Vy sama máte osobní zkušenosti s domácím násilím. Podle odborníků je domácí násilí často plíživé, nenápadné, obětem dělá problém ho identifikovat a přiznat si ho. Natož se z něho vymanit. Jak to bylo u vás?

Plíživé a nenásilné… Ano, s tím se musím ztotožnit. Já třeba zažívala to, že partner omezoval mou svobodu tím, že mi zakazoval někam jít nebo mi říkal, jak bych se měla chovat nebo že jsem se chovala nevhodně nebo ne tak, jak by si to on představoval. A to už jsou věci, na které by žena měla reagovat a nenechat si od agresora ‚nabulíkovat‘, že je tou, co dělá všechno špatně.

Když to žena dlouhodobě nevnímá nebo třeba vnímá, ale nechce si to přiznat, je to začátek prohry. A pak už je jen kousek k tomu, abyste na sebe nechala fyzicky sáhnout, nechala si ublížit. Oči mi otevřeli kamarádi, kterým jsem se svěřovala, a oni mě neustále uváděli na pravou cestu a vysvětlovali mi, že to, co se děje, není normální.

Kdy jste si uvědomila, že to, co se děje, je už přes čáru? Co vám otevřelo oči?

Za prvé moje nepohoda. Cítila jsem, že se něco děje, ale neměla jsem sílu to ‚zamáznout‘, protože jsem byla zamilovaná. Se studem a s ostychem jsem se svěřila kamarádům, kteří mi neustále vysvětlovali, že i když se to všechno děje pod zástěrkou lásky, tak to není normální. Svěřit se a nebýt na to sama tedy opravdu pomáhá. Alespoň moje zkušenost taková je.

Co byste poradila dalším ženám a třeba i mužům, obětem domácího násilí?

Na toto téma už radím hodně dlouho a snažím se sdílet svoje zkušenosti. Snadnou obětí domácího násilí jsou ženy s nedostatkem sebevědomí. Proto by možná bylo ideální, kdyby se pro ně pořádala nějaká školení nebo sezení, v rámci nichž by se naučily si rozumět a nabraly sebevědomí. Díky tomu by pak agresora snáz identifikovaly dřív, než by s ním začaly žít.

Homeoffice domácímu násilí nahrává

Doba karantén a homeofficů vztahové konflikty v řadě domácností eskalovala. To, co bylo dříve plíživé, se najednou zviditelnilo. Oběti se ocitly pod 24hodinovou kontrolou svých násilných partnerů a kolikrát neměly ani možnost kontaktovat odbornou pomoc. „V reakci na ztíženou situaci jsme posílili komunikační kanály, zejména v elektronické rovině. Protože pro mnohé ani telefonát nebyl bezpečný, nabízeli jsme kontakt přes Messenger nebo chat, kde bylo možné komunikaci lépe skrýt,“ říká vedoucí terapeutických služeb centra ProFem Dana Pokorná.

Domácí násilí je často plíživé. Oběť si ani nemusí být vědoma toho, že se jí toto téma týká. Pro svou trvalost a různou intenzitu násilných aktů se postupně domácí násilí stává běžnou součástí života. Vymanit se z něj není tak snadné, brání v tom stud, pocit viny a osamělosti. Říct si o pomoc v tíživé situaci ale není ostuda.

„Je to tvoje vina“

Vedle fyzického rozlišují odborníci také psychické, sociální, ekonomické a sexuální násilí. Často právě násilí, které není vidět, prožívají oběti mnohem hůře. Psychické násilí není tak viditelné, tudíž ho oběti obtížněji pojmenovávají. Obzvláště ve chvíli, kdy žijí s partnerem, který je 24 hodin denně přesvědčuje o tom, že za to, co se jim děje, jsou odpovědné ony samy. „To je takový typický znak jedinců, kteří se dopouštějí násilí na svém partnerovi nebo partnerce, že nejsou schopni převzít zodpovědnost za své chování a veškerou vinu za to, co se děje, svalují na druhého člověka,“ říká Dana Pokorná. Podle výzkumů z roku 2017 věnovaných obětem trestné činnosti dominují ženy mezi oběťmi sexuálního napadení (83 %), domácího násilí (71 %) a stalkingu (65 %).

Přestože některé formy psychického násilí, jako třeba ponižování nebo nadávky, je žena třeba schopná identifikovat, často nastupuje pocit, že si to, jak se k ní partner chová, vlastně zasloužila. „Je tam trochu překroucený pohled, kdy žena nevnímá realitu vztahu skrze svoje oči a svoje pocity, ale skrze oči svého partnera, který ji snižuje a snaží se tím uplatňovat svoji kontrolu a moc nad ní,“ říká Dana Pokorná. Mezi psychické formy násilí patří kromě nadávek a ponižování jednoznačně vydírání, vyhrožování, manipulace nebo třeba situace, kdy partner kontroluje, co děláte, kam a s kým chodíte, jak se oblékáte, čte vám vaše soukromé zprávy nebo e-mailovou korespondenci.

Kam se obrátit o pomoc?

Ve všech krajích ČR jsou dostupná tzv. intervenční centra, specializované poradny pro oběti domácího násilí, zaměřené čistě na tuto problematiku. Dále existují různé specializované poradny, které se touto problematikou přímo zabývají. V Brně je to třeba Persefona, v Praze ProFem. Od července ProFem spustil novou infolinku pro oběti sexuálního násilí, kam je možné se dovolat každé úterý v době od 17 do 19 hodin a ve čtvrtek od 19 do 21 hodin: 777 012 555. Na této lince jsou proškolené interventky, které rády odpoví na všechny dotazy. Linka je dostupná z celé ČR a zpoplatněná jako běžný hovor. Více informací na www.profem.cz.

Avon pro oběti domácího násilí

Celosvětový boj proti domácímu násilí podporuje kampaň Avonu Watch Me Now svým symbolem srdce. Letos podpořila částkou 500 000 Kč činnost neziskové organizace ProFem, která poskytuje individuální pomoc obětem domácího násilí v podobě chatového, psychoterapeutického a právního poradenství. Navázala také spolupráci s moderátorkou a fitness trenérkou Hankou Kynychovou a jejím nadačním fondem, který se zabývá prevencí domácího násilí. A v neposlední řadě je partnerem letošní filmové novinky s tematikou domácího násilí Když prší slzy.

Avon symbol proti domácímu násilí zakoupíte na www.avon.cz.