétě neskutečně pomalu utíkat a staly se pro ni peklem. Neustále ji kontroloval, většinu z toho zkritizoval. Nemohla skoro nic, měla ho za zády prakticky 24 hodin. Dříve si na internetu googlila různé věci, aby pochopila, proč jim to s Patrikem neklape. Přemýšlela, že by se obrátila s radou na nějaké centrum, které v tomto pomáhá ženám. Ale co kdyby ji načapal při hledání? Chtěla se tam tolikrát objednat, aby zjistila, co dělá špatně, že je s ní partner stále nespokojený. Ale odkládala to. Teď litovala.

Dny plynuly a některé byly doslova nesnesitelné. Zesměšňoval ji, vyslýchal, a přestože spolu byli téměř měsíc zavřeni doma, podezíral ji z nevěry. „Ale kdo by tě vlastně chtěl, podívej se na sebe, ty chudinko. Navíc mám pocit, že ti v tom tvým tralaláčku straší čím dál tím víc.“

Markéta se prakticky sesypala a už nemohla dál. Na den, kdy měl naplánovaného zubaře, čekala jako na smilování. Snažila se rychle najít nájemní smlouvu a alespoň si ji vyfotit do telefonu. Ale co když ty fotky najde? Třesoucíma se rukama vytočila telefonní číslo organizace proFem. Byl to první kontakt, který jí Google vyhodil. Rozhodla se to zkusit. Po krátkém vyzváněcím tónu se ze sluchátka ozval uklidňující hlas: „Dobrý den, u telefonu sociální pracovnice organizace proFem, naše organizace se zabývá pomocí lidem, kteří mají zkušenost s domácím nebo sexuálním násilím, jak vám můžeme pomoci?“

Stručně popsala svou situaci a sociální pracovnice jí řekla, že to, k čemu u ní doma dochází, poukazuje na možné psychické násilí ze strany partnera, a nabídla on-line konzultaci, kde bude dostatek prostoru vše společně probrat. Po telefonátu jí dojížděl adrenalin. Cítila úlevu, ale zároveň ještě větší strach než kdy předtím. Bála se, že na ní něco pozná a při výslechu se sama prozradí.

Začala špatně spát. A když už konečně tvrdě usnula, probudila ji rána. A pak křik. Patrik vztekle mlátil pěstí do postele kvůli tomu, že prý chrápe a nedá se vedle ní spát.

Další dny a týdny už čekala jen na jediné. Aby alespoň na hodinu vypadl z domu. Dočkala se. Musel výjimečně do práce vyřídit něco, co nešlo udělat na dálku. Ujistila se, že odjel. Otevřela svoji skříň, naházela do kufru to nejdůležitější, vzala doklady, pár osobních věcí. SIM kartu ze svého telefonu vhodila do kanalizace. Později si pořídí novou. Nasedla do vlaku, který ji dovezl zpět do rodného města. Celá vysílená zazvonila u svých rodičů. Neviděla je téměř přes rok. Bála se, že ji tam Patrik časem vyhledá, a tak z posledních sil vymyslela s rodiči plán, jak tomu předejít.

Pozn.: Tento příběh je inspirován reálnými osudy. Byly jen pozměněny jména, místa a okolnosti, aby se zachovala anonymita hlavních postav.

Markéta nepřestala využívat služby proFem. Účastnila se pravidelných on-line sezení a v týdnech většího rozvolnění i osobních schůzek. Dostalo se jí nejenom psychické podpory, ale i právních rad. Během konzultací se sociální pracovnicí lépe porozuměla dynamice násilného vztahu a získala potřebný náhled na opakující se cyklus partnerského násilí, které vždy považovala čistě za problém, který s sebou nutně nese i fyzické napadení ze strany partnera. Před návštěvou proFem si plně neuvědomovala, že i to, k čemu dochází v jejím vztahu, je psychickým násilím ze strany partnera a že si k ní takové chování nikdo nemůže dovolit.

Vysvětlivky:

Co je to domácí násilí?

„Domácí násilí může mít různé podoby, a proto je leckdy velice obtížné je rozeznat. Přesto se při jeho rozpoznávání v rámci partnerských vztahů můžeme orientovat dle určitých znaků, které jsou v násilných vztazích obvyklé. Domácí násilí je dlouhodobé a opakované násilné jednání jednoho partnera vůči druhému, jedná se o stav, kdy jedna osoba využívá své převahy (fyzické, psychické, ekonomické) nad osobou druhou. K domácímu násilí obvykle dochází v soukromí, ale to nevylučuje, že k napadení nemůže dojít i na veřejnosti. Domácí násilí je těžko prokazatelné (především ty formy, které nezanechají fyzické stopy). Domácí násilí má svou dynamiku, útoky jsou opakované, obvykle se stupňují v četnosti a intenzitě,“ uvádí PhDr. Dana Pokorná psychoterapeutka a vedoucí sociálních služeb v organizaci proFem.

Patrik byl zjevně typem partnera, který páchal psychické násilí. Pokud se s ním Markéta chtěla na čemkoli dohodnout, tak nikdy neuspěla. „Dohoda s násilným partnerem většinou není možná. On za dohodu považuje to, co chce sám, pokud se oběť snaží o návrh kompromisního řešení, je označena za tu, která situaci jen komplikuje, dělá problémy,“ vysvětluje psychoterapeutka.

Člověk s násilnými sklony potřebuje dostat svou budoucí oběť pod kontrolu, aby mu byla absolutně oddaná. „Hlavní motivací násilného jednání ve vztahu bývá potřeba kontroly a moci nad partnerem/partnerkou. Násilný partner využívá manipulativních technik a dalších způsobů kontrolujícího nebo násilného chování a jednání, aby vzbudil u druhého partnera strach. Zároveň nepřebírá zodpovědnost za toto své násilné jednání a veškerou vinu za to, co se ve vztahu děje, svaluje na svou oběť. Pocity viny, studu a strachu jsou často hlavní překážkou, která oběti brání vyhledat pomoc,“ uzavírá Dana Pokorná.

Co všechno už je za hranou?

Existuje několik forem domácího násilí, které se v různé míře a intenzitě kombinují.

  • Fyzické násilí – strkání, fackování, tahání za vlasy, smýkání, házení předmětů, znehybňování oběti atd.
  • Psychické násilí – slovní týrání, ponižování, zesměšňování, permanentní kontrola, výslechy, vyhrožování
  • Sexuální násilí – všechny intimní kontakty, které jsou na oběti vynucovány proti její vůli
  • Ekonomické násilí – zamezení možnosti disponovat s finančními prostředky, zákaz pracovat, neposkytování finančních prostředků, vystavování hladu atd.
  • Sociální násilí – zamezení kontaktu s rodinou či přáteli, zákaz využívání komunikačních prostředků, sociální izolace atd.

Zdroj:

  • PhDr. Dana Pokorná psychoterapeutka a vedoucí sociálních služeb v organizaci proFem
  • Autorský text Terezy Schillerové