Toxické vztahy: Dětská strana facky

Premium

Zdroj: Kondice.cz

„Máma i táta vždycky říkali, že je škoda každé facky, která padne vedle,“ sdělila Marie své psycholožce u prvního sezení. „Vlastně jsem té větě ani nerozuměla, byla jsem malá,“ pokračovala, „přišlo mi to normální, že mě rodiče bijí, protože řada mých spolužáků to tak doma měla taky. Na pár facek jsem byla zvyklá, i na rákosku. Spíše jsem často nerozuměla tomu, proč jsem výprask dostala a bála jsem se zeptat. Přitom mi máma říkávala, že jsem hodná holčička. Moc si to nepamatuji.“

Marii přišlo první sezení takové divné. Mlela páté přes deváté a nějak jí stále nedocházelo, co se vlastně snažila říct. Cítila jen, jak jí hoří tváře a srdce se dere někam z hrudi ven. Vracela se domů do mírného kopce vedoucího k bytovce, kde s rodinou bydlela. Musela se na chvíli zastavit. „To jsem dopadla, v pětatřiceti už ani nevyjdu tenhle kopeček!?“ hudrovala si pro sebe. Vtom se jí zatočila hlava a na chvíli se jí udělalo černo před očima. „Fuj, tohle nenávidím, vždycky mě to vyděsí,“ řekla si polohlasem a úplně zapomněla pozdravit sousedku, která kolem ní právě proběhla se psem.
Doma se svalila na pohovku. Byla totálně vyčerpaná a v hlavě se jí honila myšlenka proč jsem na tu terapii vůbec lezla. Notnou chvíli hleděla do stropu a pak pohledem sklouzla na velké hodiny, které visely na východní straně pokoje. Měla ještě třicet minut svobody, volna a ticha. Pak se rozrazily dveře a objevil se manžel i s jejich dětmi. Patrikovi bylo šest a chodil do první třídy, Lucinka chodila do školky prvním rokem. Byt se rázem proměnil v dětské hřiště. Marie neměla náladu na nic. Nicméně své mateřské povinnosti odložit nemohla, a tak jí nezbývalo než se vzchopit. Vaření večeře, příprava svačiny, domácí úkoly. Vše se rozjelo v závratném tempu ostatně jako každý pracovní den.
„Píšeš jak prase,“ rozčílila se Marie u úkolu ze psaní, „musíš se víc snažit, tohle písmeno jsi strašně odfláknul,“ pokračovala naježeně a Patrik se na židli poněkud zmenšil.